5 druhů palivového dřeva: které nejlépe hoří a hřeje

Druhým častým viníkem je nesprávné rozdělávání ohně. Mnoho lidí klade polena těsně vedle sebe, používá hodně drobného třískového materiálu a papíru, a pak se diví, že se oheň dusí. Správný postup je postavit hranici z větších kusů, mezi ně vložit podpalovač a nechat vzduch volně proudit. Důležité je otevřít přívod vzduchu na maximum, dokud plameny řádně nechytnou. Jakmile hoří stabilně, lze přívod regulovat, ale nikdy neškrtit hoření úplně. Příliš málo kyslíku způsobí, že dřevo začne produkovat dehet a kouř, který se usazuje v komíně i v okolí domu.

Když se na skleněné výplni kamen usadí saze, většina lidí sáhne po agresivních chemických prostředcích. Přitom stačí obyčejný ocet, který máte doma, a pár osvědčených postupů. Ocet si poradí nejen s mastnotou, ale i s připálenými zbytky, a navíc nezanechává šmouhy. Než se ale pustíte do čištění, počkejte, dokud kamna úplně nevychladnou. Studené sklo je křehčí, ale horké by způsobilo, že se ocet rychle odpaří a neúčinkuje.

Pamatujte, že kouř je vždy symptomem. Když se objeví, nezačínejte hned radikálně přivírat vzduch nebo měnit palivo. Zkontrolujte čtyři hlavní faktory: vlhkost dřeva, otevřenost přívodu vzduchu, stav komína a načasování přikládání. Stačí upravit jeden z nich a výsledek se projeví okamžitě. Vyřešíte tak nejen svůj komfort a nižší spotřebu, ale také kvalitu vzduchu pro všechny kolem.

Nezanedbávejte ani kvalitu samotných kamen. Zanesený popelník nebo spalovací komora trápí i jinak bezproblémové zařízení. Pravidelně odstraňujte popel, kontrolujte stav těsnění dvířek a případně je vyměňte. Pokud máte starší typ kamen, zvažte, zda jejich konstrukce dokáže dosáhnout dostatečné teploty pro čisté spalování. Moderní modely mají sekundární přívod vzduchu, který dokonale spálí i těkavé látky. To je rozdíl mezi kouřem, který obtěžuje sousedy, a skoro neviditelným proudem horkého vzduchu.

Jak na to bez zbytečného kouře a s minimem popela Prakticky postupujte tak, že dno kamen vysypete tenkou vrstvou popela, který funguje jako izolace. Na něj položte dvě větší polena podélně, na ně další vrstvu křížem, a tak pokračujte, dokud nemáte stabilní hromadu vysokou asi dvě třetiny topeniště. Mezi jednotlivými kusy nechte mezery, aby mohl proudit vzduch. Nahoru pak dejte suché třísky nebo štěpku a na ně jeden nebo dva podpalovače. Pokud používáte papír, zmačkejte ho do kuliček a umístěte je mezi třísky, ne na ně.

Častá chyba, která zbytečně kouří: přikládání až pozdě Další běžný návyk, který produkuje kouř, je přikládání ve chvíli, kdy už je topeniště téměř vyhaslé. Když do žhnoucích uhlíků vhodíte studené poleno, teplota krátkodobě prudce klesne, dřevo se začne ohřívat a uvolňovat plyny, které nestačí shořet. Správný okamžik je, když je v ohništi stále živý plamen nebo žhavá vrstva s jasnou aktivitou. Přikládejte menší kusy, předem rozštípnuté, a nechte je rozhořet s otevřeným vzduchem. Po chvíli opět přivřete, ale ne na minimum — uvidíte, že kouř se výrazně omezí.

Rošt v kamnech plní mnohem důležitější funkci, než se na první pohled zdá. Není to jen mřížka, na kterou se položí dřevo. Jeho hlavním úkolem je zajistit přísun vzduchu k hořícímu palivu a zároveň umožnit odpadu (popelu) propadnout do popelníku. Pokud rošt nefunguje správně, hoření je neúplné, vzniká více popela a sazí a celkové teplo, které dostanete do místnosti, je menší. To je první věc, kterou je třeba pochopit, než začnete řešit jakoukoli údržbu.

Výběr správného palivového dřeva není jen o ceně nebo dostupnosti. Každý druh má jinou výhřevnost, jiné vlastnosti při hoření a jiný vliv na komín i na vaši peněženku. Pokud topíte dřevem pravidelně, vyplatí se znát rozdíly mezi jednotlivými dřevinami. Nejdůležitější je suchost dřeva – i ten nejlepší dub, pokud je mokrý, spíše doutná, než hoří. Proto se vždy zaměřte na dřevo s vlhkostí pod 20 %.

Typickou chybou je ignorovat vzdálenost mezi kamny a hořlavou stěnou. Podložka neřeší sálání do stran. Pokud máte kamna blízko dřevěné stěny, musíte na stěnu připevnit také nehořlavou desku. Podložka pod kamny je jen první vrstvou ochrany, ne všelékem. Pravidelně kontrolujte, zda se na podložce nehromadí prach nebo popel – ty mohou za vysokých teplot doutnat.

Když se z komína valí hustý bílý nebo šedý kouř, nejde jen o estetický problém. Je to přímá zpráva, že palivo nehoří správně a do ovzduší unikají látky, které by se měly spálit uvnitř kamen. Častou příčinou bývá vlhké dřevo. Čerstvě pokácené nebo špatně skladované palivo obsahuje vodu, která se musí nejprve odpařit. Tento proces spotřebuje teplo, sníží teplotu v topeništi a místo plamene vzniká doutnání a kouř. Řešení je jednoduché: připravte si zásobu dřeva alespoň dva roky předem, nechte ho prosychat pod přístřeškem s volným prouděním vzduchu a do kamen dávejte jen kusy s vlhkostí pod dvacet procent.