Quelltext der Seite 5 her s kostkami a stavebnicí, které rozvíjejí předškoláky

Začněte tím, že učivo rozdělíte na malé kousky. Místo celé abecedy berte tři písmena. Místo počítání do dvaceti jen do pěti. Dítě tak zažije úspěch a chce pokračovat. Dobré je střídat činnosti po pěti až deseti minutách: chvilku psaní, chvilku pohyb, chvilku mluvení. Když vidíte, že pozornost padá, nechte úkol nedokončený a vraťte se k němu později. Nedokončený úkol je lepší než slzy.<br><br>Ověřte si, co všechno druhé dítě skutečně změní Druhé dítě neznamená jen dvojnásobek práce. Znamená jiné rozdělení času, peněz a pozornosti. Udělejte si konkrétní zkoušku: vezměte si běžný týden a spočítejte, kolik hodin spánku máte teď, kolik času zbývá na partnera a kolik na vlastní odpočinek. Pokud už teď je rezerva nulová, druhé dítě ji nezvětší. Typická chyba je představa, že „to nějak půjde". Půjde, ale za cenu vyčerpání, které se podepíše na vztahu i na prvním dítěti.<br><br>Druhá častá chyba je podcenit finanční stránku. Nejde o to spočítat přesné částky, ale o to vědět, co si můžete dovolit. Větší auto, větší byt, druhá školka, delší rodičovská. Zkuste si měsíc žít tak, jako byste už druhé dítě měli: odečtěte z rozpočtu pravidelnou částku na plenky, jídlo a hlídání. Pokud to jde bez stresu, máte reálnou představu. Pokud ne, je lepší počkat nebo upravit plány.<br><br>Pohybu dejte pevné místo v denním režimu. Děti potřebují minimálně hodinu aktivního pohybu denně, ideálně venku. Otužování neznamená ledové koupele, stačí přiměřené oblečení a chůze v chladu. Když dítě onemocní, neposílejte ho do kolektivu s horečkou. Klid na lůžku a dostatek tekutin zkrátí průběh nemoci a sníží riziko komplikací. Nedávejte dětem léky proti horečce preventivně, teplota je součást obrany.<br><br> Na co si dát pozor: tři typické chy<br><br>Další možností je stavění podle slovního popisu. Vy řeknete: „Postav schod, který má tři stupně," a dítě zkouší, co to znamená. Někdy vznikne něco úplně jiného, a to je v pořádku. Můžete se zeptat: „Jak bys to udělal, aby to mělo tři stupně?" Důležité je nechat dítě přemýšlet a zkoušet. Typickou chybou je, že dospělý vezme kostky a předvede to sám. Tím se učení vytrácí.<br><br>Na prohlídku k zubaři choďte každých šest měsíců, i když nic nebolí. Zubař může malý kaz zastavit v rané fázi bez vrtání, například fluoridovým lakem. Dítě si na návštěvy zvykne, pokud první prohlídka proběhne v klidu a bez bolesti. Vyhněte se tomu, abyste o zubaři mluvili jako o trestu nebo aby dítě slyšelo, že se vrtání bojíte. Vezměte ho s sebou na vlastní kontrolu, ať vidí, že je to běžná věc.<br><br>Podle ročního období se mění jen důraz, ne základ Na jaře a v létě využijte pobyt venku naplno. Přiměřené slunění pomáhá tvorbě vitaminu D, ale spálení je škodlivé, proto chraňte pokožku a oči. V horkých dnech hlídejte pitný režim, protože dehydratace oslabuje sliznice. V zimě se naopak vyhněte přetápění místností a častému střídání teplot. Pravidelné větrání a vlhkost vzduchu kolem 40–60 procent snižují vysychání dýchacích cest, kudy pronikají viry.<br><br>Pro rozvoj představivosti se hodí hra „co to je". Postavte společně neurčitý tvar a dítě hádá, co by to mohlo být – zvíře, dům, most. Potom ať zkusí přidat nebo ubrat díl tak, aby tvar vypadal jako něco jiného. Při této hře se nebojte nechat dítě mluvit. Čím více popisuje, tím lépe si rozšiřuje slovní zásobu. Pokud dítě řekne „nevím", nabídněte dvě možnosti: „Je to spíš had, nebo žirafa?"<br><br>Doplňky stravy mějte jako doplněk, ne jako náhradu. Vitamin D v zimních měsících má smysl, zejména u dětí, které jsou málo na slunci. Probiotika pomohou po průjmovém onemocnění nebo po antibiotikách. Před nasazením jakéhokoli přípravku se poraďte s pediatrem, zvláště u dětí s alergiemi nebo chronickým onemocněním. Sledujte, co dítěti prospívá, a neřiďte se reklamou.<br><br>Jak na to prakticky Začněte jednoduchou hrou „postav podle mě". Dospělý postaví ze čtyř až šesti kostek jednoduchou věž nebo branku, ukáže ji dítěti a nechá ho postavit stejnou. Předškolák se učí pozorovat, porovnávat tvary a prostorové vztahy. Důležité je mluvit u toho: „Kde je ta modrá kostka? Je nahoře, nebo dole?" Počítejte společně, kolik kostek jste použili. Pokud dítěti něco nejde, neopravujte hned. Nechte ho chvíli hledat a ptejte se: „Co kdybys zkusil jinou stranu?"<br><br>Na závěr několik praktických rad. Vybírejte kostky, které do sebe dobře zapadají a mají přiměřenou velikost pro dětskou ruku. Před hrou si připravte jen jednu sadu, ne všechny najednou. Po skončení společně uklidit patří k učení – dítě si tak procvičí třídění i odpovědnost. Pokud se nedaří, zkraťte hru na deset minut a nechte dítě vybrat, co bude stavět příště.