Co zkontrolovat u kočárku, než utratíte první korunu

Jak poznat kvalitu ještě před nákupem Než povlečení koupíte, prohlédněte si etiketu a hlavně si látku osahejte. Kvalitní bavlna by měla být na dotek pevná, ale příjemně měkká. Pokud je povrch nepřirozeně kluzký nebo lesklý, může jít o úpravu, která se vypere. Důležitá je také hustota tkaní, kterou poznáte podle počtu vláken. Vyšší číslo obvykle znamená jemnější a pevnější látku, ale ne vždy – pokud je tkanina příliš řídká, rychle se vydře. Vyhněte se povlečení s potiskem, který je nanesený pouze na povrchu, a místo toho hledejte barvenou přízi nebo tkaninu s tkaným vzorem. Barvy tak zůstanou syté i po mnoha praních, protože nejsou jen nalepené na vláknech.

Když si při nákupu položíte otázku, zda by povlečení přežilo deset let, a odpovíte si upřímně, ušetříte si zklamání. Není to o tom kupovat nejdražší kus v obchodě, ale o tom vědět, co hledat. Pevná bavlna s vysokou gramáží, jednoduchý tkaný vzor a správná péče jsou spolehlivější zárukou než jakýkoliv reklamní slogan. Když k tomu přidáte ohleduplné praní a sušení, povlečení vám poděkuje sytými barvami a hladkým povrchem i po mnoha sezónách. A to je přece to, co od kvalitního textilu čekáte.

Bezpečnostní pásy nejsou jen o tom, že existují. Pětibodový pás musí jít utáhnout tak, aby mezi tělem dítěte a popruhy neprošly víc než dva prsty. Zkontrolujte, zda ramenní popruhy mají výškové nastavení – pokud jsou jen ve spodní poloze, hrozí vyklouznutí menšího dítěte. U starších modelů a některých levnějších konstrukcí se také setkáte s pásy, které mají karabinky na bocích a uprostřed rozepínání. To je v pořádku, ale dejte pozor, aby zapínání nešlo otevřít jednou rukou příliš snadno – malé dítě si s ním poradí rychleji, než si myslíte.

Posledním krokem je osobní dotek. Použijte barevný polštář, který ladí s obývacím pokojem, a přidejte malou rostlinu, která snese horší světlo, třeba lopatkovec nebo tchýnin jazyk. Nezapomeňte na praktický detail – malý stolek nebo odkládací plochu na hrnek, ale s protiskluzovou podložkou. Pokud máte koutek u vstupu do podkroví, umístěte poblíž věšák na svetr nebo deku, abyste je nemuseli nosit z jiné místnosti. Výsledkem bude místo, které využijete častěji, než byste čekali – a to bez zásadního zásahu do stavební konstrukce.

Samotný nábytek s pevně zabudovaným sklem, jako jsou například skleněné stoly s lepenou deskou, chraňte obalením celé desky měkkou dekou nebo pěnou. Teprve poté nábytek zabalte do stretch fólie, která drží vše pohromadě. Při nakládání vždy dbejte na to, aby skleněné plochy byly umístěny ve svislé poloze, nikoliv naležato. Tím se výrazně snižuje riziko prasknutí v důsledku vibrací nebo nárazů při jízdě. Po celou dobu přepravy mějte nábytek zajištěný popruhy nebo lany, aby se nemohl pohybovat.

Sušení je další fáze, kde se dělá řada chyb. Sušička je pro povlečení sice pohodlná, ale vysoká teplota a mechanické namáhání vedou k rychlejšímu opotřebení. Pokud chcete, aby vám povlečení vydrželo dlouhé roky, sušte ho přirozeně – na šňůře ve stínu, ne na přímém slunci. UV záření patří mezi největší nepřátele barev a i ta nejkvalitnější barviva pod jeho vlivem blednou. Pokud musíte sušit venku, povlečení obraťte rubem ven. V bytě pak sušte v místnosti s dostatečným větráním, ale ne na topení – suchý horký vzduch dělá vlákna křehká a podporuje žmolkování.

Dalším krokem je řešení úložného prostoru. Pod šikmou střechou se skvěle vyjímají otevřené police, které využijete na knihy i deky. Pokud chcete mít vše po ruce, umístěte nejvyšší polici do úrovně očí, když sedíte. Hluboké regály se nevyplácejí – maximální hloubka 25 centimetrů postačí. Pro menší předměty, jako jsou záložky nebo čtečky, přidejte na bočnici schodiště malou odkládací poličku s lištou, aby věci nespadávaly.

Při zařizování pamatujte na vzdušnost. Vysoký úložný systém až ke stropu sice pojme hodně věcí, ale pokud je příliš masivní, působí jako stěna. Řešením jsou otevřené police na části skříně, které nechají prostor „dýchat", nebo skříň se zrcadlovými dvířky. Botník umístěte do uzavřené skříně nebo pod lavici, aby se nohy netahaly po zemi. Typická chyba: nechávat věci na zemi a na věšáku – každá bota, každá bunda přidává vizuální nepořádek, který předsíň zmenšuje. Pravidlo „vše za dveřmi" je zde důležitější než kdekoli jinde.

Proč zkontrolovat konstrukci a materiály ještě před prvním výjezdem Rám a spojovací prvky jsou to, co drží celé auto pohromadě, ale u kočárku na to rodiče často zapomenou. Projeďte prstem po všech svarech a spojích – žádný ostrý výstupek, žádná mezera, do které by se dal zachytit prst. U hliníkových rámů se vyplatí zkontrolovat, jestli nemají mikropraskliny v místech, kde se trubky stýkají s klouby. Tyto vady nejsou na první pohled vidět, ale při zatížení (například když do kočárku usedne starší sourozenec) se rám může zlomit. Vždy se podívejte na maximální nosnost – bývá uvedena na nálepce na rámu – a k té připočítejte hmotnost nákupu, který budete na madle vozit.