Quelltext der Seite Praní záclon, které ničí bělost – co dělat jinak

Teplota a prací prostředek: kde děláte chybu Většina bílých záclon je vyrobena ze směsových materiálů, které nesnesou víc než 40 °C. Vyšší teplota sice rozpouští mastnotu, ale zároveň způsobuje žloutnutí díky oxidaci vláken. Pokud chcete zachovat bělost, perte na 30–40 °C s programem pro jemné prádlo. Používejte prostředek na bílé prádlo s optickými zjasňovači, ale nepřidávejte aviváž – ta se usazuje na vláknech a po čase způsobuje šedavý povlak.<br><br>Shrňme si to: změřte matraci a přikrývku, zjistěte výšku matrace a počet přikrývek, a podle toho vyberte povlečení. Pro postel 140×200 s jednou přikrývkou 200×200 zvolte povlečení 200×200. Pro postel 160×200 se dvěma přikrývkami 140×200 kupujte dvě povlečení 140×200. A pokud máte postel 180×200 s jednou přikrývkou 220×240, kupte povlečení 220×240. Tato pravidla platí univerzálně. Nakonec zkontrolujte, zda povlečení nemá gumu po celém obvodu – u manželských postelí je to výhoda, protože lépe drží na matraci a nestahuje se.<br><br>Záclony časem zežloutnou nebo zešednou i při pravidelné údržbě. Důvodem bývá prach, mastnota z kuchyně, ale i prací prostředky, které na tkanině vytvoří film. Než sáhnete po agresivní bělosti, zkuste metody, které šetří vlákna a přitom obnoví původní bílou barvu. Většinu surovin máte doma nebo je seženete v běžné drogerii.<br><br>Správné sušení dělá víc, než se čeká. Záclony věšte venku ve stínu, nikdy na přímém slunci. UV záření bílou barvu žloutne a vysušuje vlákna. V bytě je sušte přes ramínko, aby se nekrčily a nemusely se žehlit. Žehlení při vysoké teplotě totiž spálí povrch a vytvoří žluté mapy.<br><br>Polštáře jsou druhou polovinou rovnice. Obvyklý rozměr polštáře pro dospělého je 70×90 cm, ale najdete i čtvercové 70×70 cm nebo delší 80×80 cm. Povlečení na polštáře by mělo být vždy o něco větší než samotný polštář, ideálně o 2–3 cm na každou stranu, aby se dalo snadno navléknout a polštář se v něm nemačkal. Pokud máte ortopedické polštáře s anatomickým tvarem, kupujte povlečení speciálně na ně, protože klasické obdélníkové obaly nebudou sedět.<br><br>Proč šetrné bělení vyhrává nad chlórem? Chlórové bělení sice záclony zbaví skvrn, ale také je oslabí. Po několika praních se tkanina začne trhat a žloutne rychleji. Místo toho použijte směs sody a octa. Do pračky dejte půl šálku jedlé sody do bubnu a stejné množství octa do přihrádky na aviváž. Perte na 40 °C – víc není potřeba. Soda změkčí vodu a ocet rozpustí zbytky pracího prostředku, které způsobují šedý povlak.<br><br>Nejčastější chybou je navlékání žabky příliš blízko okraje záclony. Látka se pak vytahuje, vznikají nežádoucí záhyby a v krajním případě se může i natrhnout. Ideální vzdálenost od okraje je dva až tři centimetry – takový odstup zajistí, že materiál zůstane v klidu a žabka nebude viditelně tlačit do textilie. Pokud má záclona po stranách dekorativní lem, posuňte žabku ještě o pár milimetrů dál, abyste ho nepoškodili.<br><br>Posledním osvědčeným trikem je modření. Do poslední máchací vody přidejte dvě až tři kapky modřidla (syntetické ultramarínové modři). Tento starý postup opticky zesvětlí žlutý nádech. Modřidlo nesmí přijít do přímého kontaktu se suchou tkaninou, jinak vzniknou modré skvrny – nalijte ho do vody a důkladně promíchejte. Věřte, že po tomto kroku nepoznáte, že jsou záclony staré několik let.<br><br>Nejdůležitější je, aby povlečení na peřinu a polštář odpovídalo velikosti přikrývky. U manželských postelí máte dvě možnosti: buď jednu velkou přikrývku, nebo dvě samostatné. Pokud spíte s partnerem a každý se chcete zabalit zvlášť, volte dvě přikrývky o rozměrech 140×200 nebo 155×220 cm. Pak potřebujete dva povlečení stejné velikosti. Pokud používáte jednu společnou přikrývku, kupujte povlečení o rozměru 200×200 nebo 220×240 cm. Většina českých výrobců nabízí rozměry 140×200, 155×220 a 200×200 cm. Než půjdete nakupovat, zjistěte si přesný rozměr vaší přikrývky – jinak se vám může stát, že povlečení bude buď příliš těsné, nebo naopak bude přečnívat a vytvářet nepoddajné boule.<br><br>Než začnete prát, setřeste ze záclon prach – nejlépe venku nebo v koupelně nad vanou. Poté je namočte do studené vody s lžící soli, která pomáhá fixovat bělost a uvolňuje usazené nečistoty. Nechte je působit alespoň hodinu, ale ne přes noc, jinak by se vlákna mohla začít rozpadat. Pro silně zažloutlé záclony přidejte do namáčecí lázně špetku prášku do pečiva – ten pomáhá neutralizovat kyselé usazeniny.<br><br>Posledním krokem, který mnoho lidí podceňuje, je žehlení. Záclony žehlete vždy na rubu, aby se na líci nevytvořily lesklé pruhy. Použijte nízkou teplotu a žehlete přes navlhčenou utěrku – to pomůže vyhladit záhyby bez přímého kontaktu žehličky s tkaninou. Pokud se i přes veškerou snahu objeví na záclonách šedý nebo žlutý nádech, neznamená to, že jsou zničené. Namočte je na hodinu do studené vody s kyselinou citronovou nebo octem (v poměru jedna lžíce na litr vody), pak vyperte jako obvykle. Tento postup rozpouští minerální usazeniny a vrací tkanině přirozenou bělost.