Která plemena slepic zvládnou vlhké prostředí bez plísní - Versionsgeschichte

Zelma503105614 am 6. Oktober 2026 um 00:03 Uhr

2026-10-06T00:03:07Z

← Nächstältere Version		Version vom 6. Oktober 2026, 00:03 Uhr
Zeile 1:		Zeile 1:
	~~Koncentrace~~ a ~~kontaktní doba rozhodují~~, ~~ne množství Mnoho chovatelů si myslí~~, ~~že čím silnější roztok~~, tím ~~lépe~~. ~~Opak je pravdou~~. ~~Předávkování nad doporučený poměr dráždí sliznice ptáků~~, ~~poškozuje gumové podložky~~ a ~~zbytečně zatěžuje prostředí~~. ~~Naopak příliš slabý roztok jen zvlhčí povrch~~ a ~~nic nezabije~~. ~~Řiďte se přesně etiketou: odměřte množství~~, ~~rozmíchejte ve vodě o správné teplotě a nechte působit po uvedenou kontaktní dobu~~. ~~Ta bývá deset až třicet minut~~. ~~Pokud povrch po pěti minutách opláchnete~~, ~~dezinfekce neproběhla~~.<br><br>~~Dezinfekce kurníku není~~ jen ~~postřik~~, ~~když se objeví zápach~~. Je to ~~technologický krok~~, ~~který má smysl jen tehdy, když před ním proběhlo důkladné mechanické čištění~~. ~~Nejčastější chyba~~ je ~~aplikovat přípravek~~ na ~~vrstvu trusu~~ a ~~prachu~~. ~~Organická hmota dezinfekci téměř okamžitě neutralizuje~~, ~~takže prostředek zlikvidujete~~, ~~ale bakterie~~ a ~~viry zůstanou~~ v ~~hnoji. Nejprve tedy odstranit trus~~, ~~podestýlku~~, ~~pavučiny a prach ze všech povrchů~~, ~~pak umýt teplou vodou~~ a ~~nechat oschnout~~. ~~Teprve suchý a čistý kurník je připraven~~ na ~~dezinfekci~~.<br><br>~~Typické chyby~~, ~~které opakovaně vídám: dezinfekce naslepo~~ bez ~~znalosti původce potíží~~, ~~míchání dvou přípravků do jednoho roztoku~~, ~~použití chloru~~ v ~~kovovém~~ kurníku, ~~opomenutí hnízd~~ a ~~hřadů~~, ~~nebo aplikace na vlhký povrch~~. Další ~~častou~~ chybou je ~~skladování naředěného roztoku~~. ~~Většina směsí ztrácí účinnost během hodin až dnů~~, ~~takže se ředí vždy čerstvě~~. ~~Suchý koncentrát naopak skladujte v uzavřené nádobě~~, ~~mimo dosah dětí a mimo mrazu~~.<br><br>~~Zkontrolujte~~, ~~zda jsou přívodní otvory umístěné nízko~~ u ~~podlahy a odvodní vysoko u stropu~~. ~~Teplý vlhký vzduch stoupá~~, ~~takže horní odvod jej musí odvádět pryč. Pokud máte jen jeden otvor, vzduch cirkuluje špatně~~ a ~~vlhkost~~ se ~~drží u podestýlky~~. ~~Zároveň platí, že přívod nesmí foukat přímo na hřady~~. ~~Slepice sedí v noci v řadě~~ a ~~průvan na hřbetě je nejčastější příčina nachlazení a zánětů~~. ~~Otvory proto nasměrujte~~ tak, ~~aby vzduch proudil nad hřady nebo podél stěny, ne na ptáky~~.<br><br>Nejčastější chyba: hnízdo bez okraje a s ostrými hrana<br><br>Plemena, která vlhko nesnášejí, poznáte podle řídkého peří a holých stehen. Patří mezi ně leghornky, minorci nebo andalusky. Ty potřebují suchý výběh s přístřeškem. Pokud už je máte a vlhko trvá, přidejte do krmiva lněné semínko a ostropestřec pro lepší kůži. Sledujte, zda ptáci nefuní nebo nemají mokré nozdry – to je první známka plísně v dýchacích cestách. V takovém případě okamžitě vyměňte podestýlku a přidejte do kurníku větrací mřížku.<br><br>První věc, kterou udělejte, je pozorování zahrady během dne. Vyberte si tři termíny – ráno, poledne a pozdní odpoledne – a poznamenejte si, kam dopadá slunce. Sledujte i stíny od stromů, plotu nebo domu. Slepice potřebují alespoň šest hodin přímého světla denně, ideálně více. Kurník by měl ~~být orientovaný tak, aby okna nebo větrací otvory směřovaly na jih nebo jihovýchod. Na severu bude pořád šero. Severozápad je kompromis, ale~~ v ~~zimě přinese jen minimum světla.<br><br>Typická chyba je zaměňovat změnu tvaru zobáku za nedostatek vápníku. Vápník se projeví spíš na skořápkách a na kvalitě peří~~, ~~ne na tvaru zobáku. Další častá chyba je okamžité zkracování zobáku nůžkami. To se nedělá — bolestivé zákroky svěřte veterináři~~ a pouze v případě, že zobák přerůstá do takové míry, že slepici brání v příjmu potravy. Běžné opotřebení řešte prostředím, ne zákrokem.<br><br>Vlhké prostředí je pro slepice náročné především kvůli nemocem dýchacích cest a plísním na ~~peří~~. ~~Pokud máte pozemek u potoka, v údolí nebo prostě jen často prší, musíte vybírat~~ plemena~~, která mají husté peří, dobře větrající tělo a odolnou kůži~~. ~~Nestačí se dívat jen na barvu vajec~~ nebo ~~roční snůšku. Vlhko prověří každý chov.<br><br>Přípravky se dělí~~ na ~~několik skupin podle účinné látky. Čtvrtohorní amoniové sloučeniny dobře působí na běžné bakterie, ale na kokcidie~~ a ~~viry jsou slabší~~. ~~Peroxidové přípravky mají široké spektrum a rozkládají se na kyslík a vodu~~, ~~takže nezanechávají rezidua, ale rychle ztrácejí účinnost ve špíně. Chlorové prostředky jsou levné, ale agresivní ke kovům a dráždí dýchací cesty. Kyseliny a louhy~~ se ~~používají na kokcidie a jsou žíravé. Vyberte podle toho, co~~ v ~~kurníku řešíte: respirační problémy~~, ~~průjem~~, kokcidiózu, nebo jen preventivní úklid.<br><br>Nejlepší zkušenosti mají chovatelé s plemeny původem z přímořských nebo bažinatých oblastí. Patří sem kachna – tedy plemeno slepice s hustým, téměř vodoodpudivým peřím. Dále brahmánka, která díky bohaté peřině a silné kůži odolává vlhkosti i chladu. Kochinka má sice jemnější peří, ale pokud ji chováte v dobře odvodněném výběhu, zvládá vlhko lépe než lehká nosná plemena. Z menších plemen obstojí holandská chocholatá – chocholka sice může navlhat, ale ptáci jsou otužilí a aktivní.		Pokud zvolíte jedno z uvedených plemen a dodržíte základní hygienu, dočkáte se vajec i v prvním roce. Slepice nejsou náročná zvířata, ale potřebují pravidelnost. Ranní kontrola, večerní zavření a jednou týdně pořádné vyčištění podestýlky udělá víc než drahé doplňky. Právě v tom spočívá rozdíl mezi hejnem, které prospívá, a tím, které chřadne.<br><br>2. Umístění řešte dřív než základy. Kurník potřebuje pevnou, vyvýšenou a odvodněnou plochu. Postavíte-li ho do nejnižšího místa zahrady, bude po každém dešti vlhký a slepice nastydnou. Orientujte vstup a výběh tak, aby byl kurník chráněný před převládajícím větrem, ale zároveň měl přes den dost světla. Stín vzrostlého stromu v létě pomůže, v zimě naopak škodí. Zvažte i to, kudy budete nosit vodu a krmivo — dlouhá cesta v blátě vás přestane bavit velmi rychle.<br><br>Na vlhko se nedá spoléhat jen podle plemene. Rozhoduje kombinace odolné genetiky, suchého prostředí a pravidelné kontroly. Když zvolíte brahmánku nebo kachnu, vyčistíte odtok a udržíte podestýlku suchou, budete mít slepice zdravé i v deštivém roce. Kdo to podcení, přijde o nosnice během několika týdnů – a to za žádnou snůšku nestojí.<br><br>Na co se vyplatí dát pozor a čemu se vyhnout Druhou spolehlivou variantou je vlaška. Drobná, hbitá a velmi odolná slepice, která si sama najde část potravy na pastvě. Hodí se do menších výběhů i do sadu. Snáší bílá vejce a kvoká jen zřídka, takže produkce je plynulá. U vlašek ale hlídejte, aby měly vždy přístup ke gritu – bez něj trpí zažívání a skořápky jsou slabé. Podobně nenáročná je i plymutka bílá, která snáší velká vejce a dobře snáší i stísněné prostory.<br><br>Vlhké prostředí je pro slepice náročné především kvůli nemocem dýchacích cest a plísním na peří. Pokud máte pozemek u potoka, v údolí nebo prostě jen často prší, musíte vybírat plemena, která mají husté peří, dobře větrající tělo a odolnou kůži. Nestačí se dívat jen na barvu vajec nebo roční snůšku. Vlhko prověří každý chov.<br><br>Praktický postup při zavádění hejna: nejprve postavte kurník s trvalým přístupem do venkovního výběhu, poté pořiďte tři až pět slepic stejného stáří. Nikdy nemíchejte nové a staré slepice bez odděleného prostoru na dva týdny. Krmte dvakrát denně, ráno zrní, odpoledne vlhčenou směs, a vždy mějte k dispozici čistou vodu. Typická chyba začátečníka je příliš mnoho slepic na malý prostor – minimálně jeden metr čtvereční na kus v kurníku a čtyři metry ve výběhu.<br><br>Typická chyba je přeplněný kurník. Čím víc slepic na metr čtvereční, tím víc vlhkosti z výdechu a trusu. Dopřejte každé slepici alespoň 0,3 m² podlahy a 25 cm hřadu. Další chybou je krmení vlhkými zbytky přímo na zemi. Podávejte je v žlabu, který denně vylijete a osušíte. Pozor také na napáječky – pokud prosakují, vytvoří pod sebou bažinu. Zkontrolujte je ráno i večer.<br><br>Častou chybou je přeplněný kurník. Na jednu slepici se počítá alespoň 0,3 až 0,4 metru čtverečního podlahové plochy, u větších plemen i více. Kdo tento prostor podcení, může uklízet každý den a pach se vrátí do druhého dne. Další chybou je zasypávání pachu vonnými prostředky. Ty problém jen maskují a slepicím mohou dráždit dýchací cesty. Stejně tak není řešením vápno sypané přímo na trus – zvlhne, slepí se a vytvoří neprodyšnou krustu.<br><br>Nejčastější chyba: hnízdo bez okraje a s ostrými hrana<br><br>Mezi další prověřená plemena patří rodajlendka, která je klidná a vhodná i do rodin s dětmi, dále hempšírka se sklonem k zimnímu snášení a novohampshirka. Pro úplný začátek se vyhněte plemenům s chocholkou, jako je sultánka, a těm, která potřebují vytápěný kurník. Stejně tak se nevyplácí kupovat starší nosnice z velkochovu – po přesunu do malého hejna často přestanou snášet a jsou náchylné k nemocem.<br><br>Plemena, která vlhko nesnášejí, poznáte podle řídkého peří a holých stehen. Patří mezi ně leghornky, minorci nebo andalusky. Ty potřebují suchý výběh s přístřeškem. Pokud už je máte a vlhko trvá, přidejte do krmiva lněné semínko a ostropestřec pro lepší kůži. Sledujte, zda ptáci nefuní nebo nemají mokré nozdry – to je první známka plísně v dýchacích cestách. V takovém případě okamžitě vyměňte podestýlku a přidejte do kurníku větrací mřížku.<br><br>Začátečník by měl vybírat plemeno podle tří kritérií: snášenlivost v malém hejnu, odolnost vůči českému počasí a nenáročnost na krmení. Ne všechna atraktivní plemena z výstav jsou pro začátek vhodná. Například nosnice s chocholkou nebo příliš jemným peřím častěji trpí na omrzliny a stres. Naopak plemena, která se desítky let chovají v českých vesnicích, jsou přizpůsobená mrazům, vlhku i nepravidelnému krmení.

AngelikaSpradlin am 5. Oktober 2026 um 23:49 Uhr

2026-10-05T23:49:29Z

← Nächstältere Version		Version vom 5. Oktober 2026, 23:49 Uhr
Zeile 1:		Zeile 1:
	~~Co rozhoduje~~ o ~~tom~~, ~~zda se slepice dožije vysokého vě~~<br><br>~~Vodu kontrolujte dvakrát denně. Pokud mrzne~~, ~~používejte nádoby, které~~ se ~~nerozpadnou~~, ~~a vodu měňte za vlažnou~~, ~~ne horkou~~. ~~Do vody lze občas přidat vitamínový~~ přípravek~~, ale jen~~ na ~~doporučenou dobu~~, ~~ne trvale. Slepice potřebují v zimě hlavně stabilitu: stejný čas krmení~~, ~~čistý kurník bez průvanu~~ a ~~dostatek světla alespoň deset hodin denně~~. ~~Když k tomu přidáte rozumné množství vitaminů~~ a ~~minerálů~~, ~~projdou zimou v kondici~~ a na ~~jaře začnou spolehlivě snášet~~.<br><br>~~Nejjednodušší test je ponořit vejce~~ do ~~sklenice s vodou. Čerstvé vejce klesne ke dnu~~ a ~~zůstane ležet. Starší vejce se postaví špičatým koncem vzhůru. Pokud plave~~ na ~~hladině, je zkažené a patří do koše~~. Další ~~možností~~ je ~~rozklepnout vejce na talířek~~. ~~Čerstvé má pevný, vysoko stojící žloutek a bílek~~, ~~který~~ se ~~neroztéká~~. ~~Starší vejce se rozlije do široka~~ a ~~žloutek se snadno protrhne. Tyto testy fungují spolehlivě, ale neodhalí salmonelu. Tu zlikvidujete jen důkladným tepelným zpracováním~~.<br><br>~~Častou chybou je nasypat byliny přímo do mokrého trusu~~. ~~Tam zplesniví a mohou se v nich množit plísně~~, ~~které slepicím škodí~~. ~~Stejně tak nestačí~~ jen ~~pár lístků u dveří. Byliny musí být v kontaktu se vzduchem~~ a ~~v místech, kde~~ se ~~hmyz skutečně~~ drží – u ~~hřad~~, v ~~koutech~~ a ~~u trusných ploch. Další chyba~~ je ~~spoléhat jen na byliny~~ a ~~nevětrat~~. ~~Bez pravidelného větrání a odstraňování mokré podestýlky žádná bylina zápach nevyřeší~~.<br><br>~~Kde se láme nejvíc zakáz~~<br><br>~~Nejlepší zkušenosti mají chovatelé s plemeny původem z přímořských~~ nebo ~~bažinatých oblastí~~. ~~Patří sem kachna – tedy plemeno slepice~~ s ~~hustým, téměř vodoodpudivým peřím~~. ~~Dále brahmánka~~, ~~která díky bohaté peřině~~ a ~~silné~~ kůži ~~odolává vlhkosti i chladu~~. ~~Kochinka má sice jemnější peří~~, ~~ale pokud ji chováte~~ v ~~dobře odvodněném výběhu~~, ~~zvládá vlhko lépe než lehká nosná plemena~~. ~~Z menších plemen obstojí holandská chocholatá~~ – ~~chocholka sice může navlhat~~, ale ~~ptáci jsou otužilí~~ a ~~aktivní~~.<br><br>Vlhké prostředí je pro slepice náročné především kvůli nemocem dýchacích cest a plísním na peří. Pokud máte pozemek u potoka, v údolí nebo prostě jen často prší, musíte vybírat plemena, která mají husté peří, dobře větrající tělo a odolnou kůži. Nestačí se dívat jen na barvu vajec nebo roční snůšku. Vlhko prověří každý chov.<br><br>~~Co rozhoduje víc než plemeno Ani sebeodolnější plemeno nepřežije ve stojaté vodě~~. ~~Klíčové je~~, ~~jak výběh odvodníte~~. ~~Vykopejte drenážní rýhu po obvodu, navezte písek nebo štěrk do nejnižších míst~~ a ~~nikdy nenechávejte hnojit trus~~ na ~~jednom místě. Slepice potřebují suché místo k popelení – směs písku, dřevěného popela~~ a ~~suché hlíny. Do kurníku dejte hlubokou podestýlku z hoblin~~, ~~ne slámy~~, ~~která~~ ve ~~vlhku plesniví~~. ~~Větrejte~~, ale netvořte průvan. Vlhkost v kurníku udržíte pod kontrolou, když každý den odeberete mokré části podestýlky.<br><br>Typická chyba je přeplněný kurník. Čím víc slepic na metr čtvereční, tím víc vlhkosti z výdechu a ~~trusu~~. ~~Dopřejte každé slepici alespoň 0,3 m² podlahy~~ a ~~25 cm hřadu. Další chybou je krmení vlhkými zbytky přímo~~ na ~~zemi. Podávejte je v žlabu, který denně vylijete~~ a ~~osušíte~~. ~~Pozor také na napáječky – pokud prosakují, vytvoří pod sebou bažinu. Zkontrolujte je ráno i večer.<br><br>Na vlhko se nedá spoléhat jen~~ podle ~~plemene. Rozhoduje kombinace odolné genetiky~~, ~~suchého prostředí a pravidelné kontroly. Když zvolíte brahmánku nebo kachnu~~, ~~vyčistíte odtok a udržíte podestýlku suchou~~, ~~budete mít slepice zdravé i v deštivém roce. Kdo to podcení~~, ~~přijde o nosnice během několika týdnů – a to za žádnou snůšku nestojí~~.<br><br>~~Plemena, která vlhko nesnášejí, poznáte podle řídkého peří a holých stehen~~. Patří ~~mezi ně leghornky~~, ~~minorci nebo andalusky~~. ~~Ty potřebují suchý výběh s přístřeškem. Pokud už je máte a vlhko trvá~~, ~~přidejte do krmiva lněné semínko~~ a ~~ostropestřec pro lepší~~ kůži. ~~Sledujte~~, ~~zda ptáci nefuní nebo nemají mokré nozdry – to je první známka plísně~~ v ~~dýchacích cestách~~. ~~V takovém případě okamžitě vyměňte podestýlku~~ a ~~přidejte do kurníku větrací mřížku~~.		Koncentrace a kontaktní doba rozhodují, ne množství Mnoho chovatelů si myslí, že čím silnější roztok, tím lépe. Opak je pravdou. Předávkování nad doporučený poměr dráždí sliznice ptáků, poškozuje gumové podložky a zbytečně zatěžuje prostředí. Naopak příliš slabý roztok jen zvlhčí povrch a nic nezabije. Řiďte se přesně etiketou: odměřte množství, rozmíchejte ve vodě o správné teplotě a nechte působit po uvedenou kontaktní dobu. Ta bývá deset až třicet minut. Pokud povrch po pěti minutách opláchnete, dezinfekce neproběhla.<br><br>Dezinfekce kurníku není jen postřik, když se objeví zápach. Je to technologický krok, který má smysl jen tehdy, když před ním proběhlo důkladné mechanické čištění. Nejčastější chyba je aplikovat přípravek na vrstvu trusu a prachu. Organická hmota dezinfekci téměř okamžitě neutralizuje, takže prostředek zlikvidujete, ale bakterie a viry zůstanou v hnoji. Nejprve tedy odstranit trus, podestýlku, pavučiny a prach ze všech povrchů, pak umýt teplou vodou a nechat oschnout. Teprve suchý a čistý kurník je připraven na dezinfekci.<br><br>Typické chyby, které opakovaně vídám: dezinfekce naslepo bez znalosti původce potíží, míchání dvou přípravků do jednoho roztoku, použití chloru v kovovém kurníku, opomenutí hnízd a hřadů, nebo aplikace na vlhký povrch. Další častou chybou je skladování naředěného roztoku. Většina směsí ztrácí účinnost během hodin až dnů, takže se ředí vždy čerstvě. Suchý koncentrát naopak skladujte v uzavřené nádobě, mimo dosah dětí a mimo mrazu.<br><br>Zkontrolujte, zda jsou přívodní otvory umístěné nízko u podlahy a odvodní vysoko u stropu. Teplý vlhký vzduch stoupá, takže horní odvod jej musí odvádět pryč. Pokud máte jen jeden otvor, vzduch cirkuluje špatně a vlhkost se drží u podestýlky. Zároveň platí, že přívod nesmí foukat přímo na hřady. Slepice sedí v noci v řadě a průvan na hřbetě je nejčastější příčina nachlazení a zánětů. Otvory proto nasměrujte tak, aby vzduch proudil nad hřady nebo podél stěny, ne na ptáky.<br><br>Nejčastější chyba: hnízdo bez okraje a s ostrými hrana<br><br>Plemena, která vlhko nesnášejí, poznáte podle řídkého peří a holých stehen. Patří mezi ně leghornky, minorci nebo andalusky. Ty potřebují suchý výběh s přístřeškem. Pokud už je máte a vlhko trvá, přidejte do krmiva lněné semínko a ostropestřec pro lepší kůži. Sledujte, zda ptáci nefuní nebo nemají mokré nozdry – to je první známka plísně v dýchacích cestách. V takovém případě okamžitě vyměňte podestýlku a přidejte do kurníku větrací mřížku.<br><br>První věc, kterou udělejte, je pozorování zahrady během dne. Vyberte si tři termíny – ráno, poledne a pozdní odpoledne – a poznamenejte si, kam dopadá slunce. Sledujte i stíny od stromů, plotu nebo domu. Slepice potřebují alespoň šest hodin přímého světla denně, ideálně více. Kurník by měl být orientovaný tak, aby okna nebo větrací otvory směřovaly na jih nebo jihovýchod. Na severu bude pořád šero. Severozápad je kompromis, ale v zimě přinese jen minimum světla.<br><br>Typická chyba je zaměňovat změnu tvaru zobáku za nedostatek vápníku. Vápník se projeví spíš na skořápkách a na kvalitě peří, ne na tvaru zobáku. Další častá chyba je okamžité zkracování zobáku nůžkami. To se nedělá — bolestivé zákroky svěřte veterináři a pouze v případě, že zobák přerůstá do takové míry, že slepici brání v příjmu potravy. Běžné opotřebení řešte prostředím, ne zákrokem.<br><br>Vlhké prostředí je pro slepice náročné především kvůli nemocem dýchacích cest a plísním na peří. Pokud máte pozemek u potoka, v údolí nebo prostě jen často prší, musíte vybírat plemena, která mají husté peří, dobře větrající tělo a odolnou kůži. Nestačí se dívat jen na barvu vajec nebo roční snůšku. Vlhko prověří každý chov.<br><br>Přípravky se dělí na několik skupin podle účinné látky. Čtvrtohorní amoniové sloučeniny dobře působí na běžné bakterie, ale na kokcidie a viry jsou slabší. Peroxidové přípravky mají široké spektrum a rozkládají se na kyslík a vodu, takže nezanechávají rezidua, ale rychle ztrácejí účinnost ve špíně. Chlorové prostředky jsou levné, ale agresivní ke kovům a dráždí dýchací cesty. Kyseliny a louhy se používají na kokcidie a jsou žíravé. Vyberte podle toho, co v kurníku řešíte: respirační problémy, průjem, kokcidiózu, nebo jen preventivní úklid.<br><br>Nejlepší zkušenosti mají chovatelé s plemeny původem z přímořských nebo bažinatých oblastí. Patří sem kachna – tedy plemeno slepice s hustým, téměř vodoodpudivým peřím. Dále brahmánka, která díky bohaté peřině a silné kůži odolává vlhkosti i chladu. Kochinka má sice jemnější peří, ale pokud ji chováte v dobře odvodněném výběhu, zvládá vlhko lépe než lehká nosná plemena. Z menších plemen obstojí holandská chocholatá – chocholka sice může navlhat, ale ptáci jsou otužilí a aktivní.

RayLockwood1: Die Seite wurde neu angelegt: „Co rozhoduje o tom, zda se slepice dožije vysokého vě

Vodu kontrolujte dvakrát denně. Pokud mrzne, používejte nádoby, které se nerozpadnou, a vodu měňte za vlažnou, ne horkou. Do vody lze občas přidat vitamínový přípravek, ale jen na doporučenou dobu, ne trvale. Slepice potřebují v zimě hlavně stabilitu: stejný čas krmení, čistý kurník bez průvanu a dostatek světla alespoň deset hodin denně. Když k tomu přidáte r…“

2026-10-05T23:44:52Z

Die Seite wurde neu angelegt: „Co rozhoduje o tom, zda se slepice dožije vysokého vě Vodu kontrolujte dvakrát denně. Pokud mrzne, používejte nádoby, které se nerozpadnou, a vodu měňte za vlažnou, ne horkou. Do vody lze občas přidat vitamínový přípravek, ale jen na doporučenou dobu, ne trvale. Slepice potřebují v zimě hlavně stabilitu: stejný čas krmení, čistý kurník bez průvanu a dostatek světla alespoň deset hodin denně. Když k tomu přidáte r…“

Neue Seite

Co rozhoduje o tom, zda se slepice dožije vysokého vě Vodu kontrolujte dvakrát denně. Pokud mrzne, používejte nádoby, které se nerozpadnou, a vodu měňte za vlažnou, ne horkou. Do vody lze občas přidat vitamínový přípravek, ale jen na doporučenou dobu, ne trvale. Slepice potřebují v zimě hlavně stabilitu: stejný čas krmení, čistý kurník bez průvanu a dostatek světla alespoň deset hodin denně. Když k tomu přidáte rozumné množství vitaminů a minerálů, projdou zimou v kondici a na jaře začnou spolehlivě snášet. Nejjednodušší test je ponořit vejce do sklenice s vodou. Čerstvé vejce klesne ke dnu a zůstane ležet. Starší vejce se postaví špičatým koncem vzhůru. Pokud plave na hladině, je zkažené a patří do koše. Další možností je rozklepnout vejce na talířek. Čerstvé má pevný, vysoko stojící žloutek a bílek, který se neroztéká. Starší vejce se rozlije do široka a žloutek se snadno protrhne. Tyto testy fungují spolehlivě, ale neodhalí salmonelu. Tu zlikvidujete jen důkladným tepelným zpracováním. Častou chybou je nasypat byliny přímo do mokrého trusu. Tam zplesniví a mohou se v nich množit plísně, které slepicím škodí. Stejně tak nestačí jen pár lístků u dveří. Byliny musí být v kontaktu se vzduchem a v místech, kde se hmyz skutečně drží – u hřad, v koutech a u trusných ploch. Další chyba je spoléhat jen na byliny a nevětrat. Bez pravidelného větrání a odstraňování mokré podestýlky žádná bylina zápach nevyřeší. Kde se láme nejvíc zakáz Nejlepší zkušenosti mají chovatelé s plemeny původem z přímořských nebo bažinatých oblastí. Patří sem kachna – tedy plemeno slepice s hustým, téměř vodoodpudivým peřím. Dále brahmánka, která díky bohaté peřině a silné kůži odolává vlhkosti i chladu. Kochinka má sice jemnější peří, ale pokud ji chováte v dobře odvodněném výběhu, zvládá vlhko lépe než lehká nosná plemena. Z menších plemen obstojí holandská chocholatá – chocholka sice může navlhat, ale ptáci jsou otužilí a aktivní. Vlhké prostředí je pro slepice náročné především kvůli nemocem dýchacích cest a plísním na peří. Pokud máte pozemek u potoka, v údolí nebo prostě jen často prší, musíte vybírat plemena, která mají husté peří, dobře větrající tělo a odolnou kůži. Nestačí se dívat jen na barvu vajec nebo roční snůšku. Vlhko prověří každý chov. Co rozhoduje víc než plemeno Ani sebeodolnější plemeno nepřežije ve stojaté vodě. Klíčové je, jak výběh odvodníte. Vykopejte drenážní rýhu po obvodu, navezte písek nebo štěrk do nejnižších míst a nikdy nenechávejte hnojit trus na jednom místě. Slepice potřebují suché místo k popelení – směs písku, dřevěného popela a suché hlíny. Do kurníku dejte hlubokou podestýlku z hoblin, ne slámy, která ve vlhku plesniví. Větrejte, ale netvořte průvan. Vlhkost v kurníku udržíte pod kontrolou, když každý den odeberete mokré části podestýlky. Typická chyba je přeplněný kurník. Čím víc slepic na metr čtvereční, tím víc vlhkosti z výdechu a trusu. Dopřejte každé slepici alespoň 0,3 m² podlahy a 25 cm hřadu. Další chybou je krmení vlhkými zbytky přímo na zemi. Podávejte je v žlabu, který denně vylijete a osušíte. Pozor také na napáječky – pokud prosakují, vytvoří pod sebou bažinu. Zkontrolujte je ráno i večer. Na vlhko se nedá spoléhat jen podle plemene. Rozhoduje kombinace odolné genetiky, suchého prostředí a pravidelné kontroly. Když zvolíte brahmánku nebo kachnu, vyčistíte odtok a udržíte podestýlku suchou, budete mít slepice zdravé i v deštivém roce. Kdo to podcení, přijde o nosnice během několika týdnů – a to za žádnou snůšku nestojí. Plemena, která vlhko nesnášejí, poznáte podle řídkého peří a holých stehen. Patří mezi ně leghornky, minorci nebo andalusky. Ty potřebují suchý výběh s přístřeškem. Pokud už je máte a vlhko trvá, přidejte do krmiva lněné semínko a ostropestřec pro lepší kůži. Sledujte, zda ptáci nefuní nebo nemají mokré nozdry – to je první známka plísně v dýchacích cestách. V takovém případě okamžitě vyměňte podestýlku a přidejte do kurníku větrací mřížku.