Quelltext der Seite Klidná túra se psem: co změníte na výcviku u vodítka

Při výběru turistických holí se většina lidí zaměří na barvu nebo značku. Mnohem důležitější jsou ale dva parametry: délka a materiál. Špatně zvolená délka způsobí bolesti zad i ramen, nevhodný materiál zase promění pohodlnou procházku v nošení zbytečné zátěže. Než sáhnete po první tyči, která vás zaujme, zjistěte si, k čemu ji budete používat a jaké máte tělesné proporce.<br><br>Když zmizí poslední turistická značka, většina lidí začne tápat. Přitom stačí změnit úhel pohledu: namísto hledání barevných pruhů na stromech se začněte orientovat podle tvarů krajiny. Základem je naučit se číst vrstevnice v mapě tak, abyste je uměli promítnout do skutečného reliéfu. Nejdřív si ale vždy zjistěte sever – podle slunce, hodinek, nebo stínu. Bez znalosti světových stran bude každá další technika jen hádáním.<br><br>Prvním krokem je okamžitě opustit nejexponovanější místa. Sestupte z hřebenů, vrcholů a skalních věží, dostaňte se z otevřených plání a vyhněte se osamělým stromům, stožárům a kovovým prvkům. Pokud jste na zajištěné cestě, pokračujte dál nebo se vraťte – ferraty a řetězy jsou za bouřky krajně riskantní, protože vedou elektrický výboj. Ideální je najít úkryt v hustém mlází, v lese s nízkou vegetací nebo v sedle pod vrcholem, ale nikdy ne v jeskyni či pod skalním převisem, kde hrozí zřícení.<br><br>Nejdůležitější rada na závěr: nikdy nevybírejte hole podle vzhledu nebo podle recenzí někoho jiného. Každý má jinou chůzi, jinou siluetu i jiné návyky. Vezměte si hole do ruky, projděte se s nimi po prodejně a zkuste přitom simulovat pohyb do kopce i z kopce. Pokud cítíte nepřirozený tlak na zápěstí nebo musíte nadměrně ohýbat lokty, je délka špatně. Správně zvolená hůl se stane přirozeným prodloužením vaší paže a vy na ni po pár kilometrech přestanete myslet úplně.<br><br>Pokud nemůžete sestoupit a bouřka je přímo nad vámi, zaujměte bezpečnostní polohu: dřepněte si na batoh nebo jiný izolační materiál, dejte nohy k sobě, obejměte kolena a hlavu skloňte co nejníže. Nesmíte si lehat, protože zvětšujete kontakt s povrchem. Rozkročte se co nejméně, abyste minimalizovali takzvané krokové napětí – to je rozdíl elektrického potenciálu mezi vašima nohama, který může vzniknout při úderu poblíž. Sundejte si batoh, pokud má kovovou konstrukci, a odložte všechny kovové předměty, včetně hole, cepínu nebo maček, nejméně pět metrů od sebe.<br><br>Nikdy nezapomínejte na vodítko a obojek s identifikačními známkami. Na túře se pes může snadno splašit – zvěř, cyklisté nebo jiní psi. Vodítko vám dá kontrolu v kritických situacích. Pokud jedete do neznámého terénu, zvažte i GPS lokátor, který vám pomůže psa najít, kdyby se ztratil. Reflexní prvky na oblečení nebo obojku jsou nutností, pokud se vracíte za šera.<br><br>Typickou chybou je používat při túře teleskopické vodítko nebo dlouhou šňůru. Umožní psovi obíhat do stran a tahat, čímž se učí opačnému návyku. Pokud potřebujete psovi dopřát více svobody, raději ho nechte na volno v bezpečné oblasti a vodítko používejte jen na úsecích, kde musí jít u nohy. Po túře doma výcvik nezanedbávejte – krátká pětiminutová lekce na zahradě udrží návyk živý. Důslednost je důležitější než délka tréninku.<br><br>Při výběru se zaměřte i na rukojeť a špičku. Korkové rukojeti sají pot a dobře padnou do ruky, ale rychleji se opotřebují. Plastové jsou odolnější, ale při delší chůzi kloužou a způsobují puchýře. Špička by měla být vyměnitelná, protože tvrdý hrot se na asfaltu rychle tupí a ztrácí přilnavost. Vždy si proto ověřte, jestli se k modelu dají dokoupit náhradní díly. Pokud plánujete chůzi ve sněhu nebo blátě, vyberte hole s talířkem, který zabrání zaboření.<br><br>Materiál rozhoduje o tom, jak se hole budou chovat v ruce a jak dlouho vydrží. Nejpoužívanější jsou hliníkové slitiny, které nabízejí dobrý poměr pevnosti a hmotnosti za rozumnou cenu. Jsou odolné proti ohnutí a odpustí i nešetrné zacházení. Pro běžné výlety po zpevněných cestách nebo mírnějším terénu jsou ideální volbou. Pokud chodíte jen občas a nechcete investovat do drahého vybavení, hliník splní účel bez zbytečných komplikací.<br><br>Co nesmí chybět v batohu, když jdete se psem do hor Kromě vody a jídla je důležitá lékárnička. Přibalte obvazy, dezinfekci a pinzetu – na tlapky psa číhá sklo, trny nebo kamínky. Pokud pes kulhá, ihned zastavte a prohlédněte mu polštářky. Vhodné jsou i speciální balzám na tlapky, který chrání před ostrými kameny a horkým povrchem. Naučte se, jak psovi ošetřit drobné ranky, a pokud nejste jistí, raději vyhledejte veterináře.<br><br>Uhlíková vlákna jsou lehčí a lépe tlumí vibrace, což oceníte při celodenních túrách po kamenitém povrchu. Mají ale jednu zásadní nevýhodu: při přetížení se mohou zlomit bez varování. Pro běžného turistu, který občas zakopne nebo se opře o hůl při přeskoku potoka, je proto uhlík riskantní volbou. Kompromis představuje kombinace obou materiálů, kdy jsou horní segmenty z uhlíku a spodní z hliníku. Tato konstrukce snižuje hmotnost, ale zachovává odolnost v nejvíce namáhané části.