Chyba, kterou dělá každý druhý návštěvník Lucerny

Vstup do paláce je zdarma, ale pozor: uvnitř sídlí Národní galerie, takže při běžné návštěvě uvidíte sgrafita pouze zvenčí. Pokud chcete vidět detaily zbližka, využijte možnost prohlídky s průvodcem, která vás vezme i na ochoz ve druhém patře. Před odchodem si projděte zahradu na straně – odtud je vidět boční fasáda, která bývá méně frekventovaná a umožní klidnější focení. A na závěr si všimněte, jak se sgrafita na Schwarzenberském paláci liší od jednodušších sgrafit na jiných pražských domech – právě ta složitost a hustota dělá z tohoto paláce skutečnou renesanční perlu, která vám v paměti zůstane mnohem déle než obyčejná prohlídka.

Když se řekne Golem, většina si představí mohutnou hliněnou postavu, která ožívá díky magickému zaříkání a chrání pražské Židy před pogromy. Jenže skutečný příběh je mnohem méně jednoznačný, než jak ho známe z vyprávění. Původní pověst o rabínu Löwovi a jeho výtvoru se totiž v různých pramenech liší nejen v detailech, ale i v samotném závěru. A právě v tom, co se s Golemem stalo po jeho „vypnutí", najdete nejvíc mýtů a polopravd, které si dodnes předáváme.

Důležité je také vědět, že sgrafita nejsou původní – fasáda prošla v 19. a 20. století náročnou rekonstrukcí, při níž se odstranily mladší omítky a obnovily se renesanční vzory. Proto si při pohledu na palác uvědomte, že vidíte pečlivou repliku z roku 1918, nikoliv autentický stav ze 16. století. Tento fakt ale nic neubírá na kráse – naopak ukazuje, jak zařídit malou kuchyni pečlivě památkáři k obnově přistupovali.

Když se řekne palác Lucerna, většině se vybaví slavný zrcadlový sál nebo socha svatého Václava na koni visící v pasáži. Málokdo už ale ví, že tento komplex je možné procházet mnohem chytřeji, než jak to dělá běžný návštěvník. Největší chyba spočívá v tom, že lidé vstoupí do pasáže z Vodičkovy ulice a bezhlavě se vydají vpřed, čímž přijdou o logickou návaznost prostor i o klidnější zákoutí.

Základní pravidlo je vstoupit do pasáže z Vodičkovy ulice a hned u prvního schodiště odbočit doleva. Tudy se dostanete k bočnímu vchodu do kina a k zadnímu traktu, kde je výrazně méně lidí. Většina turistů totiž pokračuje rovně k hlavnímu schodišti, čímž se zbytečně mačká v nejužším místě komplexu. Pokud jdete na konkrétní akci, vyplatí se předem zjistit, která část paláce je cílem – hlavní sál má jiný vchod než malý sál a ztráta času hledáním správných dveří je častým důvodem, proč lidé přijdou pozdě.

Závěr je nasnadě: Golemův hrob neexistuje, protože Golem nikdy nebyl pohřben. Jeho odpočinek je literární obraz, který se mění podle toho, kdo ho vypráví. Když příště uslyšíte o tajemném místě, kde prý leží umělý člověk, zeptejte se na pramen. Pokud se odpověď opírá jen o pověst, nejde o fakt, ale o pokračování dávné hry s představivostí. To je jediný skutečný odkaz, který Golem zanechal.

Při pohybu uvnitř si všimněte, že jednotlivé úrovně nejsou propojené pouze hlavním schodištěm. K horním ochozům se dostanete i pomocí bočních schodišť, která jsou často přehlížená, protože nejsou na první pohled vidět. Typická chyba je spoléhat na výtah – bývá pomalý a ve špičce se u něj tvoří fronta. Pokud jste schopni zvládnout pár pater pěšky, ušetříte čas. Pro kočárky nebo lidi s omezenou pohyblivostí ale výtah dává smysl, jen s ním počítejte s rezervou.

Praktický závěr? Než někomu řeknete, že Golem určitě existoval, nebo že je pohřbený na určitém místě, ověřte si, ze které verze pověsti vycházíte. Stejně tak si dejte pozor na suvenýry – většina z nich zobrazuje Golema jako monstrum, ale původní představy byly mnohem skromnější. A pokud vás zajímá, jak se k Golemovi postavit čelem, zkuste si přečíst alespoň jednu z odborných studií o židovské mystice. Zjistíte, že skutečný Golem není jen hlína a šém, ale především symbol mezí lidského poznání – a to je mýtus, který přežije všechny ostatní.

Praktickým krokem je návštěva míst, která jsou s Golemem spojována, ale s vědomím, že jde o symbolické zastávky. U Starého židovského hřbitova se můžete zastavit u Löwova náhrobku a pozorovat, kolik návštěvníků si klade otázku, kde je Golem. Často se zapomíná, že hřbitov byl v průběhu staletí několikrát přemístěn a že původní rozložení hrobů se nedochovalo. Proto je dobré zaměřit se na to, jak se legenda vyvíjela v čase, místo abyste hledali konkrétní kámen s nápisem.

Při prohlídce si všímejte dvou základních typů motivů. V nejvyšším patře najdete výjevy ze starověké mytologie a biblické scény, zatímco spodní partie zdobí rostlinné a geometrické vzory. Toto rozdělení není náhodné – renesanční architekti věřili, že vyšší patra patří duchovnu a intelektu, zatímco přízemí patří světu smrtelníků. Typickou chybou návštěvníků je soustředit se jen na jednotlivé postavy a přehlédnout, jak se motivy opakují a vzájemně doplňují.