Bezpečný sestup: helma a vesta podle síly proudu

Pozor na bělení – chlorové prostředky zničí i to nejkvalitnější povlečení. Pokud potřebujete odstranit skvrny, použijte enzymatický odstraňovač nebo pastu z jedlé sody a vody. Před praním skvrny nepřetírejte, jen je jemně namočte. Barvu také ovlivňuje tvrdost vody – vápník se usazuje ve vláknech a způsobuje šednutí. V oblastech s tvrdou vodou používejte změkčovač nebo přidejte půl šálku sody do pracího cyklu. Tím prodloužíte životnost barev i strukturu látky.

Typickou chybou je půjčit si vesty na míru kamarádovi a pak si ji jen volně přehodit přes sebe. Správně utažená vesta by měla být tak pevná, že vám při zvednutí ramenních popruhů neklouže nahoru. Stejně tak helma nesmí být vzadu na hlavě příliš vysoko – při nárazu do kamene by pak mohla sklouznout a odkryt čelo. Vždy si před nástupem do lodi projděte všech pět přezek a popruhů a nechte si poradit od zkušenějšího člena posádky.

Kvalitní povlečení poznáte ještě před tím, než si ho přinesete domů. Základem je hustota tkaní, kterou výrobci uvádějí jako počet vláken na čtvereční palec. Čím vyšší číslo, tím jemnější a pevnější materiál. Orientujte se na hodnoty kolem dvou set a výše. Levnější varianty s nízkou hustotou sice na dotek působí příjemně, ale po pár praních ztratí tvar a začnou se žmolkovat. Důležitá je i gramáž – těžší tkanina lépe drží barvu i strukturu.

Na co se zaměřit při výběru materiálu a barvy Bavlna s dlouhými vlákny, jako je egyptská nebo pima, je sázkou na jistotu. Saténová vazba dodá lesk a hladkost, ale pokud chcete maximální odolnost, sáhněte po keprové vazbě. Ta se vyznačuje diagonálním vzorem a větší pevností. Vyhněte se příměsím polyesteru – sice usnadňují žehlení, ale způsobují žmolkování a po vyprání ztrácí sytost barev. U vzorovaného povlečení si ověřte, zda je barva nanesena po obou stranách látky. Jednostranný tisk poznáte tak, že rub zůstává bílý – takový materiál rychle vybledne.

V neposlední řadě si hlídejte způsob skladování. Povlečení neskladujte v igelitových pytlích – nepropouštějí vzduch a způsobují žloutnutí. Použijte bavlněné pytle nebo je nechte volně na polici. Pravidelně je provětrávejte, aby se předešlo vlhkosti a plísním. Pokud se budete řídit těmito pravidly, povlečení vám vydrží deset i více let a barvy zůstanou syté. Nákup kvalitního materiálu se tak vyplatí nejen finančně, ale i komfortem každé noci.

Nejdůležitější je zdravý rozum. Pokud se vám zpráva zdá podezřelá, důvěřujte své intuici. Nespěchejte, zprávu si přečtěte dvakrát a ověřte si fakta. Podvodníci sází na vaši důvěřivost a strach – ale s těmito návyky je můžete odhalit dřív, než vám způsobí škodu.

Nezapomeňte také na dilatační spáry, zejména tam, kde se stěna setkává s podlahou. V malé koupelně se často považují za zbytečnost, ale při změnách teplot a vlhkosti dlažba pracuje. Pokud spáru vynecháte, obklad může prasknout nebo se odlepit. Do spáry patří pružný tmel, ne silikon z drogerie – silikon sice dobře těsní, ale neabsorbuje pohyb. Správný tmel poznáte podle toho, že zůstane elastický i po vytvrzení.

Pokud spěcháte, můžete použít troubu. Teplota by neměla přesáhnout 35–40 °C a dvířka nechte pootevřená, aby mohla unikat vlhkost. Doba sušení se pohybuje od jedné do čtyř hodin podle druhu bylinky. Častým omylem je nastavit vyšší teplotu, aby to bylo rychlejší. Tím ale ztratíte právě ty těkavé látky, které mají bylinky tolik ceněné. Podobně funguje i sušička ovoce a zeleniny, jen u ní nemusíte hlídat otevřená dvířka.

Sušení ve svazku, na plátně nebo v troubě Nejjednodušší metoda je svazkování: svažte 5–7 stonků gumičkou nebo provázkem a pověste hlavičkou dolů na suché, tmavé a dobře větrané místo. Pozor na přímé slunce — zničí chlorofyl a bylinky zežloutnou. Svazky by neměly být příliš husté, jinak se uvnitř začnou tvořit plísně. Tato metoda je vhodná pro rozmarýn, tymián, šalvěj nebo oregano. U měkkolistých druhů, jako je bazalka, máta či meduňka, je lepší sušení na plátně nebo papíře — rozložte listy v jedné vrstvě a obracejte je dvakrát denně.

Typickou chybou je pokládání velkoformátové dlažby v malé koupelně bez ohledu na spád. Velké dlaždice (například 60×60 cm) sice vypadají moderně, ale při spádu dva centimetry na metr se mohou na hranách „zvedat" a vytvářet dutiny, do kterých zatéká. Pokud chcete velký formát, musíte podklad nejprve důkladně vyrovnat a spád vytvořit už v podkladní vrstvě, ne až lepidlem. Bezpečnější volbou pro malé prostory jsou dlaždice menší, které lépe kopírují sklon a snáze se řežou kolem vpusti.