Druhý život stříbra: péče, na kterou se často zapomíná

Barevné řešení hraje zásadní roli. Světlé stěny a strop odrážejí denní světlo a opticky posouvají hranice místnosti. Pokud chcete přidat výraznější barvu, použijte ji pouze na jednu svislou stěnu, ne na šikminu. Tmavý strop v nízkém podkroví místnost doslova „zavře" a vytvoří pocit jeskyně. Podlahu volte v teplém odstínu dřeva – dodá prostoru přirozenou eleganci a sjednotí ho s nábytkem. Vhodnou volbou jsou také světlé koberce s krátkým vlasem, které nepojmou tolik prachu jako vysoký koberec.

Při procházce si všímejte také dochovaných gotických prvků. Nejedná se jen o kostely, ale i o fragmenty městských bran či domů s gotickými jádry. Mnohé z nich poznáte podle charakteristických kleneb nebo kamenných ostění. Pokud chcete vidět autentickou podobu středověké ulice, vydejte se do míst kolem kostela sv. Jindřicha a sv. Kunhuty. Zde se dochovala síť uliček v téměř nezměněné podobě. Typickou chybou je hledat „pravé" středověké ulice pouze v turistických centrech — skutečné kouzlo Nového Města spočívá v jeho běžných, neokázalých zákoutích.

Základem je správné osvětlení. Pod schody bývá přirozeného světla málo, proto kombinujte bodové světlo nad sedací částí s přenosnou lampičkou na polici. Vyhněte se jedinému stropnímu světlu – vrhá stíny přímo na stránky. Pokud je koutek u okna, využijte denní světlo, ale počítejte s tím, že v létě bude prostor rychleji prohřívat. Naopak v zimě oceníte, že je tu tepleji než ve zbytku místnosti.

Většina rodičů sáhne po osvědčené kombinaci prolézačky, pískoviště a lavička s kávou. Jenže právě tím přicházíte o celý potenciál pražských parků. Skrytá zákoutí, vodní prvky, staré stromy a přírodní amfiteátry nabízejí víc, než by se na první pohled zdálo. Přitom stačí změnit úhel pohledu a obyčejná odpolední vycházka se promění v malé dobrodružství, které vás nebude stát nic navíc.

Pozor také na to, kdy vyrazíte. Polední slunce v rozpáleném městském parku není nic příjemného a děti rychle ztratí energii. Ideální je vyrazit po svačině, kdy jsou děti v pohodě, a plánovat cestu tak, abyste se vyhnuli přímému slunci. Využijte stinné cesty podél stromů a na otevřených prostranstvích se zdržte jen krátce. Pokud už děti začnou být unavené a protivné, neznamená to konec výletu, ale signál k tomu, abyste změnili aktivitu. Dejte si závod na trávě, zahrajte si na sochy nebo si lehněte do trávy a pozorujte mraky. Tím předejdete krizovým situacím a udržíte dobrou náladu.

Při zařizování se vyhněte častým chybám. Neumisťujte do nejnižšího místa zásuvky ani vypínače – budete se k nim ohýbat a nikdy je pohodlně neovládáte. Stejně tak nedávejte do koutku těžký nábytek s ostrými hranami, pokud jsou v domácnosti malé děti. Většina lidí také podcení větrání – místo pod schody často nemá okno, a tak se zde drží vlhkost. Pravidelně proto kontrolujte, zda se na stěnách netvoří plíseň, a pokud ano, nainstalujte malý odvlhčovač nebo do místnosti umístěte větrací mřížku.

Nejdůležitější ze všeho je ale přestat se bát nudy. Chvíle, kdy dítě nemá co dělat, jsou vlastně nejcennější. Podporují kreativitu a vnitřní motivaci. Když mu neustále nabízíte připravené programy, nikdy se nenaučí samo si hrát. Takže příště, až půjdete do parku, zkuste to jinak: vezměte si jen to nejnutnější a nechte děti, ať vás provedou. Možná budete překvapeni, kam až vás jejich fantazie zavede. A to je nejlevnější a nejlepší odpoledne, které můžete zažít.

Začněte u nejviditelnějšího místa, které vás nejvíc obtěžuje. Nemusí to být celá kuchyně, stačí kuchyňská linka nebo část podlahy. Stanovte si konkrétní cíl, který je reálný: „dnes vytřu podlahu v kuchyni" místo „dnes uklidím celý byt". Po dokončení si úklid spojíte s příjemným pocitem z dobře odvedené práce, a ne s vyčerpávající povinností.

Nízké podkroví pod šikminou často končí jako skladiště starých věcí. Přitom i prostor, kde je strop ve výšce jen něco přes metr, se dá proměnit v plnohodnotnou místnost. Klíčové je přestat vnímat šikminy jako nepřekonatelnou překážku a začít je využívat jako přirozenou hranici pro postel, úložné systémy nebo pracovní kout. Když se podíváte na půdorys, téměř vždy najdete místo, kde lze stát vzpřímeně – právě tam patří hlavní funkční zóny.

S trochou plánování a bez zbytečných výdajů proměníte nevyužité místo v koutek, který vám bude sloužit roky. Nejdůležitější je, aby se do něj dalo snadno dostat – pokud je průchod úzký, vyberte si skládací sedák nebo taburet, který můžete odsunout. Až budete stavět, ověřte si každý rozměr dvakrát; zejména u šikmin platí, že co vypadá na papíře dobře, může být v realitě nepoužitelné.