5 praktických rad pro správné krmení štěňat

Jak vypadá správné čištění a co při něm nedělat Kartáček musí být měkký, nejlépe dětský nebo speciální prstový, a pasta výhradně určená pro zvířata — lidská obsahuje fluorid a pění, což zvířeti způsobí dávivý reflex. Začněte nanečisto: nechte zvíře kousat konec kartáčku, pak mu jemně nadzvedněte pysky a krouživými pohyby čistěte vnější plochy zubů. Vnitřní stranu většinou nechte na profesionálním čištění, protože jazyk ji částečně samočistí.

Typickou chybou je čištění jen předních zubů, které vidíte. Vzadu se ale usazuje nejvíc plaku, právě tam vzniká zubní kámen a zánět. Druhým častým omylem je používání lidského zubního kartáčku — tvrdé štětiny dráždí dásně a zvíře si čištění spojí s bolestí. Pokud pes či kočka začne vrčet nebo se vytrhávat, nepokračujte násilím. Raději končete pozitivně, dejte pamlsek, a další den zkuste kratší dobu.

Důležité je také sledovat tělesnou kondici. Žebra by měla být hmatatelná pod tenkou vrstvou tuku, ale ne vidět na první pohled. Pas by měl být při pohledu shora znatelný. Pokud štěně přibírá příliš rychle, snižte porce o deset procent a zvyšte pohyb. Naopak, pokud je příliš hubené, přidejte jednu až dvě lžíce krmiva navíc. Pravidelné vážení každé dva týdny vám dá přesný obrázek o tom, jak se vyvíjí.

Při učení povelu „k noze" využívejte pamlsky nebo hračku, ale jen tehdy, když je pes uvolněný. Odměňujte ho za to, že jde sám od sebe u vaší nohy, ne za to, že přestal tahat. Když pes začne táhnout, nezačínejte s ním zápasit. Místo toho se zastavte, počkejte, až se na vás podívá, a pak pokračujte. Tento princip je jednoduchý, ale vyžaduje důslednost.

Důležité je také rozpoznat spouštěče. Mnoho psů reaguje na signály jako obouvání bot, zvedání klíčů nebo cvaknutí kabelky. Pokud tyto úkony budete dělat běžně a nebudou vždy znamenat váš odchod, pes přestane panikařit. Občas si vezměte klíče a sedněte si zpátky na gauč, občas si nazujte boty a jděte do ložnice. Tím narušíte začarovaný kruh očekávání.

Nejčastější chybou je sáhnout po misce s překážkami jen proto, že pes hltá. Pokud ale pes nemá sklony k polykání velkých soust, může být tato miska zbytečná a někdy dokonce nepříjemná. U psů s krátkým čenichem, jako jsou mopsi nebo buldočci, může být obtížné dostat se ke granulím ve spodní části misky s labyrintem. Takový pes se pak při jídle více namáhá, polyká vzduch a výsledek je opačný, než byl zamýšlen. Mnohem lepší je vybrat mělkou misku s protiskluzovou podložkou.

Zásadní je také hloubka misky. Pro dlouhouché psy, jako jsou bíglové nebo kokršpanělé, se vyplatí miska s užším hrdlem, která zabrání, aby uši spadly do jídla. Naopak pro psy s plochým obličejem zvolte misku se skloněným okrajem, která umožní snadný přístup k jídlu bez nadměrného předklánění. Existují i misky s nakloněnou rovinou, které snižují tlak na krk a jsou vhodné pro starší psy nebo zvířata s problémy páteře. Při výběru vždy myslete na to, že správná miska má především respektovat přirozené držení těla psa.

Do stravy můžete zařadit suché granule s většími křupavými kousky, které mechanicky zbavují zuby povlaku. Nepomáhají ale na už vytvořený zubní kámen — ten odstraní jedině veterinární zákrok v celkové anestezii. Pokud zaznamenáte zarudlé dásně, zapáchající dech, nadměrné slinění nebo krvácení, neotálejte. U koček navíc hrozí, že si zánět v tlamě přenesou na ledviny, protože si olizují srst.

Posledním tipem je sledovat, zda miska nezpůsobuje stres. Pokud pes u misky vrčí na ostatní zvířata nebo lidi, umístěte ji do klidné části bytu, kde má dostatek prostoru. Někteří psi si také raději olizují granule z podložky s výstupky, která kombinuje zpomalení s mentální stimulací. Existují i interaktivní misky, které nutí psa přemýšlet, jak se k jídlu dostat. Ty jsou vhodné pro plemena s vysokou inteligencí, ale pro začátek postačí obyčejná miska, pokud ji správně zvolíte. Sledujte svého psa, jeho chutě i zdravotní stav, a misky přizpůsobte jeho individuálním potřebám.

Typickou chybou je nechat štěněti neomezený přístup k jídlu. Mladí psi mají přirozeně velký apetit a nepřestanou jíst, i když už jsou sytí. Překrmování u rychle rostoucích plemen může vést k přetížení kloubů a k problémům s kostrou. Proto vždy odměřujte denní dávku podle hmotnosti štěněte, kterou uvádí výrobce na obalu, a rozdělte ji do jednotlivých porcí. Pokud si nejste jistí, poraďte se s veterinářem, který vám doporučí konkrétní množství na základě kondice štěněte.

U těžkých případů separační úzkosti je vhodné konzultovat veterinárního behavioristu. Specialista může doporučit feromony nebo léky na předpis, které tlumí úzkost a umožní trénink. Tyto prostředky nikdy nekupujte bez porady, protože jen odborník určí správné dávkování a kombinaci s behaviorální terapií. Důležité je také vyloučit zdravotní příčiny, jako jsou bolesti kloubů nebo trávicí problémy, které mohou stres prohlubovat.