Když slepice kulhá, rozhoduje podestýlka a sucho

Pokud se zánět přesto objeví, izolujte ptáka na měkkou, čistou podestýlku a omezíte pohyb. Běhák nechte v suchu, nechte ho v klidu, ale nezavazujte ho těsně, protože by se zastavil krevní oběh. Ránu nebo otlak čistěte jen vlažnou vodou, dezinfekci používejte šetrně a pouze na doporučení veterináře. Vracejte slepici do hejna až ve chvíli, kdy pevně stojí na obou nohách a ochotně hrabe. Prevence je levnější než léčba: sucho, měkký povrch a pravidelná kontrola nohou udrží hejno v pohybu po celý rok.

Sušit se dá několika způsoby, ale ne každý je vhodný pro všechny druhy. Nejšetrnější je sušení v tenké vrstvě na vzdušném místě bez přímého slunce, kde teplota nepřesáhne 35 °C. Bylinky s tenkými listy, jako je máta nebo meduňka, zvládnou i svazek zavěšený ve stínu. Naopak silné a dužnaté bylinky, třeba šalvěj nebo rozmarýn, potřebují rychlejší sušení — jinak začnou plesnivět. V žádném případě nepoužívejte mikrovlnku ani horkovzdušnou troubu na vysokou teplotu, protože těkavé oleje se zničí a zůstane jen seno.

Bramboráky, které při smažení doslova plavou v oleji a po vychladnutí jsou mastné a těžké, mají téměř vždy dvě příčiny: příliš řídké těsto a špatnou teplotu tuku. Základem je hustá hmota, která drží pohromadě a nepustí tuk dovnitř. Nastrouhané brambory zbavte přebytečné vody – ideálně je po nastrouhání lehce vymačkejte v čisté utěrce nebo je nechte chvíli okapat v cedníku. Škrob, který zůstane, pomůže těstu držet tvar a vytvoří na povrchu kůrku, jež olej odpuzuje.

Zrcadlo je nejsilnější nástroj, ale jen když je umístěné správně. Ideálně na stěnu naproti oknu nebo na dveře skříně, které odrážejí denní světlo do místnosti. Zrcadlo postavené proti posteli nebo na tmavou stěnu naopak prostor nezvětší, jen vytvoří další rovinu, která mate oko. Velké zrcadlo od podlahy ke stropu přidá výšku, malá zrcátka rozházená po stěnách působí jako dekorace a efekt se ztratí. Pokud nemáte místo na velké zrcadlo, použijte jedno vysoké úzké — funguje lépe než několik malých.

Dešťová voda musí mít kam odtéct. Pod hromadou udělejte drenáž z kamení nebo ji postavte na štěrkové lože. Pokud stojí na udusané hlíně, po dešti se voda vsákne a drží se u spodních polen. Během léta hromadu jednou za čas zkontrolujte, jestli se nepřevrátila krycí plachta a jestli spodní vrstva nečerná.

Základem prevence je suchá podestýlka, která se pravidelně doplňuje, ne jen vyměňuje jednou za čas. Vrstva by měla být alespoň tři až pět centimetrů a musí se sypat i pod hřady, kde se koncentruje trus. Piliny samotné nejsou ideální, protože se slepují do tvrdých hrudek; osvědčuje se směs hrubších hoblin, slámy řezané na krátké kousky a trochy písku. Písek zajišťuje drenáž a povrch zůstává sypký i po dešti. Mokré místo se pozná tak, že se do podestýlky při sešlápnutí vtlačí voda. Takové místo je nutné odstranit celé, ne ho jen přehrnout suchým materiálem.

Poznáte to jednoduše: stonek se ohne, ale nezlomí, a list se rozpadne v prstech. V tu chvíli je potřeba sušení okamžitě ukončit. Nechte bylinky ještě chvíli vystydnout a pak je zbavte stonků. Listy oddělujte ručně nebo lehce přejíždějte mezi prsty; mletí v mixéru je chyba, protože se uvolní příliš mnoho silic a část vůně vyprchá. Stejně tak je zbytečné bylinky drtit před skladováním — čím menší kousky, tím rychleji ztrácejí aroma.

Kde vzniká většina problémů Nejčastější chybou je hluboká podestýlka bez přístupu vzduchu. Když je vrstva přes deset centimetrů a není provzdušněná, dole vzniká vlhké, dusivé jádro, ve kterém se daří bakteriím. Další chybou je betonová nebo dlaždicová podlaha bez podestýlky. Slepice na ní stojí celý den, nárazy při doskoku z hřadu jdou přímo do běháků a otlaky se objevují během několika týdnů. Kovové rošty a drátěné podlahy patří k nejhoršímu řešení, i když se snadno čistí. Pokud už takovou podlahu máte, položte na ni rohože z měkkého materiálu a každý den je kontrolujte.

Kromě podestýlky rozhoduje i vlhkost vzduchu v kurníku. Větrání musí být nahoře, aby vlhký vzduch odcházel, ale nesmí foukat přímo na hřady. Napáječky umístěte mimo podestýlku nebo na podnos, aby rozlitá voda nevsakovala do podlahy. Krmivo nikdy nesypejte přímo na zem, protože rozházené zbytky lákají hlodavce a podestýlka se rychleji znehodnocuje. Jednou týdně prohlédněte běháky všech ptáků: vezměte každou slepici do ruky, ohněte prsty, prohmatejte šlachu a porovnejte obě nohy. Zdravý běhák je pružný, chladný a bez otlaků.

Běhák neboli zánět šlach na spodní straně běháku vzniká u slepic nejčastěji tam, kde pták celý den stojí na mokré, tvrdé nebo znečištěné podlaze. Není to náhlá nemoc, ale postupné opotřebení. Prvním signálem bývá, že slepice našlapuje opatrně, méně hrabe, sedí na hřadě déle než obvykle a při chůzi mírně kulhá. Když se běhák ohne a je na dotek teplý, případně nateklý nebo s tmavou skvrnou, je čas jednat okamžitě. Odkládání stav zhoršuje, protože zánět se šíří do kloubu a pták přestává docházet k vodě i krmítku.