Quelltext der Seite Když už marku nejde srolovat, zkuste to takto

Když se markýza přestane srolovat, většinou to neznamená, že je celá mechanika v háji. Často stačí najít konkrétní místo, kde se něco zaseklo, a uvolnit ho. Než začnete cokoli rozebírat nebo páčit silou, položte markýzu na rovnou plochu nebo ji nechte viset v poloze, ve které drží. Pak teprve zkoumejte, co přesně klade odpor.<br><br>Síť na popínavé rostliny je nejlevnější a nejvzdušnější varianta, ale sama o sobě nezakryje nic. Funguje jen jako nosná konstrukce pro břečťan, přísavník nebo chmel, a než rostlina naroste, vidíte skrz ni stejně jako předtím. Počítejte s jednou až dvěma sezónami, než zeď zhoustne. Výhodou je, že rostlina kryje pohledy i v zimě částečně a nepůsobí jako plot.<br><br>Samotný mechanismus má dvě slabá místa: pružinu nebo motor v trubce a vodící lišty po stranách. Pokud jde markýza ztuha ručně, bývá na vině pružina, která ztratila tah, nebo je přetažená. U motorových markýz se nejdřív podívejte na koncové spínače – motor se může zastavit v nesprávné poloze a dál už jen bzučí. Vypněte napájení a zkuste markýzou pohnout ručně. Pokud se pohne lehce, problém je v elektrickém nastavení, ne v mechanice.<br><br>Kloubový mechanismus nese celou váhu desky, proto se vyplatí sáhnout po kovovém provedení s aretací v obou krajních polohách. Aretace brání tomu, aby deska při sklopení spadla a při vyklopení se sama nezavřela. Píst nebo plynová vzpěra pomáhá, ale není podmínkou – u menších desek stačí mechanická západka. Zkontrolujte, že vodorovná poloha drží bez vůle. Vůle se projeví houpáním při opření loktem a postupně se zvětšuje.<br><br>Typická chyba je nechat koberec po dešti ležet a jen ho přejít mopem. Voda steče pod něj, tam zůstane a začne se tvořit plíseň nebo zápach, který se pak těžko odstraní. Další chyba je sušit koberec na topení nebo fénem. Plastová vlákna se teplem deformují, koberec ztratí tvar a okraje se kroutí. Pokud potřebujete sušit rychle, použijte větrák, ne teplo.<br><br>Rákos, látka, síť — co který materiál umí Rákosová rohož je nejhustší a nejméně průhledná. Prodává se svázaná drátkem nebo motouzem a řeže se pilkou na železo nebo ostrými nůžkami na plech. Upevňuje se k zábradlí plastovými stahovacími páskami přes oka, která propíchnete v rozteči zhruba třiceti centimetrů. Pozor na dvě věci: rákos po prvním dešti ztmavne a při špatném uchycení se kroutí do vln. Netahejte ho naplno, nechte mu vůli, jinak praskne.<br><br>Textilní zástěna je nejrychlejší řešení. Napínací plachta s oky se přichytí karabinami k rámu nebo k zábradlí a hotovo. Slabé látky jsou ale při pohledu z boku průsvitné a při větru pleskají o konstrukci. Vyberte hustší tkaninu, ideálně s gramáží nad dvě stě gramů na metr čtvereční, a spodní okraj zatížit lištou nebo řetízkem. Látka také musí mít možnost vyschnout, jinak chytne plíseň — nenechávejte ji celý týden slepenou u zábradlí.<br><br>Zástěna proti pohledům ze sousedního balkonu má jediný úkol: přerušit přímou linii mezi vaším posezením a očima souseda. Než začnete cokoli kupovat, stoupněte si na svůj balkon v místě, kde nejčastěji sedíte, a podívejte se, odkud vás skutečně vidět je. Často stačí zakrýt jeden metr výšky v jednom rohu, ne celou délku zábradlí. Změřte si šířku i výšku nad zábradlím a teprve pak vybírejte materiál.<br><br>Když chcete krytí natrvalo a bez údržby, sáhněte po pevných deskách z kompozitu nebo polykarbonátu. Jsou dražší a těžší, ale vydrží roky a nelesknou se. Pro nájemní byt, kde se stěhujete, je naopak praktičtější napínací látka nebo rákos — sundáte je za deset minut a odvezete s sebou. Ať zvolíte cokoli, nejdřív vyřešte, odkud přesně vás vidět je, a teprve pak řešte materiál.<br><br>Úchyt na zábradlí je bezpečnější než volně stojící stojan, ale jen když je zábradlí skutečně nosné a úchyt sedí na jeho profilu. Měřte průměr trubky nebo šířku madla, než cokoli objednáte. Univerzální svorky s gumovou vložkou drží na hladkém madle, na svislých prutech se ale často protočí. Utáhněte je tak, aby se plech neprohl, a podložte hadicí nebo pryží, aby lak neodřel. Nikdy neupevňujte úchyt na skleněné zábradlí bez výslovného souhlasu správce budovy a nikdy ho nepřipevňujte ke konstrukci, která se sama kýve.<br><br>Nejčastější chyba je upevnění jen za horní hranu. První vítr zástěnu vytrhne i s páskami. Vždy upevněte horní i spodní okraj a u delších panelů přidejte prostřední úchyt. Druhá chyba je ignorování předpisů: některá družstva a společenství vlastníků zakazují cokoli připevňovat na zábradlí nebo měnit vzhled fasády. Než vrtáte, zeptejte se výboru. A třetí chyba: zástěna nesmí bránit odtoku vody z balkonu ani zakrývat větrací otvory.