Pád na skále: kotoul jako reflex, ne jako risk
Než začnete s jakýmkoliv kotoulem na skále, musíte zvládnout pád na zem z místa. Postavte se, pokrčte kolena a nechte se padnout vzad na hýždě. Pokračujte převalem přes záda, dokud se nezastavíte. Toto je váš první stavební kámen. Důležité je držet bradu na hrudi, nikoliv zaklánět hlavu, a paže mít pokrčené před tělem. Neopírejte se o lokty, pouze je držte u těla, abyste si neublížili. Trénujte tento pohyb na trávě nebo písku, dokud se nestane automatickým.
Klíčová je práce s jistícím systémem. Vždy mějte karabiny připnuté k oběma lanům – na ferratách se používá dvojité jištění a při silném větru se snadno stane, že jedna karabina sklouzne po laně a vy ztratíte rovnováhu. Pravidelně kontrolujte, že jsou karabiny zacvaknuté správně a že se nezachytily o odbočky či kotevní body. Při přepínání mezi úseky lana to dělejte vždy oběma rukama a s nohama pevně na stupačce.
Typická chyba je vstupovat do proudu tam, kde je voda nejvíc rozbouřená, protože to vypadá „akčně". Jenže divoká voda není o adrenalinu, ale o kontrole. Pokud si nejste jistí, začněte na klidnější části řeky a teprve poté se přesouvejte do dynamičtějších míst. Další častá chyba je vstupovat sám – na divoké vodě byste nikdy neměli být sami, vždy mějte parťáka na břehu, který vás vidí a může v případě potřeby zavolat pomoc. Před vstupem si také vždy zkontrolujte, zda nemáte volné tkaničky, řemínky nebo jiné části oblečení, které by se mohly zachytit o překážku.
Rovnováha na ferratě není o nadlidských schopnostech, ale o tréninku, který zvládne každý. Než se zavěsíte na ocelové lano, osvojte si základní principy na stabilní podložce. Klíčem je práce s těžištěm: nohy musí být rozkročené na šíři ramen a kolena mírně pokrčená. Tento postoj vám umožní rychle reagovat na změny sklonu skály a nebudete se zbytečně spoléhat pouze na sílu rukou.
Nejdříve si najděte takzvanou „vstupní linii" – místo, kde se proud láme a kde je voda relativně klidná. Ideální je vstup z mírného břehu, kde není přímý náraz proudu do skály nebo do kmene. Pokud vidíte, že voda teče přímo ke břehu s vysokou rychlostí, hledejte jiné místo. Vstupujte vždy nohama napřed, nikdy skokem po hlavě. Pomalu našlapujte na dno, kontrolujte, zda je stabilní, a držte se přitom pádla jako opory. Pokud ucítíte, že vás proud táhne, nevzpírejte se – otočte se po proudu a nechte se unášet, dokud nenajdete klidnější místo.
Před samotnou cestou si zkontrolujte, jestli nemáte volné konce oblečení, které by se mohly zachytit o skobu. Kapuce, která vlaje ve větru, vás může oslepit v nejméně vhodnou chvíli. Pokud máte rukavice, berte je i v létě – mokré lano klouže a bez rukavic si uděláte puchýře, které pak ztěžují další úchopy. Batoh si utáhněte tak, aby se nehýbal, a případnou pláštěnku mějte raději na sobě než v batohu, protože převlékání na stěně je riskantní.
Jak na to: balanční cviky, které zvládnete i na balkoně Začněte na zemi. Postavte se na jednu nohu a druhou pokrčte v koleni. Vydržte třicet sekund, pak nohy vyměňte. Pro zvýšení náročnosti zavřete oči – tím donutíte svaly spolupracovat bez vizuální opory. Jakmile vám to půjde, přidejte měkkou podložku (například karimatku) a opakujte. Tento jednoduchý trénink posiluje stabilizační svaly kotníků a lýtek, které jsou při chůzi po ferratových stupačkách klíčové.
Než se k tomuto stylu vůbec přiblížíte, musíte zhodnotit stav skály a jištění. Na ferratě hledejte kovové stupačky, řetězy nebo skoby, které jsou pevně ukotvené a bez známek koroze. Pokud je jištění povolené, kluzké nebo poškozené, okamžitě se vraťte na cestu s lanem. Stejně tak si počínejte, když je skála mokrá, namrzlá nebo pokrytá lišejníkem. Suchý a drsný povrch je pro slaňování bez lana zásadní, protože jediným bodem kontaktu je vaše tělo a případně ferratový set, který si připnete jako pojistku.
Samotná ferratová túra začíná ještě před prvním krokem na skálu. Vždy si prohlédněte úsek, který vás čeká, a naplánujte, kam položíte nohy. Ruce jsou jen jistící, nohy dělají práci. Držte se lana tak, aby palce směřovaly k obličeji – tím zapojíte svaly předloktí efektivněji a nedojde k přetížení. Pokud ucítíte, že se nohy chvějí, znamená to, že jste je měli příliš u sebe. Rozkročte se víc a posaďte se do sedacího úvazku, pokud ho máte.
Při samotném vstupu mějte pádlo v obou rukou, vždy kolmo k proudu. Pokud vstoupíte do proudu příliš rychle, hrozí, že vás voda převrátí. Ideální je vstoupit bokem k proudu, s těžištěm nízko u vody. Nejdříve ponořte jednu nohu, pak druhou a teprve poté se pomalu odtlačte od břehu. Během prvních kroků se nedívejte na pádlo, ale na vodu před sebou – tam, kam chcete doplout. Pokud se vám voda dostane do bot, nevadí, ale dbejte na to, abyste měli pevný postoj – kluzké kameny jsou nejčastější příčinou pádu.