Quelltext der Seite Křupavé bramboráky: proč se vám lepí a jak to zastavit

Bramboráky, které se rozpadají na pánvi nebo nasáknou olejem jako houba, mají většinou stejného viníka: příliš mnoho vody a špatně zvolený škrob. Základem je nastrouhané brambory co nejrychleji zbavit volné tekutiny. Po nastrouhání je dejte do čisté utěrky nebo plátýnka a pořádně vyždímejte. Nechte je pak ještě pár minut odstát v míse a slijte vodu, která se usadí na dně. Čím sušší hmota, tím méně tuku se při smažení vsákne a tím křupavější okraj vznikne.<br><br>Podzimní jablka dozrávají ve vlnách. První padají letní odrůdy, které dlouho nevydrží, pak přijdou pevné zimní. Než se pustíte do zpracování, roztřiďte úrodu na tři hromady: jablka bez vady na uskladnění, mírně otlučená na šťávu a pyré, nahnilá okamžitě pryč. Hniloba se šíří i do zdravé dužiny, aniž by byla na první pohled vidět, a zkazí chuť celé várky. Právě tohle je chyba, kterou lidé dělají nejčastěji – snaží se zachránit každý kousek a pak se diví, že mošt hořkne.<br><br>Mouku prosejte na vál nebo do mísy. Tuk nakrájejte na kostičky a nechte ho chvíli v mrazničce, aby byl opravdu tuhý. Do mouky ho zapracujte špičkami prstů nebo dvěma noži tak, aby vznikla drobenka s kousky tuku velikosti hrášku. Čím méně se tuk zahřeje rukama, tím lépe. Pokud se vám drobenka začne lepit, vraťte mísu na deset minut do chladu.<br><br>Největší chybou je cpát postel pod nejnižší část šikminy. Dítě si tam při vstávání narazí hlavu a prostor začne nesnášet. Postel proto umístěte kolmo ke šikmé stěně, hlavou ke kolmé zdi. Pokud to půdorys nedovolí, dejte postel rovnoběžně se šikminou, ale posuňte ji tak, aby nad polštářem zůstalo alespoň 100 cm. U nižších dětí stačí méně, ale počítejte s tím, že porostou.<br><br>Pro předškoláky použijte obrázky, barvy a jednoduché počty do deseti. Šestileté až osmileté děti zvládnou číselnou abecedu, kde 1 = A, 2 = B, a jednoduchou přesmyčku. Devítileté a starší baví čtení zrcadlově, psaní pozpátku, morseovka přepsaná do teček a čárek nebo šifra, kde se písmena posouvají o dvě místa v abecedě. Vždy zvolte jednu hlavní šifru a ostatní jen jako zpestření, jinak se dítě ztratí v pravidlech.<br><br>Začněte hrou „Pohyblivé sochy". Pustíte hudbu, děti se volně pohybují v kruhu, po vypnutí se zastaví v póze, kterou jste vyvolali – třeba „balanc na jedné noze" nebo „most". Kdo se pohne nebo spadne, jde na okraj a vymýšlí další pózu pro ostatní. Chyba, kterou dělají začátečníci: příliš mnoho pravidel na začátku. Vysvětlete vždy jen jedno a další přidejte, až hra běží. Také pozor na hudbu – příliš rychlá zvyšuje riziko strkanic, příliš pomalá nudí.<br><br>Školní družina není tělocvik ani kroužek. Děti přicházejí unavené, rozdělané na dvě skupiny, jedna chce řádit a druhá si číst. Netradiční pohybové hry mají smysl jen tehdy, když je dokážete spustit do dvou minut a kdykoli zastavit. Základem je kruh ze značek na zemi – stačí křídy, papírové čtverce nebo švihadla položená dokola. Vymezí prostor, ve kterém se hraje, a zabrání srážkám u stěn.<br><br>Když děti potřebují vybít energii, ale nesmí se zranit Pro vypjaté dny se osvědčila „Tichá honička": honec má zavázané oči, ale chytá jen podle zvuku. Děti se pohybují pomalu a každých deset sekund musí vydat krátký zvuk – tlesknutí, hm, písknutí. Honec se orientuje podle sluchu. Pravidlo, které drží hru bezpečnou: kdo je chycen, klekne si a počítá do deseti, než se vrátí. Nikdy nenechte děti běhat se zavázanýma očima – jen honec, a to pomalu. Typická chyba je nechat honce běhat mezi nábytkem; kruh ze značek a volný střed jsou podmínkou.<br><br>Když je venku mokro a tělocvična obsazená, použijte „Přetahovanou ve dvojicích" bez lana. Dvojice sedí proti sobě, chodidla na sebe, drží se za ruce a střídavě tahají. Kdo zvedne zadek ze země, prohrál. Hru lze obměnit na tahání jedním prstem nebo pouze palci. Dohlédněte na to, aby děti nesedaly na paty a netahaly za prsty – to bolí a vede k hádkám. Vždy určete sudý počet dvojic, aby nikdo nečekal stranou.<br><br>Netradiční hry fungují, když je střídáte po pěti až sedmi minutách. Děti udrží pozornost krátce, proto mějte v zásobě tři varianty a přepínejte dřív, než se začnou nudit. Po každé hře zařaďte krátké zklidnění – dýchání do kruhu, protažení rukou nad hlavou. Vyhněte se tomu, aby stejná hra byla odměnou pro vítěze; poslední kolo patří všem. Pokud se někdo nechce zapojit, ať dělá rozhodčího nebo počítá body. Nucení do pohybu přes odpor ničí atmosféru víc než chybějící hráč.