Když se vrstevnice přiblíží, kopec se s vámi nemazlí

Typickou chybou je snaha „zkrátit si cestu" přes neznámý terén. V hustém sněžení to vede k dezorientaci a zbytečnému riziku. Držte se raději známých cest, i když to znamená delší trasu. Další častou chybou je přeceňování vlastní fyzické kondice – ve sněhu se jde mnohem pomaleji a každý kopec vás vyčerpá víc než obvykle. Proto si přizpůsobte plán trasy a počítejte s rezervou na odpočinek a případné obracení. Pokud narazíte na místo, kde si nejste jistí směrem, vraťte se na poslední jistý bod a teprve odtud pokračujte. Nezkoušejte „prorazit" špatným směrem.

České Švýcarsko nabízí nepřeberné množství tras, které zvládnete za jediný den, ale klíčem k dokonalému zážitku je vybrat si tu pravou a připravit se na místní specifika. Pískovcové skály, hluboká údolí a soutěsky mají svá pravidla – hlavně co se týče počasí a fyzické kondice. Než vyrazíte, ověřte si aktuální stav turistických cest, protože po deštích bývají některé úseky uzavřené kvůli padajícímu kameni. Vždy mějte v batohu dostatek vody a energetické tyčinky, protože v odlehlých částech parku nenarazíte na občerstvení tak často, jak byste čekali.

Orientace podle hvězd a značení Bez měsíce je snadné ztratit přehled o směru. Naučte se předem najít Polárku – vždy ukazuje sever a je nepostradatelná pro určení světových stran. Na mapě si pak vyznačte azimuty důležitých bodů trasy. Když máte azimut, držte se ho kompasem a kontrolujte si postup. Nezapomeňte, že na hřebenech a v otevřeném terénu se chodí snadněji než v hustém lese, kde je tma ještě hlubší. Vyhněte se proto úsekům s hustou vegetací, pokud nejsou na mapě jasně zakreslené.

Když už víte, kolik metrů budete šplhat, můžete si lépe rozvrhnout tempo i pauzy. Na strmém úseku, kde jsou vrstevnice namačkané na sobě, se vyplatí jít kratšími kroky a nezrychlovat. Pokud naopak čáry vytvářejí široké oblouky, čekejte pozvolný svah, kde se dá jít svižněji. Pozor si dejte na údolí a hřebeny – vrstevnice se tam stáčejí a vytvářejí charakteristické tvary, které vám prozradí, kudy vede nejschůdnější cesta.

Základem je kvalitní čelovka s dostatečnou výdrží baterie. Vezměte si vždy dvě, Http://Miklagaard.No/Index.Php?Title=Co_Rozhoduje_O_Tom,_žE_Se_CyklovýLet_V_HoráCh_Vydaří? a to i přesto, že na běžnou túru by vám jedna stačila. Jednu mějte v batohu jako rezervu, druhou na hlavě. Před výstupem si zkontrolujte, že jsou baterie plně nabité, a naučte se s čelovkou pracovat – nastavit si různé úrovně jasu a vědět, jak ji rychle nasadit a sundat. Důležité je také ji nepoužívat neustále, protože když ji zapnete na delší dobu, prudce klesá výdrž a oslňuje vás při pohledu barvy stěn do obýváku dálky.

Vrstevnice na turistické mapě nevypadají nijak dramaticky, ale právě ony rozhodují o tom, jestli vás čeká procházka nebo pořádný výstup. Než vyrazíte, zkuste si na mapě najít místo, kam jdete, a prohlédněte si, jak jsou čáry husté. Čím víc jich je na malém prostoru, tím prudší je terén. Pokud jsou naopak roztažené, půjdete po rovince nebo mírném svahu.

Začněte třeba na trase z Hřenska k Pravčické bráně, která je sice nejnavštěvovanější, ale o to víc vás odmění pohledem na největší pískovcový oblouk v Evropě. Abyste se vyhnuli davům, vyrazte brzy ráno, ideálně před osmou hodinou. Cesta z Hřenska nahoru trvá přibližně hodinu a půl, a pokud zvolíte okruh přes Mezní Louku a zpět údolím Suché Kamenice, čeká vás asi šest hodin čistého chůze. Pozor na kluzké kořeny a kameny, zejména v sestupných úsecích – trekové hole se tu rozhodně vyplatí.

Základní pravidlo zní: každá čára spojuje místa se stejnou nadmořskou výškou. Rozdíl mezi sousedními čarami bývá na běžných turistických mapách deset metrů. Když tedy jdete z jedné vrstevnice na druhou, překonáte deset výškových metrů. To se hodí, když odhadujete, kolik vás čeká stoupání. Deset vrstevnic za sebou znamená sto metrů převýšení, a to už je znát na nohou i na tepu.

Při nahrávání vlastní trasy si dejte pozor na přesnost záznamu. Telefon s vypnutým datovým připojením zaznamenává polohu pomaleji, takže v hustém lese může být stopa nepřesná. Ideální je nastavit interval záznamu bodu každých pět až deset sekund, ne podle ujeté vzdálenosti. Tím předejdete zkreslení v prudkých zatáčkách nebo při náhlých změnách směru. Pokud si chcete trasu naplánovat dopředu, využijte funkci automatického přichytávání k existujícím cestám. Ručně kreslená čára bez tohoto přichycení vás v terénu povede mimo stezky a často i přes soukromé pozemky.

Na závěr si uvědomte, že i při nejlepší péči některé rostliny v extrémních vedrech trpí. Nechte proto část zahrady přirozeně uschnout – letničky a mladé sazenice jsou náročnější než trvalky, které se po přechodu horkého období zotaví. Místo zoufalého zachraňování každé rostliny se zaměřte na efektivní distribuci omezeného množství vody. Když budete zalévat méně často, ale vydatněji, a půda bude pokrytá mulčem, spotřeba klesne a zahrada zůstane zelená i bez neustálého běhání s konví. A pokud voda přece jen dochází, upřednostněte nové výsadby a záhony s největší úrodou – okrasná suchá místa se dají bez újmy přežít.

If you cherished this post and you would like to acquire additional information regarding úložné prostory v malém bytě kindly pay a visit to our web site.