Retrospektiva, která konečně posune tým kupředu
Další věc, na kterou začátečníci často narazí, je git status. Tento příkaz ukazuje, co se ve vašem projektu děje: které soubory jsou upravené, které přidané a které ještě nejsou sledované. Berte ho jako svou GPS – spouštějte ho po každém větším kroku. Nebojte se ani git log, který vypíše historii commitů s daty a autory. Tyto dva příkazy byste měli používat častěji než samotný commit, protože vám dají zpětnou vazbu o stavu vaší práce.
Při zavádění strukturované zpětné vazby počítejte s odporem. Lidé jsou zvyklí na volnou debatu a můžou se cítit svázaní. Vysvětlete, že struktura jim dává prostor, ne ho bere – každý dostane stejný čas, a tím pádem i rovný hlas. Začněte s krátkým experimentem na dvě retrospektivy, pak se zeptejte týmu, co by upravil. Tím dosáhnete toho, že si metodu osvojí a nebudou ji vnímat jako vnucenou byrokracii.
Automatizace testů ušetří hodně času, ale ne všude se vyplatí. Začněte s automatizací u opakujících se scénářů, jako je registrace, přihlášení nebo platba. Pro jednorázové akce, které se mění každou iteraci, nechte ruční testování. Nejoblíbenější nástroje pro automatizaci mobilních aplikací obvykle fungují tak, že simulují dotyky a gesta na obrazovce. Při psaní testů si dejte pozor na selektory: pokud použijete textové řetězce, které se mění s lokalizací, testy se rozpadnou při každé změně jazyka. Lepší je identifikovat prvky podle jedinečného identifikátoru, který vývojáři vloží do kódu.
První kroky: commit, add a časté chyby Po git init je čas na první uložení. Nejdříve musíte soubory „přidat", což uděláte příkazem git add . (tečka znamená všechny soubory). Tím se soubory přesunou do takzvaného „staging area". Poté je uložíte pomocí git commit -m "popis změny". Zde se vyvarujte dvou klasických chyb: zapomenout na -m, což spustí nechtěný textový editor, a psát nesmyslné popisy typu „oprava". Popisujte, co jste změnili a proč, ať se do toho za měsíc zorientujete.
Retrospektiva je nejdůležitější ceremonie agile týmu, ale často skončí u obecného tlachání, které nikam nevede. Klíčem k posunu je strukturovaná zpětná vazba, která nutí každého mluvit konkrétně a měřitelně. Bez ní se diskuse točí v kruzích a stejné problémy se vracejí každý sprint. Jak na to?
Na závěr jeden praktický tip: nikdy nepoužívejte git push --force, dokud si nejste jistí, co děláte. Tento příkaz přepíše historii vzdáleného repozitáře, což může poškodit práci celého týmu. A pokud máte pocit, že jste něco pokazili, pamatujte, že Git je navržen tak, aby se dalo vrátit zpět – díky git revert nebo git reset. Ale to už je pokročilejší látka. Na začátek vám bohatě stačí init, add, commit a status. S těmito nástroji zvládnete základní verzování bez stresu a bez ztráty dat.
Jak na to: praktické metody a nástroje Pro testování na reálných zařízeních nemusíte mít hned mobilní laboratoř. Stačí začít s cloudovou službou, která pronajímá přístup k různým mobilům. Tím získáte širokou škálu zařízení bez nutnosti je kupovat. Při výběru služby si dejte pozor na to, jaké verze operačního systému podporuje a zda umožňuje nahrát vlastní aplikaci ve formátu, který používáte. Dobré služby umí také zaznamenat video z průběhu testu – to se hodí, když potřebujete poslat vývojářům důkaz o chybě.
Nejčastější začátečnická chyba je commitovat až po 200 změnách najednou. Git je pak k ničemu, protože když se něco rozbije, nevíte, která z těch 200 změn to způsobila. Commit by měl být malý a logicky uzavřený: jedna funkce, jeden opravený překlep, jeden styl. Pokud máte pocit, že je toho moc, rozdělte si práci na menší kroky. A nikdy necommitnete do hlavní větve (obvykle master nebo main) bez předchozí kontroly, co se v ní děje. K tomu slouží větve.
Testování mobilních aplikací se liší od testování webů hned v několika zásadních ohledech. Přenosná zařízení mají omezený výkon, různou velikost displeje, jiný způsob ovládání a pracují s daty i senzory. Než začnete psát první testovací případy, zkuste si odpovědět na tři otázky: Kdo bude aplikaci používat? Jaké zařízení a verzi systému nejčastěji uvidíte? Co se stane, když uživatel ztratí připojení k internetu? Odpovědi vám pomohou nastavit priority, protože otestovat všechno na všech zařízeních není reálně možné.
Prvním krokem je vždy použití parametrizovaných dotazů, ať už pracujete s jakýmkoliv jazykem či frameworkem. Místo skládání řetězce, kde uživatelský vstup přímo vkládáte do SQL příkazu, předáte dotaz jako šablonu s placeholdery a hodnoty dodáte zvlášť. Databázový ovladač se pak postará o jejich bezpečné zakódování. Tento přístup funguje v PHP s PDO, v Pythonu s psycopg2, v Javě s PreparedStatement a podobně. Pokud používáte ORM, mějte na paměti, že i tam lze napsat nebezpečný „raw" dotaz – vždy preferujte vestavěné metody.