Když jdete kolem Národního muzea, najděte funkcionalismus

Nakonec si všimněte, jak se funkcionalistické domy na Novém Městě potkávají s pozdějšími úpravami. Někde zmizely původní rámy, jinde přibyla klimatizace. To není důvod k odmítnutí, ale k přemýšlení. Kdo hledá jen dokonalé stavby, odejde zklamaný. Kdo se naučí číst vrstvy času, najde víc. Stačí se zastavit, podívat se vzhůru a položit si otázku, proč dům vypadá právě takto. Odpověď bývá překvapivě konkrétní.

Poslední past: kombinace houby a chemických přípravků na čistou vodu. Některé prostředky likvidují řasy i bakterie. Pokud je používáte spolu s biologickou filtrací, houba přestane fungovat a vy si myslíte, že je špatná. Nejprve zkontrolujte, co do vody přidáváte. Filtrační houba není zázrak. Je to jen jeden díl. Když ho používáte špatně, kvalitu vody spíš zhoršíte než zlepšíte.

Největší škody nevznikají při čištění, ale mezi ním. Po každém jídle, svačině nebo sladkém pití se zbytky zachytí na aparátu a kyseliny útočí na sklovinu. Pokud nemáte možnost si vyčistit zuby, alespoň důkladně propláchněte ústa čistou vodou. Vyhněte se lepivým a tvrdým jídlům – karamelám, ořechům, tvrdému pečivu nebo celým jablkům. Kousat přímo do nich znamená riziko utržení zámku, a tím i prodloužení léčby.

Kombinace dechu a bylin není žádná magie. Jde o to, že dech připraví oběhový systém a byliny pak působí na kůži i dýchací cesty současně. Kdo vydrží tento sled alespoň týden, všimne si, že koupel stačí kratší a méně bylin. Tělo se totiž naučí reagovat rychleji. Naopak ten, kdo obojí odděluje, potřebuje delší dobu i silnější nálev, a stejně nedosáhne stejného výsledku.

Několik typických chyb: příliš řídké těsto, studený tuk, přeplněná pánev a obracení bramboráku příliš brzy. Bramborák se má obracet až ve chvíli, kdy jsou okraje zlatavé a těsto drží pohromadě. Pokud se rozpadá, přidejte trochu mouky a nechte ho chvíli odpočinout. Hotové bramboráky nedávejte do trouby pod alobal, ale nechte je na mřížce v jedné vrstvě. Křupavost vydrží i po vychladnutí, pokud je tuk dostatečně horký a těsto zbavené přebytečné vody.

Začněte u budovy bývalé Státní obchodní banky, dnes součásti komplexu kolem Národního muzea. Projevuje se čistou hmotou a výrazným horizontálním členěním. Všimněte si, jak se fasáda obrací do ulice, ale zároveň respektuje okolní zástavbu. Typická chyba je hodnotit ji podle dnešního stavu oken a reklam v přízemí. Originální výkladce a nápisy se nedochovaly, a tak je lepší sledovat samotnou konstrukci a proporce.

První věc, kterou je potřeba zkontrolovat, je hloubka sedáku. Příliš hluboké křeslo nutí k předklonu nebo k podsunutí podložky, příliš mělké tlačí na stehna. Správně má být mezi okrajem sedáku a podkolenní jamkou mezera na dva až tři prsty. Výška sedu se pak pozná tak, že chodidla zůstanou celou plochou na zemi a kolena jsou v úrovni boků nebo mírně níž. Pokud se při usednutí musíte zvedat rukama, je sed příliš nízko.

Praktický tip: choďte po jedné straně ulice tam a po druhé zpět. Funkcionalistické průčelí se mění podle úhlu světla. Dopoledne vynikne hra stínů na pásových oknech, odpoledne zase plastičnost nároží. Typická chyba je fotit jen z protějšího chodníku. Zkuste i detail zblízka, ale respektujte soukromí obyvatel. Nepoužívejte blesk do oken a neopírejte se o zábradlí, která jsou často původní.

Jak číst funkcionalistický dům, když nemá štíty U funkcionalismu nehledejte zdobné portály. Rozhoduje půdorys, světlo a účel. Prohlédněte si dům od paty k římse: přízemí bývá prosklené a určené obchodu, vyšší patra mají okna v pásech, střecha je plochá nebo jen mírně ustoupená. Pokud uvidíte balkon, zkontrolujte, zda jeho zábradlí tvoří trubky nebo tenké plechy. Právě tyto prvky odlišují funkcionalismus od pozdějšího socialistického realismu i od secese.

Mezi perly patří i domy spojené s osobnostmi. Nedaleko Václavského náměstí stojí dům, v němž žila pěvkyně Ema Destinnová. Není to muzeum, ale běžný činžovní dům, a to je právě to poučení: funkcionalismus nebyl jen pro banky a úřady, ale i pro bydlení. Když půjdete kolem, nepředpokládejte, že na dveřích najdete plaketu. Orientujte se podle čísla popisného a podle ulice, ne podle velkých nápisů.

Funkcionalistické stavby na Novém Městě pražském se dají snadno minout. Nejde o velkolepé paláce jako na Starém Městě, ale o domy, které vznikaly hlavně ve třicátých letech a tváří se nenápadně. Právě proto je potřeba vědět, kam se dívat: na nároží, na ustoupená podlaží, na pásová okna a na detaily zábradlí. Bez toho se procházka změní v náhodné bloumání.