Prvorepubliková kina v Praze: jak číst jejich příběhy

Třetí fáze je brzdění. Na rovném úseku nechte dítě rozjet se a na znamení (například "stop" nebo tlesknutí) zastavit. Důležité je učit brzdit nejdřív zadní brzdou, až poté přední. Většina dětských kol má brzdy na ruce, ale pokud má kolo zpáteční brzdu, vysvětlete, že šlápnutím dozadu se zastaví. Nikoliv naopak – častá chyba je, že děti v panice šlapou dopředu, což je ještě více zrychluje. Trénujte zastavení z různých rychlostí, a to i na mírném klesání, ale vždy jen na místě bez provozu.

Pokud už je skupina unavená a potřebujete zklidnit energii, sáhněte po „Sochách". Děti se volně pohybují po prostoru a na tlesknutí musí ztuhnout v pozici, kterou zrovna mají – jedna noha ve vzduchu, ruce natažené, grimasa ve tváři. Kdo se pohne, usedne na zem, ale jen do té doby, než se někdo z „živých" soch nepřijde dotknout jeho ramene a „neoživí" ho tím. Tato hra je výborná na trénink rovnováhy a tělesného vnímání. Častou chybou je, že se učitel snaží určit vítěze. Mnohem lepší je nechat běžet koloběh „soch" bez hodnocení, protože pak se děti nebojí vymýšlet bláznivé pózy.

Jak na děti, které se nechtějí zapojit Ne všechny děti milují běhání. Pro ně zkuste variantu s nafukovacím balonkem. Každé dítě dostane balonek a po dobu pěti minut ho nesmí nechat spadnout na zem, ale nesmí se ho dotknout rukama – jen hlavou, kolenem nebo nohou. Kdo balonek udrží ve vzduchu nejdéle, vyhrává malou hvězdičku do třídního deníku. Tato hra rozvíjí koordinaci a trpělivost, a hlavně se k ní může připojit i dítě, které je spíš introvertní. Důležité je mít připravené náhradní balonky, protože prasknutí je u dětí téměř jistotou.

Osvědčenou aktivitou je „Živá překážková dráha". Děti se rozdělí do dvojic. Jedno z nich má zavázané oči šátkem, druhé ho vodí pouze slovně: „Tři kroky doprava, dva dozadu, teď se skrč!" Dvojice musí projít trasu mezi rozestavěnými židlemi, kužely nebo lavičkami. Důležité je, aby byl prostor předem zcela bez ostrých hran a aby se vymezilo jasné startovní a cílové místo. Po cestě si role vymění. Tato hra učí děti vzájemné důvěře a přesné komunikaci, ale pozor – pokud máte ve skupině dítě, které má problém s dotykem nebo se bojí tmy, nechte ho nejdřív jen zavřít oči a držet se za ruku vedoucího.

Typickou chybou je nechat v pokoji příliš mnoho hraček, které odvádějí pozornost. Když mají děti před spaním k dispozici stavebnici nebo tablet, velmi snadno se zapomenou a usínání se protáhne o hodiny. Před příchodem kamaráda proto odstraňte z dosahu vše, co by mohlo soutěžit se spánkem – ideálně nechte jen jednu klidnou aktivitu, třeba knížku nebo pexeso. Stejně tak zkontrolujte, že v pokoji nejsou žádné ostré hrany nebo volné kabely, o které by se děti mohly v noci zranit, když půjdou na záchod bez rozsvícení.

Než se u vás doma rozhostí večerní ticho plné špitání a smíchu, je dobré pokoj nejen uklidit, ale hlavně promyslet, co všechno se během noci může sejít. Přespání kamaráda není jen o tom ustlat druhou matraci. Je to malá operace, při které rozhodují detaily – od místa na spacáku až po to, co se stane, když se jeden z kluků vzbudí ve tři ráno a nebude moct usnout.

Když už je pokoj připravený, přichází na řadu pravidla. Krátká domluva předem – kdy se zhasíná, co se smí a nesmí – zabrání většině sporů. Dítě, které spí u vás poprvé, potřebuje vědět, že se může kdykoli zeptat nebo přijít za vámi, když se bude bát. To mu dodá jistotu a vám klidnější noc. Pokud se děti bojí tmy, nechte pootevřené dveře a na chodbě rozsvícené malé světlo – to je lepší než noční lampička přímo v pokoji, která může rušit spánek.

Začněte domluvou. Než kamarád přijde, zeptejte se rodičů, jestli má nějaké alergie, bojí se tmy, nebo večeří bezlepkově. Stejně tak si ujasněte, jak dlouho u vás dítě zůstane – jen do rána, nebo na celý víkend? To ovlivní, kolik oblečení a hygienických potřeb bude potřeba nachystat. Pokud si nejste jistí, připravte náhradní pyžamo i kartáček na zuby, ať nemusíte o půlnoci lovit po domově.

Detaily, které vám uniknou, když nevíte, kam se dívat Zaměřte se na obklady a dlažby. Prvorepublikoví architekti milovali kombinaci teraca, mramoru a skleněných tvárnic. Pokud uvidíte zachovalé původní schodiště s kovovým zábradlím, všimněte si tvaru sloupků – u funkcionalistických staveb bývají jednoduché, válcovité, s mosaznými prvky. Naopak rondokubismus se vyznačuje nápadnými, téměř sochařskými tvary. Pozor na častou chybu: mnoho lidí si plete purismus s funkcionalismem. Purismus je starší, kolem roku 1923, a jeho fasády jsou ploché, bílé, s pravoúhlými okny bez šambrán. Funkcionalismus po roce 1930 přidává horizontální pásová okna, ploché střechy a občas i věž s hodinami.