První lezení na umělé stěně: výbava versus zbytečnosti

Nejčastější chyba při rekonstrukci je začít tam, kde je to vidět. Nové obklady, nová podlaha, nový nátěr. Jenže po pár měsících se objeví plíseň v rohu, průvan u podlahy nebo hlučný odpad, který ruší každý večer. Peníze vložené do vzhledu se tak nevrací v pohodlí, které člověk skutečně cítí den co den. Pořadí prací rozhoduje o tom, jestli se investice projeví, nebo zmizí.

Bazalka, máta, pažitka a petrželka chtějí alespoň pět až šest hodin přímého světla denně. V zimě to u okna orientovaného na sever nedáte, proto buď přesuňte rostliny k jižnímu oknu, nebo doplňte světlem z obyčejné stolní lampy s úspornou žárovkou, kterou necháte svítit dvanáct hodin. Rozmarýn a tymián snesou i méně, ale špatně tolerují přemokření a stojatý vzduch. Netlačte květináče těsně na sebe. Mezi listy se pak drží vlhko a nastupuje plíseň, která se pozná podle šedého povlaku na spodní straně listů.

Každý týden slepice prohlédněte. Vezměte je na ruku a podívejte se na spodní stranu běháku a na chodidla. Zdravá kůže je hladká, bez strupů a bez zarudlých míst. Jakmile uvidíte tmavý strup nebo otok, izolujte ptáka a postavte ho na čistou, suchou podestýlku. Běhák jemně omyjte vlažnou vodou, osušte a potřete tenkou vrstvou masti, která kůži chrání a změkčuje strup. Nikdy strup neodtrhávejte násilím, může krvácet a otevřít cestu infekci. Opakujte každý den, dokud se kůže nezhojí.

Důležité je také načasování. Dřevo štípejte na jaře nebo v létě, ne na podzim před topnou sezónou. Čím déle leží na vzduchu, tím méně vlhkosti ztratí při prvním zatopení. Polena štípejte na délku, která odpovídá vašemu topeništi, a štípejte je alespoň na čtyři kusy. Čím menší průřez, tím rychleji schne. Silná polena bez naštípnutí zůstávají vlhká i po roce. Naštípané dřevo skládejte do hromady co nejdříve po štípání, ne ho nechte ležet volně na zemi, kde nasákne vlhkost zpátky.

Odradit tě může jen jedna věc: očekávání, že to půjde hned. První večer bolí ruce, druhý den bolí celé tělo a cesty vypadají výš, než ve skutečnosti jsou. To je normální. Kdo vydrží tři návštěvy, najednou zjistí, že stojí výš, visí méně a přemýšlí víc. Umělá stěna není soutěž. Je to místo, kde se dá naučit pohyb, který se pak hodí venku.

První návštěva lezecké haly vypadá jednoduše: půjčíš si boty, chytíš se a lezeš. Jenže právě tady vzniká většina zbytečných potíží. Buď si člověk přinese polovinu domova, nebo naopak přijde v sandálech a džínách. Rozdíl mezi příjemným večerem a zbytečným trápením je přitom v pár konkrétních věcech.

Další past je srovnávání. Někdo vedle leze plynule nahoru, ty se zasekneš ve třetím chytu. Jenže ten člověk tam možná chodí rok. Nepočítej cesty, počítej pokusy. Když spadneš, podívej se, kde jsi měl nohu. Většina začátečníků stojí na špičkách a přetahuje se rukama. Zkus našlápnout celou plochou boty a tlačit se nohama vzhůru. Najednou budeš mít v rukou méně práce.

Ze všeho nejdřív si zjisti, co hala půjčuje. Většina míst nabízí lezecké boty, úvazek a magnetický jistící prostředek. Pokud si půjčuješ boty, ber je těsné, ale ne bolestivé. Prsty by měly být lehce ohnuté, ne zkroucené. Na úvazku si zkontroluj, že ti sedí přes boky a nejde stáhnout dolů přes pánev. Cokoli, co se během lezení povoluje nebo tlačí, znamená, že jsi vzal špatnou velikost.

Před koupí si udělejte seznam podle toho, kde budete jezdit. Pro město stačí menší kola a obratnost, pro les potřebujete nafukovací kola a pevný rám. Nezapomeňte na reflektory nebo odrazky na bočních stranách – večer vás řidič uvidí dřív. A hlavně: vyzkoušejte kočárek s dítětem, ne s batohem. Dítě se hýbe, naklání a mění těžiště. To, co se zdá stabilní naprázdno, může být s dítětem nejisté.

Poslední věc, která rozhoduje o tom, jestli přijdeš znovu: jdi s někým, kdo už lezl. Nemusí tě učit, stačí, když ti ukáže uzly a vysvětlí, jak funguje jištění. Pokud nikoho neznáš, požádej personál haly o krátké uvedení. Bývá to součástí vstupu a zabere to pár minut. Než vylezeš první cestu, měl bys umět uvázat osmičkový uzel a zkontrolovat partnera. To není formalita, ale podmínka, bez které se na stěnu nechodí.

Co si vzít vlastního a co nechat doma Vlastní výbava začíná u oblečení. Tričko, které se dá volně hýbat, a kraťasy nebo legíny bez kapes na zip. Džíny se v lezeckých kruzích nenosí proto, že by to bylo pravidlo, ale protože se v nich nedá udělat roznožka. Ponožky jsou volitelné — v půjčených botách je ale lepší mít tenké, bez švů. Doma nech batoh plný jídla, kosmetiku a velkou lahev. Stačí litr vody a malá svačina. Zbytek ti jen zabere místo v šatně a překáží na stěně.