Quelltext der Seite 4 značky KČT, které rozhodují o vaší trase

Nejužitečnější je naučit se rozlišovat tři výškové hladiny. Vysoké cirry jsou tenké, bílé, připomínají vlákna nebo závoje. Když se začnou zhušťovat a postupně zakrývat oblohu od západu, obvykle to znamená, že se blíží teplá fronta. Do několika hodin může přijít déšť nebo sněžení, i když je zatím jasno. Čím rychleji se cirry šíří, tím rychleji se počasí změní.<br><br>Turistické značení Klubu českých turistů vypadá na první pohled jednoduše: barevný pruh na stromě nebo sloupku. Jenže kdo ho čte špatně, ten se zbytečně vrací, bloudí po lesních odbočkách nebo mine odbočku, kterou měl původně v plánu. Základ je vždy stejný – dvě vodorovné bílé linky ohraničují barevný pás. Barva pásu určuje typ trasy: červená je dálková a páteřní, modrá vede přes vodu a údolí, zelená patří do lesů a klidnějších oblastí, žlutá spojuje kratší úseky mezi obcemi a nádražími. Bez znalosti těchto čtyř barev se dá snadno vydat po trase, která vede úplně jinam.<br><br>Jak číst mapu, aby vás vedla do stí<br><br>Zachyťte každou kapku, která spadne. Svody ze střech napojte na nádrže, ale počítejte s tím, že jedna běžná střecha dá za rok jen omezené množství vody a suché roky ho sníží na polovinu. Nádrže umístěte tak, aby se daly vypustit a vyčistit, jinak se v nich po čase usadí kal a voda začne zapáchat. Podzemní nádrž udrží vodu chladnější a omezí řasy, nadzemní je levnější na instalaci, ale v létě se přehřívá.<br><br>Hotovou desku poznáte podle povrchu. Vezměte si kladivo a hřebík. Přiložte hřebík na povrch a jemně poklepejte. Pokud se hřebík zaryje hluboko, je pojiva příliš mnoho. Pokud se po povrchu jen klouže a zanechává sotva znatelný důlek, jste na dobré cestě. Další zkouška je vizuální: povrch nesmí být lesklý. Lesk znamená, že asfalt vyplaval na vrch. Matný, mírně drsný povrch s viditelnými zrny kameniva je správný. Také zkuste na povrch kápnout vodu. Pokud voda okamžitě vsákne, je deska příliš pórovitá – chybí jemné částice nebo je pojiva málo. Voda by měla chvíli stát v tenké vrstvě, než pomalu vsákne.<br><br>Altokumuly ve střední výšce vypadají jako ovčí rouno nebo vrstva pecek. Pokud se zvětšují a spojují, přecházejí často v hustou vrstvu, ze které začne padat déšť. Nízké cumuly vypadají jako nadýchané kuličky s ostrou hranou. Dokud mají bílou barvu a rostou do výšky jen mírně, jde o pěkné počasí. Jakmile se jejich základna ztmaví a začnou se spojovat do souvislé masy, přijde přeháňka. Cumuly bez vertikálního růstu znamenají stabilní vzduch a dobré podmínky pro pohyb v horách.