Bez pasterace vydrží jen to, co správně ošetříte

Nejdřív si připravte sklenice. Musí být bez prasklin a bez zbytků starých nálepek. Umyjte je horkou vodou se saponátem, důkladně vymáchejte a nechte okapat dnem vzhůru. Víčka zkontrolujte, zda těsnící guma není ztvrdlá nebo popraskaná. Sklenice plňte maximálně dva centimetry pod okraj, u potravin, které při varu pění, raději tři centimetry. Okraj otřete čistou utěrkou namočenou v octě, teprve pak nasaďte víčko a pevně uzavřete.

Především se vyplatí změřit skutečnou teplotu v troubě. Vestavěný teploměr často ukazuje o deset až dvacet stupňů jinou hodnotu, než jaká uvnitř skutečně je. Bez ověření teploty vaříte naslepo. Sklenice plňte maximálně do tří čtvrtin, u kompotů ještě méně, protože tekutina při zahřátí zvětší objem. Víčka šroubujte jen lehce, ne napevno. Při ohřevu potřebují prostor pro únik přebytečného vzduchu a páry, teprve po vychladnutí se stáhnou.

Typická chyba je také plnění horkým nálevem do studených sklenic nebo naopak studeným nálevem do horkých sklenic. Teplotní rozdíl způsobí pnutí, které se projeví prasklinou u dna. Stejně škodí i příliš mnoho ovoce natlačeného do sklenice – plody se musí volně dotýkat, ne být vmáčknuté. Pokud se přesto některá sklenice rozbije, obsah druhý den zkontrolujte. Zavařenina, která vydrží bez zákalu a bez bublinek, je v pořádku. Při sebemenším zápachu nebo pěnění ji vyhoďte.

Sušení strouhaných jablek je třetí možnost, vhodná hlavně rady pro rekonstrukci ty, kdo chtějí jablka používat do čajů nebo směsí. Hmota se rozprostře v tenké vrstvě na plech s pečicím papírem a suší se při nízké teplotě, dokud není křehká. Pozor na příliš vysokou teplotu – jablka se připálí a zhořknou. Hotová sušená hmota se skladuje v uzavřené sklenici na suchém a tmavém místě.

Praskání sklenic při zavařování celých plodů není náhoda ani smůla. Většinou jde o důsledek několika chyb, které se dají odstranit ještě předtím, než vložíte první sklenici do hrnce. Celé plody – meruňky, švestky, třešně, višně, jablka i hrušky – mají pevnou slupku, která při zahřívání nepropouští vzduch a tlak uvnitř roste. Když tlak nemá kudy uniknout, sklo povolí. Řešení nespočívá v dražším vybavení, ale v přípravě ovoce a ve způsobu ohřevu.

Konzervace bez tepelné úpravy stojí na třech pilířích: dokonalé čistotě, odstranění vody a kyselém prostředí. Zavařovat bez pasterace znamená, že se na konzervu nesmíte spoléhat jako na sterilní výrobek. Musíte vytvořit podmínky, ve kterých se mikroorganismy neusadí nebo nepřežijí. Nejde o trik, ale o souhru několika kroků, které se nesmí vynechat.

Zavařujte při nižší teplotě a delší dobu. Voda v hrnci má dosahovat maximálně dva centimetry pod okraj sklenic a dno vyložte utěrkou nebo mřížkou, aby se sklo nedotýkalo kovu. Zahřívejte pozvolna, nikdy ne vložte sklenice do vroucí vody. U celých plodů stačí teplota kolem 85 °C po dobu 20 až 25 minut podle velikosti ovoce. Po vypnutí nechte sklenice v hrnci vychladnout. Náhlé ochlazení studenou vodou nebo průvanem je nejčastější důvod, rady pro rekonstrukcič sklo praskne až po vytažení.
Základem je dokonale čisté sklo. Sklenice i víčka důkladně umyjte a nechte okapat. Nepoužívejte sklenice s byť drobným štípnutím na okraji – při zahřátí se trhlina roztáhne. Ovoce vybírejte pevné, zralé, ale ne přezrálé. Přezrálé plody působí při zahřívání větší tlak a měknou do kaše. Slupku u třešní a višní propíchněte jehlou nebo špendlíkem na dvou místech, u švestek a meruněk stačí jeden vpich u stopky. Tím se uvolní vzduch a pára, aniž by plod praskl.

Kvašení vína není magie, ale řízený proces. Rozhoduje o něm teplota, If you adored this article and you would such as to get even more details regarding více detailů kindly visit our web site. kyselost moštu a hlavně to, které kvasinky se v něm rozmnoží první. Doma se nejčastěji spoléhá na divoké kvasinky z povrchu hroznů, které dávají složitější, ale méně předvídatelnou chuť. Kdo chce jistotu, přidá do moštu ušlechtilou kulturu. Rozdíl mezi těmito dvěma cestami je zásadní: divoké kvašení může být zajímavější, ale snadno se zvrhne v octovou nebo zemitou vadu.

Nálev a plnění rozhodují o celistvosti plodů Nálev připravte v poměru, který zvládne jak zařídit malou kuchyni sladkost, tak konzervaci. Na litr vody dejte zhruba 300 až 400 gramů cukru, případně méně, pokud ovoce sladké je. Do nálevu přidejte šťávu z půlky citronu nebo trochu kyseliny citronové – kyselina zpevní slupku a sníží riziko prasknutí. Sklenice plňte po okraj, ale nechte asi centimetr volného prostoru pod víčkem. Plody musí být ponořené v nálevu, jinak na vzduchu ztmavnou a ztratí chuť. Víčko utáhněte pevně, ale ne násilím – příliš utažené víčko nedovolí uniknout přebytečné páře.