Prohlídka funkcionalistických vil, kterou Karel IV. nezažil

Jak na hru, která nikdy neomrzí a zabaví celou rodinu Výborná je také hra na „sochy podle přírody". Jedno dítě předvádí nějakou věc z lesa – může to být strom, houba, zajíc – a ostatní hádají. Když uhodnou, předvádějící řekne, co to bylo, a vybere dalšího. Tato hra podporuje pohyb, protože děti často napodobují i to, jak se věc hýbe, a učí se pozorovat rozdíly mezi zvířaty a rostlinami. Pokud je dětí víc, můžete z toho udělat soutěž – kdo uhádne nejrychleji, vyhrává. Ale pozor, důležitější než vítězství je smích a to, že se děti učí jeden od druhého.

Když se řekne funkcionalistická vila, většina z nás si představí bílé fasády, pásová okna a střechy jako přímky. Málokdo si uvědomí, že tento architektonický styl, který se zrodil až ve dvacátém století, by Karel IV. nepoznal. Přesto ho dnes můžeme obdivovat na desítkách míst po celém Česku. Pokud se chcete vydat na prohlídku, která vás přenese do doby první republiky, připravte se na to, že nejde jen o procházku kolem zdí. Důležité je vědět, kam se podívat a co si všímat, abyste z návštěvy vytěžili maximum.

Les není jen místo na procházku, ale také nekonečná herna, která nevyžaduje žádné pomůcky. Klíčem je zapojit dětskou představivost a naučit je všímat si detailů. Začněte jednoduchou hrou na „lesní poklad". Dítě dostane za úkol najít tři věci určité barvy, dvě věci, které jsou měkké, a jednu, která vydává zvuk. Můžete to obměňovat podle věku – menší děti hledají konkrétní tvary (kulaté, dlouhé), starší děti pak můžou hledat věci, které k sobě patří, třeba list a strom, ze kterého spadl. Důležité je nechat dítě objevovat samo a neříkat mu hned, co má vidět.

Vyzkoušejte třeba hru „Barevný závod". Po zemi rozmístěte papírové kolečka v pěti barvách (červená, modrá, žlutá, zelená, bílá). Děti se pohybují libovolným tempem mezi kolečky. Jakmile zavoláte barvu, musí se jí dotknout co nejrychleji – rukou, nohou, loktem, nebo dokonce nosem. Varianta: zavolejte dvě barvy a děti musí přeběhnout z jedné na druhou, aniž by se srazily. Pozor na kluzkou podlahu – kolečka zajistěte lepicí páskou a dbejte na dostatečný rozestup.

Pro plný zážitek si před návštěvou načtěte základní informace o architektovi a historii domu. Například vila Tugendhat v Brně je dílem Miese van der Rohe a její prosklená stěna je ikonická. Jiné vily, jako třeba vila Löw-Beer, zase nabízejí pohled do života židovských podnikatelů. Když víte, kdo v domě bydlel a jaké měl potřeby, pochopíte, proč je dispozice tak, jak je. Pokud si chcete prohlédnout více vil najednou, naplánujte si trasu podle měst – nejvíc jich najdete v Praze, Brně a Zlíně, ale zajímavé stavby jsou i v menších městech, jako je Hradec Králové nebo Pardubice.

Než začnete nakupovat, projděte si stávající oblečení a zjistěte, které barvy se u vás opakují. Pokud zjistíte, že máte pět modrých triček a žádné kalhoty, které by k nim ladily, máte jasno. Barevná paleta by měla vycházet z vašeho přirozeného tónu pleti a vlasů. Teplé tóny pleti zvýrazní zemitější barvy – hnědá, rezavá, olivová. Studené typy ocení šedou, tyrkysovou nebo fialovou. Tímto krokem eliminujete impulzivní nákupy a zaměříte se na to, co skutečně využijete.

Nejčastější chyby při návštěvě funkcionalistické vily Jednou z největších chyb je zaměnit funkcionalismus s kubismem nebo art deco. Funkcionalismus je o jednoduchosti, strohosti a účelnosti, zatímco kubismus má dynamické tvary a art deco zdobné prvky. Pokud si nejste jisti, porovnejte fasádu – funkcionalistická vila je většinou hladká, bez ornamentů, s geometrickými tvary. Další častou chybou je podcenit terén. Mnoho vil stojí ve svažitém terénu, takže si vezměte pohodlnou obuv. A poslední, ale klíčová věc: nefotografujte interiéry bez svolení. V některých objektech je to zakázáno, protože se jedná o soukromé majetky, a porušení pravidla může vést k předčasnému ukončení prohlídky.

Častou chybou je, že rodiče začnou být netrpěliví a hned skáčou do hry s tím, že to dělají špatně. Nechte děti, ať si hru přizpůsobí. Pokud chtějí místo skřítků stavět hrad pro brouky, je to v pořádku. Druhou častou chybou je, že hru hned ukončíte, když se děti začnou hádat o to, kdo bude co dělat. To je přirozená součást učení se spolupráci. Nechte je, ať si to vyříkají, a teprve když to nejde, nabídněte kompromis – třeba že si role vymění po pěti minutách.

Pro menší skupinu (do deseti dětí) je ideální „Společný had". Děti se chytí za ramena a vytvoří hada. Vedoucí (dítě nebo dospělý) jde vpředu a určuje trasu – pod stolem, přes židli, kolem lavice. Had se nesmí roztrhnout, a tak musí všichni spolupracovat. Postupně přidávejte překážky, ale vyhněte se ostrým hranám nábytku. Pokud se had přetrhne, začíná se od začátku – to děti motivuje k trpělivosti a vzájemné ohleduplnosti.