7 plemen slepic, která zvládne i začátečník: Unterschied zwischen den Versionen
(Die Seite wurde neu angelegt: „Krmení je jednodušší, než se zdá. Stačí celozrnné obilí (pšenice, oves), zelené krmení z výběhu a v zimě přidejte nastrouhanou mrkev nebo kapustu. Vápník zajistíte drcenými vaječnými skořápkami nebo mušlovým pískem. Typická chyba začátečníků je překrmovat bílkovinami – pak slepice tloustnou a přestanou snášet. Voda musí být vždy čerstvá, v mrazu ji kontrolujte dvakrát denně.<br><br>Kuna skalní i kuna lesní…“) |
K |
||
| Zeile 1: | Zeile 1: | ||
Krmení je jednodušší, než se zdá. Stačí celozrnné obilí (pšenice, oves), zelené krmení z výběhu a v zimě přidejte nastrouhanou mrkev nebo kapustu. Vápník zajistíte drcenými vaječnými skořápkami nebo mušlovým pískem. Typická chyba začátečníků je překrmovat bílkovinami – pak slepice tloustnou a přestanou snášet. Voda musí být vždy čerstvá, v mrazu ji kontrolujte dvakrát denně.<br><br> | Pro první hejno zvolte 3 až 5 kusů jednoho plemene. Smíchání více plemen hned na začátku vede k šikaně, protože si slepice vytvářejí přísnou hierarchii. Nechte je první týden v kurníku bez výběhu, ať si zvyknou na nové prostředí. Pak je pouštějte ven až po ránu, když už je dost světla. Pozor na prudké změny počasí – v dubnu a květnu bývají noční mrazy, proto mějte kurník dobře izolovaný a průvan, který slepice nesnášejí.<br><br>Sedm výše zmíněných plemen – česká slepice, wyandotka, sussex, plymutka, krakovanka, orpingtonka a vlaška – představuje jistotu pro každého začátečníka. Všechna snesou méně ideální podmínky a jejich vaječná produkce je stabilní. Než si je pořídíte, zeptejte se místních chovatelů, co se u nich osvědčilo. Vyhnete se tak překvapením a první rok chovu si užijete bez větších komplikací.<br><br>Při realizaci dávejte pozor na dvě časté chyby. První je umístění štěrbin pouze na jednu stěnu – vzduch se pak nehýbe a uvnitř se drží vlhkost. Druhou chybou je příliš velká štěrbina bez možnosti regulace, která v zimě způsobí prudký průvan. Slepičí hřady by nikdy neměly být v přímé ose mezi přívodní a odvodní štěrbinou. Optimální je umístit hřady do protějšího rohu, kde proudění vzduchu není tak intenzivní, ale přesto dochází k výměně celého objemu vzduchu přibližně pětkrát za hodinu.<br><br>Větrání štěrbinami má ale i limity – v horkém bezvětří nebo naopak v silných mrazech nemusí být proudění dostatečné. Proto doplňte systém o otevíravé okno nebo dvířka na horní části kurníku, která otevřete při teplotách nad 25 °C. V zimě naopak štěrbiny částečně zacloňte, ale nikdy je nezavírejte úplně. Pokud na stěnách kondenzuje voda nebo cítíte čpavek, je to signál, že vzduch je vydýchaný a štěrbiny jsou buď příliš malé, nebo nevhodně rozmístěné.<br><br>Krmení těchto slepic se zásadně neliší od běžných plemen, ale pozor na nedostatek bílkovin, který se u nich projevuje rychleji na kvalitě peří. Vhodné je doplnit stravu o zeleninu, luštěniny nebo larvy hmyzu. Naopak se vyhněte příliš tučným zbytkům z domácnosti, které zatěžují metabolismus a zhoršují stav peří. Během peřícího období jsou ptáci náchylnější k poranění, proto jim dopřejte klid a omezte manipulaci.<br><br>Krmení je jednodušší, než se zdá. Stačí celozrnné obilí (pšenice, oves), zelené krmení z výběhu a v zimě přidejte nastrouhanou mrkev nebo kapustu. Vápník zajistíte drcenými vaječnými skořápkami nebo mušlovým pískem. Typická chyba začátečníků je překrmovat bílkovinami – pak slepice tloustnou a přestanou snášet. Voda musí být vždy čerstvá, v mrazu ji kontrolujte dvakrát denně.<br><br>Stavba kurníku začíná u materiálu, a právě tady udělá většina chovatelů první chybu. Sáhnou po tom, co zrovna leží v dílně, nebo podle ceny. Jenže kurník není skříň na nářadí — celoročně čelí vlhkosti, mrazu, hlodavcům i přímému slunci. Materiál, který nezvládne jedno z těchto prostředí, vám za pár let začne zahnívat, kroutit se nebo se rozpadat. Než začnete řezat první prkno, promyslete si, co od kurníku čekáte: jakou má mít tepelnou izolaci, jak dlouho ho chcete provozovat a kolik údržby jste ochotni investovat.<br><br>Zkušenosti z českých chovů ukazují, že nejspolehlivější jsou středně těžká plemena s klidnou povahou. Vyhněte se na začátek citlivým hybridům na vysokou produkci, které potřebují přesné krmení a stabilní prostředí. Mnohem lépe uděláte, když zvolíte některou z následujících sedmi plemen – snášejí 150 až 200 vajec ročně, dobře zimují a nejsou agresivní.<br><br>Nejznámějším zástupcem je slepice hedvábná (Silkie), jejíž peří je doslova jako prachové peří. Kromě ní existují i další plemena, jako je chocholatá slepice s vlasovým opeřením na hlavě nebo některé okrasné varianty z Asie. Při výběru se zaměřte nejen na vzhled, ale především na to, zda ptáci zvládnou místní klima a zda máte čas na zvýšenou péči.<br><br>Jak na správné umístění a velikost štěrbin Základní pravidlo je jednoduché: přivádějte vzduch dole, odvádějte nahoře. Štěrbiny pro přívod vzduchu umístěte na jižní a východní stranu, asi 30–50 cm nad podlahou. Tím zajistíte, že studený vzduch nebude foukat přímo na ptáky, ale bude se postupně ohřívat a stoupat vzhůru. Odvod vzduchu naopak umístěte do nejvyššího místa štítové stěny, ideálně těsně pod střešní přesah. Takto vytvoříte přirozený komínový efekt, který funguje i při úplném bezvětří.<br><br>Hřady by měly být z kulatého dřeva o průměru přibližně 4 až 5 centimetrů, což slepicím umožní pohodlně sedět. Nikdy nepoužívejte hranolky nebo prkna s ostrými hranami, které dráždí běháky a způsobují otlaky. Hřady umístěte do vzdálenosti alespoň 30 centimetrů od sebe a přibližně 40 centimetrů nad podlahu. Pod ně je vhodné umístit výsuvnou vanu na trus, abyste nemuseli čistit celou podlahu. Dbejte také na to, aby hřady nebyly přímo pod větracími otvory – slepice nemají rády proudění vzduchu na nohou. | ||
Aktuelle Version vom 9. September 2026, 13:47 Uhr
Pro první hejno zvolte 3 až 5 kusů jednoho plemene. Smíchání více plemen hned na začátku vede k šikaně, protože si slepice vytvářejí přísnou hierarchii. Nechte je první týden v kurníku bez výběhu, ať si zvyknou na nové prostředí. Pak je pouštějte ven až po ránu, když už je dost světla. Pozor na prudké změny počasí – v dubnu a květnu bývají noční mrazy, proto mějte kurník dobře izolovaný a průvan, který slepice nesnášejí.
Sedm výše zmíněných plemen – česká slepice, wyandotka, sussex, plymutka, krakovanka, orpingtonka a vlaška – představuje jistotu pro každého začátečníka. Všechna snesou méně ideální podmínky a jejich vaječná produkce je stabilní. Než si je pořídíte, zeptejte se místních chovatelů, co se u nich osvědčilo. Vyhnete se tak překvapením a první rok chovu si užijete bez větších komplikací.
Při realizaci dávejte pozor na dvě časté chyby. První je umístění štěrbin pouze na jednu stěnu – vzduch se pak nehýbe a uvnitř se drží vlhkost. Druhou chybou je příliš velká štěrbina bez možnosti regulace, která v zimě způsobí prudký průvan. Slepičí hřady by nikdy neměly být v přímé ose mezi přívodní a odvodní štěrbinou. Optimální je umístit hřady do protějšího rohu, kde proudění vzduchu není tak intenzivní, ale přesto dochází k výměně celého objemu vzduchu přibližně pětkrát za hodinu.
Větrání štěrbinami má ale i limity – v horkém bezvětří nebo naopak v silných mrazech nemusí být proudění dostatečné. Proto doplňte systém o otevíravé okno nebo dvířka na horní části kurníku, která otevřete při teplotách nad 25 °C. V zimě naopak štěrbiny částečně zacloňte, ale nikdy je nezavírejte úplně. Pokud na stěnách kondenzuje voda nebo cítíte čpavek, je to signál, že vzduch je vydýchaný a štěrbiny jsou buď příliš malé, nebo nevhodně rozmístěné.
Krmení těchto slepic se zásadně neliší od běžných plemen, ale pozor na nedostatek bílkovin, který se u nich projevuje rychleji na kvalitě peří. Vhodné je doplnit stravu o zeleninu, luštěniny nebo larvy hmyzu. Naopak se vyhněte příliš tučným zbytkům z domácnosti, které zatěžují metabolismus a zhoršují stav peří. Během peřícího období jsou ptáci náchylnější k poranění, proto jim dopřejte klid a omezte manipulaci.
Krmení je jednodušší, než se zdá. Stačí celozrnné obilí (pšenice, oves), zelené krmení z výběhu a v zimě přidejte nastrouhanou mrkev nebo kapustu. Vápník zajistíte drcenými vaječnými skořápkami nebo mušlovým pískem. Typická chyba začátečníků je překrmovat bílkovinami – pak slepice tloustnou a přestanou snášet. Voda musí být vždy čerstvá, v mrazu ji kontrolujte dvakrát denně.
Stavba kurníku začíná u materiálu, a právě tady udělá většina chovatelů první chybu. Sáhnou po tom, co zrovna leží v dílně, nebo podle ceny. Jenže kurník není skříň na nářadí — celoročně čelí vlhkosti, mrazu, hlodavcům i přímému slunci. Materiál, který nezvládne jedno z těchto prostředí, vám za pár let začne zahnívat, kroutit se nebo se rozpadat. Než začnete řezat první prkno, promyslete si, co od kurníku čekáte: jakou má mít tepelnou izolaci, jak dlouho ho chcete provozovat a kolik údržby jste ochotni investovat.
Zkušenosti z českých chovů ukazují, že nejspolehlivější jsou středně těžká plemena s klidnou povahou. Vyhněte se na začátek citlivým hybridům na vysokou produkci, které potřebují přesné krmení a stabilní prostředí. Mnohem lépe uděláte, když zvolíte některou z následujících sedmi plemen – snášejí 150 až 200 vajec ročně, dobře zimují a nejsou agresivní.
Nejznámějším zástupcem je slepice hedvábná (Silkie), jejíž peří je doslova jako prachové peří. Kromě ní existují i další plemena, jako je chocholatá slepice s vlasovým opeřením na hlavě nebo některé okrasné varianty z Asie. Při výběru se zaměřte nejen na vzhled, ale především na to, zda ptáci zvládnou místní klima a zda máte čas na zvýšenou péči.
Jak na správné umístění a velikost štěrbin Základní pravidlo je jednoduché: přivádějte vzduch dole, odvádějte nahoře. Štěrbiny pro přívod vzduchu umístěte na jižní a východní stranu, asi 30–50 cm nad podlahou. Tím zajistíte, že studený vzduch nebude foukat přímo na ptáky, ale bude se postupně ohřívat a stoupat vzhůru. Odvod vzduchu naopak umístěte do nejvyššího místa štítové stěny, ideálně těsně pod střešní přesah. Takto vytvoříte přirozený komínový efekt, který funguje i při úplném bezvětří.
Hřady by měly být z kulatého dřeva o průměru přibližně 4 až 5 centimetrů, což slepicím umožní pohodlně sedět. Nikdy nepoužívejte hranolky nebo prkna s ostrými hranami, které dráždí běháky a způsobují otlaky. Hřady umístěte do vzdálenosti alespoň 30 centimetrů od sebe a přibližně 40 centimetrů nad podlahu. Pod ně je vhodné umístit výsuvnou vanu na trus, abyste nemuseli čistit celou podlahu. Dbejte také na to, aby hřady nebyly přímo pod větracími otvory – slepice nemají rády proudění vzduchu na nohou.