Quelltext der Seite Když dítě chce jezdit bez koleček, začněte od rovnováhy

Mnoho rodičů váhá, zda je vývoj řeči jejich dítěte v normě, nebo už je čas vyhledat odbornou pomoc. Logoped se nezabývá jen špatnou výslovností, ale i porozuměním, tvorbou vět nebo plynulostí mluvy. Čím dříve se problém zachytí, tím snazší a kratší bývá náprava. Následující text shrnuje, kdy je vhodné objednat dítě k logopedovi, jak se na návštěvu připravit a čeho se vyvarovat.<br><br>Nejprve si umyjte ruce. Potom vezměte čistou vlažnou vodu a ránu důkladně propláchněte. Proud vody má směřovat od rány ven, ne do ní. Pokud v ráně zůstaly kamínky, odstraňte je pinzetou, kterou jste předtím přelili vroucí vodou nebo otřeli dezinfekcí. Nikdy neodstraňujte předměty, které jsou do rány zapíchnuté hluboko – v takovém případě je nutné vyhledat lékaře.<br><br>Jak vybrat barvy podle věku a schopností Pro nejmenší děti jsou vhodné prstové barvy, které jsou husté a méně stékají. Školní děti zvládnou tempery nebo akvarel, ale každá technika má svá úskalí. Akvarel vyžaduje savý papír, jinak se barva rozmazuje do šedých skvrn. Tempera zase rychle schne, takže pokud dítě maluje pomalu, barva na paletě ztvrdne a nedá se už použít. Řešením je dávat barvu po malých dávkách a dolévat vodu jen po kapkách.<br><br>Konkrétní tipy, které fungují: Hra na obchod – dítě prodává a počítá, kolik korun dostane (použijte papírové peníze). Hra na detektiva – hledejte v časopise všechna písmena „O" nebo „S". Hra na kuchaře – čtěte recept a dítě odměřuje suroviny. U psaní použijte pískovničku nebo tác s krupicí – prstem píše písmena a hned je setře. U čtení zkuste střídavé čtení: vy čtete větu, dítě slovo. Nikdy netrvejte na tom, aby přečetlo celou stránku, když vidíte, že ho to nebaví.<br><br>Typická chyba je příliš mnoho vody ve štětci. Dítě namočí štětec, netřepe s ním a voda stéká po papíře. Naučte ho otřít štětec o okraj kelímku nebo o hadřík. Další častá chyba je míchání všech barev do jedné – vznikne šedá hmota a dítě ztratí zájem. Připravte několik malých kelímků a míchání omezte na dvě barvy.<br><br>Po skončení je důležité nechat výrobek uschnout na rovném povrchu, ne na topení. Rychlé sušení teplem způsobí, že se papír zkroutí a barva popraská. Mokré výkresy pokládejte na novinový papír, který přebytečnou vodu vsákne. Štětce ihned opláchněte vlažnou vodou, dokud barva nezaschne; zaschlou temperu rozpustí jen teplá voda s trochou mýdla.<br><br>Pád věže je nejcennější moment. Místo útěchy „to nic, postavíme znovu" se ptejte: „Co myslíš, proč to spadlo?" Dítě hledá příčinu, zkouší jiné řešení a učí se pracovat s chybou. Stejně tak u stavebnic s kolíčky nebo ozubenými kolečky: nechte dítě objevit, že kolo se netočí, když je špatně zasunuté. Vy neopravujte, jen se ptejte „co bys zkusil teď?".<br><br>Celý proces obvykle trvá několik dní až dva týdny, záleží na dítěti. Netlačte na výkon a nedávejte časové limity. Místo toho chvalte každý pokus, i ten neúspěšný. Jakmile dítě jednou samo vyjede a udrží rovnováhu, bude chtít jezdit pořád. Pak už jen stačí přidat zatáčení a brzdění. Brzdění učte dřív než jízdu z kopce. Nejdřív ať zkouší brzdit na rovině, kde jede pomalu, a teprve potom na svahu.<br><br>Než vůbec sundáte kolečka, ověřte, že kolo velikostně sedí. Dítě musí mít při stoji obě nohy položené na zemi, ne jen špičky. Pokud je kolo velké, bude mít strach a bude se přidržovat řídítek křečovitě. Sedlo nastavte tak, aby dítě dosáhlo na zem celou plochou chodidla. Řídítka musí být v takové výšce, aby se dítě nemuselo předklánět ani zaklánět.<br><br>Nezapomínejte na bezpečnost. Helma musí sedět pevně a nesmí se posouvat do čela. Dítě by mělo mít dlouhé kalhoty a pevné boty, ne sandály. Pokud jezdíte na veřejné cestě, jděte raději na hřiště nebo na uzavřený dvůr. Když dítě spadne, nepropadejte panice. Zvedněte ho, zkontrolujte, jestli není zraněné, a pobídněte ho, ať zkusí znovu. Dlouhé přestávky po pádu vedou k tomu, že strach zesílí.<br><br>Nejčastější důvod, proč výtvarné tvoření s dětmi končí uklízením místo radosti, není nepořádek jako takový, ale špatně zvolený povrch a materiál. Barvy, které se vsakují do stolu nebo textilu, se nedají odstranit a rodič pak řeší škody místo toho, aby dítě tvořilo. Řešení je přitom jednoduché: připravit pracovní plochu dřív, než se objeví první štětec.<br><br>Základem je krycí vrstva, která vydrží vodu i tlak. Osvědčuje se silná fólie nebo pečicí papír připevněný páskou ke stolu, případně starý ubrus z umělé hmoty. Papír nestačí, protože se rychle promočí a barva proteče na stůl. Fólii pokládejte s přesahem přes hranu stolu, aby stékající voda nezatékala pod ni. Pásku lepte na fólii, ne na stůl, jinak po ní zůstanou lepivé stopy.