Quelltext der Seite Proč dětský pokoj vypadá přeplácaně i po sladění barev

4 kroky k pevné rozkládací posteli pro hos<br><br>Úložný prostor je klíčový. Vysoká skříň až ke stropu, postel s úložným prostorem, koše na kolečkách pod postelí. Věci, které teenager používá denně, patří do dosahu ruky. Sezónní oblečení a staré učebnice jdou nahoru nebo do koše. Když nemá kam uklidit spacák a polštář, bude se mu pokoj jevit jako nepořádek, i když tam žádný není.<br><br>Teplé a studené odstíny držte v rovnováze Teplé barvy — písková, meruňková, světle hnědá — působí útulně, ale ve velkém množství zmenšují prostor. Studené barvy — šedá, modrá, zelená — prostor otevírají, ale samy o sobě mohou působit chladně až úředně. Funguje kombinace: teplý podtón na stěnách, studenější nábytek, nebo naopak. Pokud zvolíte výrazný odstín na stěnu, nábytek nechte v bílé, světlém dřevu nebo v šedé. Dva syté odstíny vedle sebe se v malé místnosti bijí a dítě je vnímá jako neklidné prostředí.<br><br>Umístění rozhoduje o tom, zda bude dítě potřeby samostatně uklízet. Police nebo nízká skříňka v dosahu dítěte je lepší než vysoká uzavřená skříň, do které nedosáhne. Pokud je dítě předškolního věku, umístěte denně používané potřeby do výšky jeho ramen. Méně časté potřeby, jako jsou barvy na textil nebo speciální papíry, mohou být výše a pod dohledem dospělého. Volně stojící vozík na kolečkách je praktický, protože ho lze přesunout ke stolu i na koberec. Počítejte s tím, že dítě bude chtít tvořit i mimo pracovní stůl, takže přenosnost je výhoda.<br><br>Sladit barvy stěn a nábytku v dětském pokoji není o tom trefit odstín do odstínu. Většina rodičů udělá stejnou chybu: vyberou tapetu nebo barvu podle vzorníku, koupí k ní nábytek a teprve doma zjistí, že místnost působí těžce a chaoticky. Důvodem bývá příliš mnoho výrazných barevných ploch v malém prostoru.<br><br>Než začnete malovat, natřete vzorek na desku a přiložte ji ke zdi i k nábytku. Zkontrolujte odstín na denním světle u okna. Pokud se barvy na vzorcích zdají sladěné, ale ve skutečnosti spolu nesedí, bývá problém v podtónu — jedna je do žluta, druhá do modra. Sladit je pomůže třetí neutrální barva, která je oddělí. Když si nejste jistí, zvolte jednu výraznou barvu a všechno ostatní v bílé nebo světlém dřevě. Tím vznikne klidný základ, který vydrží několik let a snadno se doplní.<br><br>Nábytek nemusí být jednobarevný, ale držte se pravidla, že jedna barva je nosná a druhá ji podporuje. Bílá skříň se hodí k téměř čemukoli, dřevo v přírodním odstínu snesou i výrazné stěny. Naopak nábytek v barvě stěny vytvoří nudnou stěnu, kde dítě ani nepozná, kde končí postel a začíná zeď. Častá chyba je koupit nábytek dřív než barvu stěn — pak se odstíny tlučou a řeší se to drahým přetíráním nebo výměnou.<br><br>Barvu nábytku nemusíte měnit, když se vám nelíbí. Stačí vyměnit úchytky, doplnit nové čelo postele nebo přetřít jen jednu komodu. U staršího nábytku z masivu se vyplatí spíš obnovit původní povrch než ho natírat na truhlářskou bílou. Dřevo samo o sobě funguje jako teplý prvek a s pastelovými stěnami vypadá přirozeně.<br><br>Akcenty dávejte tam, kde je dítě opravdu vidí: na povlečení, polštáře, kobereček, závěsy, obrázky. Tyto věci se mění podle věku, takže je držte v jednom jasném odstínu a zbytek nechte neutrální. Pokud dítě chce svou oblíbenou barvu, použijte ji na doplňcích, ne na všech stěnách. Když povyroste, stačí vyměnit textil a pokoj působí jinak. Vyhněte se lesklým nátěrům na velkých plochách — odrážejí světlo a barvu zkreslují. Mat nebo polomat je pro dětský pokoj vhodnější.<br><br>Než začnete vybírat barvy, položte si otázku, kdo bude v pokoji trávit nejvíc času. Malé dítě potřebuje klid na spaní, větší školák zase místo, kde se dá soustředit. Od toho se odvíjí vše ostatní. Světlé a neutrální stěny jsou bezpečná základna, ale samy o sobě působí chladně. Pomůže, když jednu stěnu odlišíte — za postelí nebo u pracovního stolu. Tmavší odstín na jedné stěně dodá hloubku, ale neudělá z pokoje jeskyni.<br><br>Barvy v dětském pokoji se podřizují dvěma věcem: tomu, jak se v něm dítě cítí, a tomu, jak místnost vypadá, když je uklizená i neuklizená. Než začnete vybírat odstíny, určete, které plochy budou nést barvu a které zůstanou neutrální. Stěny a velký nábytek tvoří základ, doplňky a textil pak akcenty. Když si tohle rozdělení udržíte, snadno vyměníte povlečení nebo plakát, aniž byste museli přemalovat celý pokoj.<br><br>Praktický postup je jednoduchý. Vyberte jednu hlavní barvu pro stěny, jednu doplňkovou pro nábytek a jednu až dvě zvýrazňující pro drobnosti. Hlavní barva by měla být světlejší nebo tlumenější, protože velká plocha působí intenzivněji než vzorek. Vezměte vzorník domů a prohlédněte si ho ráno, odpoledne a večer při umělém světle. Barva, která večer zešedne nebo zezelená, se v dětském pokoji neosvědčí.