Quelltext der Seite Jablečná úroda: kde končí většina moštu ve škopku

Podzimní jablka dozrávají ve vlnách. První padají letní odrůdy, které dlouho nevydrží, pak přijdou pevné zimní. Než se pustíte do zpracování, roztřiďte úrodu na tři hromady: jablka bez vady na uskladnění, mírně otlučená na šťávu a pyré, nahnilá okamžitě pryč. Hniloba se šíří i do zdravé dužiny, aniž by byla na první pohled vidět, a zkazí chuť celé várky. Právě tohle je chyba, kterou lidé dělají nejčastěji – snaží se zachránit každý kousek a pak se diví, že mošt hořkne.<br><br>Oleje jsou citlivější než tinktury. Tuky podléhají oxidaci, kterou urychluje světlo a kyslík. Uchovávejte je v tmavém skle s těsným uzávěrem, ideálně v lahvičkách s kapátkem, které minimalizují přístup vzduchu. Pokud máte olej v PET láhvi, přelijte ho. Plast je pro dlouhodobé skladování nevhodný, protože některé složky oleje mohou reagovat s obalem a chuť se mění.<br><br>Na závěr: předsíň není sklad. Je to průchozí místnost, kde se každý den obouváte a odkládáte. Než koupíte cokoli nového, zkuste tři věci vyhodit, dvě přemístit a jednu použít jinak. Ušetříte místo i peníze. A pokud vám to i po všech úpravách přijde stísněné, zvažte, zda některé věci nepatří do sklepa nebo na půdu. Předsíň, kde se dá otočit, je lepší než předsíň plná věcí, které nepotřebujete.<br><br>Pracovní plocha je svat<br><br>Kde hromada stát a jak ji postavit Hromadu umístěte na místo, kam celý den fouká vítr a kde není zastíněná okolními budovami. Není nutné mít ji na přímém slunci celý den, důležitější je průvan. Podklad musí být pevný, nejlépe dřevěné palety, trámky nebo kamenná podezdívka. Nikdy neskládejte dřevo přímo na hlínu, trávu nebo betonovou desku, odkud táhne vlhkost vzhůru. Mezi spodní vrstvou a zemí nechte alespoň 10–15 cm mezera.<br><br>Typická chyba je skladovat tinktury v koupelně nebo na okně. Teplo z radiátoru a přímé slunce rozkládají barviva i aromatické látky. Další chyba je míchat různé šarže do jedné lahve bez označení. Napište na štítek datum výroby, použité byliny a koncentraci. Bez toho po roce nepoznáte, co je ještě bezpečné použít.<br><br>Typická chyba je skladovat dřevo v uzavřené garáži, ve sklepě nebo v plastovém boxu. V takovém prostoru vzduch stagnuje, dřevo navlhne a začne povrchově plesnivět. Další častá chyba je zakrýt hromadu igelitem hned po složení. Igelit zabrání dešti, ale zároveň vytvoří saunu. Stejně špatné je dřevo na zimu přikrýt starou gumou nebo plachtou, která se dotýká polen.<br><br>Kontrola vyschnutí je jednoduchá. Vezměte dvě polena a bouchněte jimi o sebe. Suché dřevo vydá dutý, jasný zvuk a na koncích má viditelné trhliny. Syrové dřevo zní tupě a je znatelně těžší. Pokud máte vlhkoměr, měřte na čerstvě naštípané ploše, ne na konci polena. Pro topení v kamnech je vhodné dřevo s vlhkostí do 20 %, pro krb do 15 %. Nad 25 % už jen ztrácíte energii na odpařování vody a zanášíte komín.<br><br>Ideální je dřevo naštípat co nejdříve po pokácení a co nejdříve ho také rozložit. Kulatina schne mnohonásobně pomaleji než polena, protože kůra a celistvý obvod zadržují vlhkost uvnitř. Naštípejte polena na délku, kterou skutečně spálíte, obvykle 25–33 cm, a štípejte je tak, aby průřez nebyl příliš tlustý. Silná polena bez prasklin schnou v jádru i několik let.<br><br>Dřevo na zimu nezačíná schnout v listopadu, ale v okamžiku, kdy padne strom nebo kdy ho přivezete domů. Pokud ho naházíte na hromadu bez vzduchu, vlhkost z něj neodejde, i kdyby leželo pod přístřeškem celý rok. První zásada zní: štípané dřevo potřebuje především pohyb vzduchu, ne co největší přístřeší.<br><br>Bylinkové oleje a tinktury vydrží roky, pokud je ochráníte před třemi hlavními nepřáteli: světlem, vzduchem a teplem. Většina lidí je uloží do kuchyňské linky nad sporákem nebo do průhledné lahvičky na parapet, a pak se diví, že po půl roce olej žlukne a tinktura ztratí vůni i účinek. Přitom stačí změnit místo a způsob uzavření.<br><br>Polena skládejte volně, ne na sebe natěsno. Řada, kde se polena dotýkají jen boky, je špatně; vzduch musí proudit i mezi nimi. Osvědčuje se skládat dřevo na výšku, s průřezy orientovanými do stran, aby vítr profukoval štěrbinami. Na vrch hromady dejte kryt, který přesahuje okraje, ale není utěsněný. Plech nebo plachta stažená až k zemi udrží vlhkost uvnitř a podpoří plíseň. Kryt má chránit jen před deštěm a sněhem, ne bránit odparu.<br><br>Běhák neboli zánět šlach na spodní straně běháku vzniká nejčastěji tam, kde slepice stojí celý den na tvrdém, mokrém nebo znečištěném povrchu. Není to náhoda ani dědičná vada. Je to výsledek dlouhodobého tlaku na chodidlo v kombinaci s vlhkem a amoniakem z trusu. Pokud slepice kulhá, má teplé a oteklé chodidlo nebo se jí tvoří černý strup, problém už běží. Prevence začíná u podlahy kurníku a pokračuje každý den.