Když teploty klesnou pod nulu: jak připravit kurník na zimu

Druhý návyk se týká třeně a jeho báze. U mnoha jedovatých muchomůrek je třeň zakončený hlízou, která je chráněná pochvou. Tuto pochvu snadno přehlédnete, pokud houbu vytáhnete ze země příliš rychle nebo ji odříznete u země. Vždy proto houbu opatrně vykruťte nebo vykopejte celou, abyste viděli spodní část třeně. Pokud má hlíza zřetelný prstenec nebo pochvu, jedná se téměř jistě o muchomůrku – a tu do košíku nedávejte, i kdyby vypadala jinak lákavě.

Prvním návykem je kontrola hřbetu klobouku. U jedlých hřibovitých hub nacházíme rourky, které jsou u mladých plodnic pevné a světlé, u starších měkčí a nazelenalé. Pokud narazíte na houbu s lupeny, nikdy ji nepovažujte za hřib. Mezi lupenatými houbami je mnohem více jedovatých druhů. Zvlášť nebezpečné jsou houby s bílými lupeny a bílým třeněm – typická známka muchomůrky zelené, která je smrtelně jedovatá.

Na co si dát pozor při praní? I to nejkvalitnější povlečení zničíte nesprávnou údržbou. Vždy dodržujte teplotu uvedenou na etiketě – u barevných kusů se držte spíše nižších teplot, kolem 30 až 40 stupňů. Používejte prací prostředek bez optických zjasňovačů, které ničí pigmenty. Povlečení perte naruby, a pokud máte sušičku, nastavte ji na nižší teplotu; případně povlečení sušte volně a vyhněte se přímému slunci, které barvy vytahuje.

Při výběru se také podívejte na gramáž – tedy hmotnost látky na metr čtvereční. Kvalitní povlečení by mělo mít alespoň 120 gramů na metr čtvereční, lépe kolem 140 gramů. Nízká gramáž sice působí lehce a vzdušně, ale rychle se prodře a barvy na ní brzy vyblednou. Naopak příliš těžká tkanina se může hůře prát a schnout, takže se držte střední cesty.

Naučte se vyloučit nejrizikovější skupiny a používejte pravidlo tří Třetím zvykem je používat takzvané pravidlo tří rozhodujících znaků. Než houbu vložíte do košíku, najděte na ní tři znaky, které odpovídají přesnému popisu jedlého druhu. Například u hřibu smrkového: hnědý klobouk, bílé až smetanové rourky a síťka na horní části třeně. Pokud některý znak nesouhlasí, houbu vyhoďte. Tento postup vás donutí dívat se pozorně a zabrání automatickému sběru, při kterém se snadno spletete.

Důležitá je také úprava povrchu. Například mercerizace dodává bavlně lesk a vyšší pevnost, díky čemuž povlečení lépe odolává opakovanému praní. Vyhýbejte se látkám s výrazným potiskem, který je nanesený pouze na povrchu – ten se při prvních praních odlupuje. Pokud toužíte po barevném vzoru, vyberte raději látku s tkaným vzorem, který má barvu přímo ve vláknech.

Zazimování kurníku není jen o tom, že zavřete dveře a přestanete větrat. Právě naopak – nejčastější chybou je utěsnit všechno tak, aby dovnitř nepronikl ani náznak čerstvého vzduchu. Slepice sice potřebují teplo, ale ještě víc potřebují sucho a větrání. Vlhkost, která se v nevětraném kurníku hromadí z trusu a dýchání, je živnou půdou pro plísně a bakterie. Ty pak způsobují dýchací potíže, které v zimě decimují hejna častěji než samotný mráz.

Druhým zdržením je čtení každé zprávy od začátku do konce. Naučte se rychle třídit obsah podle předmětu a odesílatele. Zprávy, které nevyžadují akci, ihned smažte nebo přesuňte do archivu. Většinu e-mailů stačí přečíst diagonálně – první větu, poslední větu a případně přiložený soubor. Pokud zjistíte, že se zpráva týká projektu, na kterém právě nepracujete, uložte ji do složky a vraťte se k ní až v plánovaném čase. Prioritou je, abyste se v doručené poště pohybovali rychle a neztráceli se v detailech, které aktuálně nejsou důležité.

Co udělat dřív, než přijdou první mrazíky Začněte tím, že kurník důkladně vyčistíte a vydezinfikujete. Vyměňte podestýlku, vyškrábejte trus ze všech koutů a umyjte bidla i hnízda. Pokud máte dřevěné prvky, zkontrolujte, zda nejsou napadené plísní nebo dřevokazným hmyzem. Po vyčištění nechte kurník pořádně vyschnout – ideálně za slunečného dne, kdy můžete otevřít dveře i okénka. Do suchého prostoru pak nasypte čerstvou podestýlku, ale ne příliš silnou vrstvu. Slepice si ji během zimy samy nahrabou a vytvoří si teplé místo, ale příliš hluboká vrstva začne hnít a vlhnout.

Když vybíráte nové povlečení, většina lidí se zaměří především na vzor a barvu. Málokdo už přemýšlí nad tím, že látka musí vydržet stovky praní, časté žehlení a každodenní tření. Výsledek pak bývá tristní: po pár měsících povlečení vybledne, na povrchu se vytvoří žmolky a látka ztratí měkkost. Abyste se tomu vyhnuli, vyplatí se věnovat pozornost materiálu, gramáži a způsobu údržby už před nákupem.