Dětské lži, kterým se vyhnete správnou reakcí

Pokud dítě lže, protože se bojí selhání, zaměřte se na to, aby chyba byla přijatelná. Například: „To je mi líto, že se to stalo. Je v pořádku, že se něco rozbije, ale potřebuji vědět pravdu, abychom to mohli společně vyřešit." Dítě, které zažívá, že přiznání nevede k trestu, ale k řešení, postupně ztrácí motivaci lhát. Dejte mu najevo, že důvěra je důležitější než dokonalost.

Jak reagovat, když přistihnete dítě při lži Zásadní je oddělit samotný čin od dítěte. Neříkejte „jsi lhář", ale popište, co se stalo: „Vidím, že rozbitý hrnek je v koši, ale ty říkáš, že o něm nic nevíš." Takové konstatování neútočí na identitu dítěte, ale otevírá prostor k tomu, abyste se bavili o tom, co se doopravdy stalo. Dítěti pak dejte šanci to napravit – ať hrnek uklidí, omluví se, nebo navrhne řešení. Tím ho učíte odpovědnosti, ne trestu.

Když dítě začne lhát, většina rodičů znejistí. První reakce bývá přísná – výslech, trest, varování. Jenže tím se problém nevyřeší, naopak se prohloubí. Dítě se nenaučí říkat pravdu, ale naučí se lépe lhát. Klíčem není trestat, ale pochopit, proč dítě lže, a reagovat tak, aby pravda byla bezpečná.

Jak žádost podat, aby ji úřad nevrátil Žádost se podává na předepsaném tiskopisu, který získáte na pobočce úřadu práce nebo si ho vytisknete z internetu. K žádosti musíte přiložit doklad o příjmech za předchozí čtvrtletí – obvykle stačí potvrzení od zaměstnavatele, ale pokud podnikáte, přikládá se daňové přiznání nebo přehled o příjmech. U dětí starších 15 let se navíc dokládá potvrzení o studiu, a pokud dítě studuje na střední či vysoké škole, musíte doložit i to, že se nejedná o dálkové studium, které se pro nárok neuznává.

Co se stane, když přikrmování uspěcháte? Začít s pevnou stravou příliš brzy, tedy před ukončeným čtvrtým měsícem, může zatížit nezralý trávicí trakt miminka. Obvykle se doporučuje začínat nejdříve v pátém měsíci, ale nejdůležitější jsou signály dítěte. Pokud dokáže sedět s oporou, zvládá koordinaci rukou a úst a ztrácí se mu takzvaný vypuzovací reflex, kdy jazyk automaticky vytlačuje jídlo z pusy, je připravené. Naopak pokud se ještě dokáže zakuckat i z jemné kaše, počkejte klidně ještě dva týdny.

Nejčastější důvod dětských lží je strach – z křiku, z trestu, ze zklamání. Pokud dítě ví, že za chybu přijde přísná reakce, raději si vymyslí něco, co ho ochrání. Dalším důvodem je touha po pozornosti nebo fantazie, která je u malých dětí zcela přirozená. Než začnete řešit, že „dítě lže", zeptejte se sami sebe: Co se za tím projevem skrývá? Jakou potřebu si tím plní? Teprve z této odpovědi se odvíjí správná reakce.

Kdy úřad slevu automaticky zastaví Nejčastějším důvodem ztráty nároku je nesplnění podmínky vyživovaného dítěte. Úřad automaticky kontroluje, zda dítě studuje, a to vždy k 1. lednu daného zdaňovacího období. Pokud dítě v průběhu roku ukončí střední školu a nenastoupí do dalšího studia, nárok na zvýhodnění končí posledním měsícem školního roku. Rodiče často chybují v tom, že předpokládají, že sleva platí do konce kalendářního roku. V praxi to ale znamená, že musí podat dodatečné daňové přiznání a vrátit částku za měsíce, kdy už dítě nebylo vyživované.

Dlouhodobě pomáhá, když se v rodině běžně mluví o pocitech a když děti vidí, že i rodiče přiznávají chyby. Řekněte třeba: „Dnes jsem špatně zaparkoval a musel jsem to opravit. Štvalo mě to, ale příště budu opatrnější." Tím dáváte vzor, že chyba není tragédie. Dítě se neučí tím, co mu říkáte, ale tím, co u vás vidí. Pokud chcete, aby bylo upřímné, musí být upřímnost ve vašem vztahu normální a bezpečná.

První přikrmování je pro miminko i rodiče velký krok. Nejde jen o to, aby se dítě naučilo jíst lžičkou, ale především o to, aby si jeho trávicí systém zvykl na nový druh stravy. Do té doby se miminko živilo výhradně mlékem, které je pro něj dokonale přizpůsobené. Pevná strava je pro něj něco úplně nového, a proto je důležité přistupovat k ní s respektem a trpělivostí.

Než se miminko začne samo přesouvat z místa na místo, je ideální čas projít byt jeho očima. Lehněte si na zem a prohlédněte si každou místnost z výšky dítěte. Uvidíte ostré hrany stolků, šňůry od žaluzií, drobné předměty pod skříněmi nebo rohy koberců, které doma dospělí vůbec nevnímají. Tento pohled vám napoví, kde hrozí největší riziko, a pomůže nastavit priority.

Typickou chybou je zkoušení dítěte na lež – pokládání otázek, na které už znáte odpověď. Když vidíte rozbitý hrnek a zeptáte se „Kdo to udělal?", vybízíte dítě ke lži. Lepší je říct rovnou: „Vidím, že se hrnek rozbil. Pojďme to uklidit." Tím se vyhnete zbytečné konfrontaci a dítě se nebude muset bránit. Pokud pak samo přijde s pravdou, pochvalte ho za odvahu, ne za to, že rozbilo hrnek.