Prvorepubliková kina v Praze: jak číst jejich příběhy
Na závěr přijde na řadu vyrovnání celé podlahy. Po zaschnutí malt v drážkách naneste samonivelační stěrku v tloušťce podle nerovností podkladu. V panelových bytech nebývá výjimkou rozdíl až pět milimetrů na délce dvou metrů. Vyplatí se proto investovat do kvalitní stěrky a nešetřit na penetraci, jinak se vám stěrka začne po čase drolit. Povrch nechte důkladně vyschnout – minimálně týden, spíše déle, pokud je vlhko. Teprve na takto připravený podklad můžete pokládat novou podlahovou krytinu nebo topení. Až poté se ukáže, jestli jste přípravu zvládli opravdu dobře.
Další věc, na kterou se zapomíná, je parozábrana. Nestačí ji jen položit, musí být vzduchotěsná. Každý spoj se lepí speciální páskou, a to i tam, kde prochází elektrika nebo trubky. Ideální je parozábranu přelepit na stěny a u oken tak, aby vytvořila souvislou bariéru. Pokud ji protrhnete, vlhkost z bydlení pronikne do izolace a během prvních zim se objeví skvrny na sádrokartonu. Až budete parozábranu montovat, dělejte to v suchém prostředí – mokrá konstrukce se nikdy úplně nevysuší, a to ani při vytápění.
Jak na demontáž staré podlahy, aby se vám práce nevrátila Prvním krokem je kompletní demontáž vrstev, které na podkladní betonové desce leží. Neznamená to jen strhnout lino nebo plovoucí podlahu. Musíte odstranit i staré lepidlo, zbytky penetrace a případně i původní anhydritový potěr, pokud je ve špatném stavu. Nejčastější chybou je snaha ušetřit čas a nechat na podkladu místa, která drží. Později se ale na těchto místech může nová stěrka odloupnout a veškerá práce přijde vniveč. Po demontáži proto projděte celou plochu a poklepejte na ni: tam, kde zvuk zní dutě, je nutné podklad srovnat nebo vybourat.
Příprava stěn a stropu není jen o izolaci. Zkontrolujte, jestli jsou na krokvích všechny staré hřebíky a skoby, které by mohly trčet ven. Takové prvky snadno protrhnou parozábranu i samotnou desku. Pokud narazíte na vyčnívající dřevo, buď ho zatlučte, nebo odstraňte. Rovněž si rozměřte rozmístění profilů tak, abyste navazovali na spáry mezi krokvemi. Podklad musí být rovný – pokud jsou krokve křivé, vyrovnáte to podložkami pod rošty. Než začnete montovat první desku, ověřte si, že veškeré elektrické kabely jsou v chráničkách a že je máte vyfocené s přesnými rozměry od rohů. To vám ušetří spoustu starostí, až budete vrtat pro police nebo obrazy.
Prvním praktickým krokem je orientace podle půdorysu a umístění vstupu. U prvorepublikových kin byl vchod často pojat jako velkolepá brána – měl zákazníka vtáhnout do světa iluze. Všímejte si, jestli je vstupní portál zapuštěný, jaký je poměr mezi prosklenou plochou a masivním rámem. Typickým prvkem jsou vertikální pásy oken, které prozrazují, že hlavní sál býval ve vyšším patře. Pokud má budova výraznou světelnou římsu nebo věžovitý nástavec, nejspíš sloužil k propagaci – a tento prvek často přežil i pozdější přestavby.
Plánujte příchod mezi devátou a desátou hodinou večerní. V tuto dobu bývá vstup nejrychlejší a vy si stihnete prohlédnout prostor, než se zaplní. Později, kolem půlnoci, se tvoří fronty a některé kluby omezují vstup, pokud je kapacita naplněna. Pokud jdete ve skupině, domluvte se předem, kdo platí vstup – u některých podniků se platí jednotlivě a nemají rádi, když se u dveří řeší společné peníze. Mějte u sebe doklad totožnosti, i když nevypadáte na mladistvého; kontrola je běžná.
Izolace: kdy ji dát pod krokve a kdy mezi ně Nejčastější chyba při zateplování podkroví je, že se izolace nacpe mezi krokve, ale nedotáhne se do všech spár. Tepelné mosty pak způsobí, že na sádrokartonu kondenzuje voda. Pokud máte krokve nižší než 18 centimetrů, jedna vrstva izolace nestačí. Musíte přidat druhou vrstvu, ale kolmo k první. Tím zamezíte prochladnutí v místech, kde se desky stýkají. Upozornění: izolace musí být v kontaktu s celou plochou mezi krokvemi, nesmí se nikde mačkat ani tvořit vzduchové kapsy. Pokud máte pod střechou pojistnou hydroizolaci, dejte pozor, aby mezi ní a izolací zůstala mezera – jinak se vlhkost z interiéru nedostane ven.
Pěstování čerstvých bylinek v kuchyni není žádná věda, ale vyžaduje pár zásadních rozhodnutí. Nejčastější chybou je dát všechny druhy do jednoho květináče – bazalka chce vlhko a teplo, rozmarýn naopak sucho a světlo. Pokud je chcete mít po ruce celý rok, začněte s těmi, které snášejí řez a vnitřní podmínky: pažitka, máta, tymián, oregano, šalvěj a případně i koriandr. Pro každou bylinku vyčleňte samostatný květináč s drenážní vrstvou – jinak vám kořeny zahnívají a rostlina během měsíce uhyne.