<?xml version="1.0"?>
<feed xmlns="http://www.w3.org/2005/Atom" xml:lang="de">
	<id>https://wiki.rettungsdienstblog.eu/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=ErvinPottinger</id>
	<title>Rettungsdienst-Wiki - Benutzerbeiträge [de]</title>
	<link rel="self" type="application/atom+xml" href="https://wiki.rettungsdienstblog.eu/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=ErvinPottinger"/>
	<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wiki.rettungsdienstblog.eu/index.php?title=Spezial:Beitr%C3%A4ge/ErvinPottinger"/>
	<updated>2026-09-20T09:10:56Z</updated>
	<subtitle>Benutzerbeiträge</subtitle>
	<generator>MediaWiki 1.37.1</generator>
	<entry>
		<id>https://wiki.rettungsdienstblog.eu/index.php?title=Kdy%C5%BE_vyb%C3%ADr%C3%A1te_hru_pro_p%C5%99ed%C5%A1kol%C3%A1ka,_rozhoduje_v%C4%9Bk_a_jeho_ruce&amp;diff=310928</id>
		<title>Když vybíráte hru pro předškoláka, rozhoduje věk a jeho ruce</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wiki.rettungsdienstblog.eu/index.php?title=Kdy%C5%BE_vyb%C3%ADr%C3%A1te_hru_pro_p%C5%99ed%C5%A1kol%C3%A1ka,_rozhoduje_v%C4%9Bk_a_jeho_ruce&amp;diff=310928"/>
		<updated>2026-09-13T17:12:54Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;ErvinPottinger: Die Seite wurde neu angelegt: „Další častá past je přeskakování základních tvarů. Mnozí chtějí hned kreslit oči, srst nebo listy, ale zapomínají na obrys. Nakreslete nejdřív kruh, ovál nebo obdélník, který vystihuje hlavní proporce. Teprve pak přidávejte detaily. Když to přeskočíte, výsledek bývá rozjetý a těžko se opravuje. Pomáhá také otáčet sešit. Pokud kreslíte dlouhou čáru, natočte papír tak, aby šla ruka přirozeně. Mnoho začáteč…“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Další častá past je přeskakování základních tvarů. Mnozí chtějí hned kreslit oči, srst nebo listy, ale zapomínají na obrys. Nakreslete nejdřív kruh, ovál nebo obdélník, který vystihuje hlavní proporce. Teprve pak přidávejte detaily. Když to přeskočíte, výsledek bývá rozjetý a těžko se opravuje. Pomáhá také otáčet sešit. Pokud kreslíte dlouhou čáru, natočte papír tak, aby šla ruka přirozeně. Mnoho začátečníků drží sešit napevno a pak se diví, že mají křivé linie.&amp;lt;br&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;Než dítěti dovolíte samostatný pohyb, projděte zahradu jeho očima. Klekněte si na zem a podívejte se, co vidí ono. Ostré hrany plotu, otevřený kompost, studna bez pevného krytu, bazén s volným přístupem, nářadí v kůlně, jedovaté rostliny nebo bobule. To všechno jsou místa, kam se dítě dostane dřív, než uslyšíte volání. Každý z těchto bodů buď odstraňte, nebo zajistěte zámkem či pevnou překážkou, kterou dítě nepřeleze.&amp;lt;br&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;Na co se dívat u pravidel a délky hry Pravidla musí mít jednu, maximálně dvě věty, která se dítěti řekne před začátkem. Pokud potřebujete výklad delší než dvě minuty, hra pravděpodobně počká do školy. Zároveň hlídejte délku jedné partie. Předškolák udrží pozornost zhruba deset až patnáct minut, u oblíbené hry o něco déle. Když hra trvá půl hodiny, poslední třetina už není hra, ale vyjednávání s unaveným dítětem.&amp;lt;br&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;Nejdřív se podívejte na ruce. Předškolák má hrubou motoriku slušnou, jemnou ještě ne. Karty, které se musí držet v vějíři a tajně si je prohlížet, jsou pro něj často nadlimitní zátěž — ne kvůli myšlení, ale kvůli prstům. Stejně tak malé dílky, které se přesně zasouvají, nebo figurky, které padají při sebemenším dotyku. Vyberte hru, kde se díly drží dobře, kde jsou dost velké a kde se nic neposouvá, když dítě položí ruku na stůl.&amp;lt;br&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;Než hru koupíte, zkuste si v hlavě odehrát jednu partii. Kdo vyhraje, jak se to pozná, co dítě dělá, když je na tahu, a co se stane, když prohraje. Pokud nedokážete odpovědět na všechny čtyři otázky, hra pravděpodobně není pro předškoláka. Stejně tak funguje jednoduchý test v obchodě: vezměte hru do ruky, otočte ji a podívejte se na doporučený věk. Ten je orientační, ale výrobce obvykle ví, pro koho hru dělal.&amp;lt;br&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;Mezi bezpečné hry bez rekvizit patří i tichá pošta v kruhu, ale pozor na jeden detail: šeptejte skutečně potichu a vždy jednomu sousedovi, ne přes oheň. Většina skupin udělá chybu, že šeptá příliš nahlas, takže poslední člověk slyší celou větu a hra ztratí smysl. Podobně je to s hrou „kdo jsem&amp;quot; — jeden si myslí postavu nebo zvíře a ostatní se ptají na otázky, na které se dá odpovědět ano nebo ne. Tady je hlavní chyba v tom, že se ptáte příliš složitě; držte se jednoduchých otázek a střídejte se.&amp;lt;br&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;Poslední možností je tenis na zkráceném dvoře nebo „mini tenis&amp;quot; přes lanko. Hraje se na menším prostoru, podání se provádí zespodu a míč nesmí přeletět soupeřovu základní čáru. Tento formát nutí k přesnosti a práci nohou. Pokud jste na začátku, hrajte nejprve bez podání – jen si vyměňujte míče a počítejte, kolik výměn udržíte. Teprve pak přidejte skóre.&amp;lt;br&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;Jak upravit hru, aby dávala smysl U fotbalu ve dvou si vymezte dvě branky proti sobě, vzdálené asi deset až patnáct kroků. Hrajte na dvě branky, ale bez brankáře. Kdo získá míč, může okamžitě vystřelit. Tím se hra zrychlí a nutí oba hráče pohybovat se. Typická chyba: necháte příliš velké hřiště a hráči jen běhají za míčem. Zmenšete prostor, dokud se nezačnou dít souboje.&amp;lt;br&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;Většina míčových her se dá hrát ve dvou, jen je potřeba změnit pravidla a prostor. Tenis, badminton, stolní tenis nebo squash fungují ve dvou přirozeně. U týmových sportů, jako je fotbal, basketbal nebo volejbal, musíte nejdřív zúžit hřiště a zjednodušit pravidla, jinak se hra rozpadne na přihrávky bez point.&amp;lt;br&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;Začněte rytmem. Skupina tleská jednoduchý vzorec a jeden člověk ho po tichu změní — ostatní musí poznat, co se změnilo. Tato hra vypadá triviálně, ale odhalí, kdo dává pozor a kdo jen mechanicky tleská. Typická chyba je příliš rychlé tempo hned na začátku; začněte pomalu a zrychlujte, až když je vzorec jasný všem. Podobně funguje hra, kdy jeden předvádí pohyb a ostatní ho opakují se zpožděním jednoho dobu. Kdo se splete, vypadává, ale vyplatí se ho nechat ve hře jako pozorovatele — jinak se kruh rychle zmenší a zábava skončí.&amp;lt;br&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;Hry, které drží pozornost, a hry, které ji rozptylují Rozdíl mezi hrou, která večer podrží, a tou, která ho rozbije, není v pravidlech, ale v tom, kolik toho po hráčích chcete. Hry založené na příběhu — například když každý přidá jednu větu k příběhu a další musí navázat — mají tendenci se táhnout. Držte je krátké, maximálně dvě kola, a pak přejděte k něčemu pohybovému. Naopak hádanky a slovní hry, kde se nemluví nahlas, ale jen šeptá, se hodí, když už je oheň nízko a lidé se uvolnili.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>ErvinPottinger</name></author>
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wiki.rettungsdienstblog.eu/index.php?title=Benutzer:ErvinPottinger&amp;diff=310926</id>
		<title>Benutzer:ErvinPottinger</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wiki.rettungsdienstblog.eu/index.php?title=Benutzer:ErvinPottinger&amp;diff=310926"/>
		<updated>2026-09-13T17:12:53Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;ErvinPottinger: Die Seite wurde neu angelegt: „Někdo, kdo praktickým bydlením sází na osvědčené tipy. Sdílím zde, jak si poradit v malém bytě. Nejvíc mě baví ukazovat chytrá řešení, která zvládne každý.“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Někdo, kdo praktickým bydlením sází na osvědčené tipy. Sdílím zde, jak si poradit v malém bytě. Nejvíc mě baví ukazovat chytrá řešení, která zvládne každý.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>ErvinPottinger</name></author>
	</entry>
</feed>