Muchomůrka císařská a růžovka: rozdíl, který rozhoduje

Největší pastí je muchomůrka zelená. Mladé plodnice mají klobouk zavřený a vypadají jako bílé vejce, takže je lidé pletou s žampionem nebo s holubinkou. Rozdíl poznáte na řezu: muchomůrka zelená má pod kloboukem vždy bílé lupeny, pochvu (vaginou) ukrytou v zemi a prsten na třeni. Žampion nikdy nemá pochvu a jeho lupeny postupně růžoví až hnědnou. Pokud houbu vytrhnete bez kontroly spodku třeně, přijdete o rozhodující znak.

Muchomůrka císařská (Amanita caesarea) patří mezi nejnápadnější houby evropských lesů. Její oranžový klobouk a žlutý třen s bílou pochvou na bázi vypadají na první pohled bezpečně. Jenže právě tato kombinace se plete s jinými druhy, které tak bezpečné nejsou. Rozpoznat ji znamená znát rozdíl mezi ní a muchomůrkou červenou, respektive mezi ní a jedlou růžovkou.

Typické chyby: příliš dlouhé předvaření, použití stejné vody u luštěnin, předvaření křehké zeleniny nebo ryb. Další častou chybou je předvařovat v osolené vodě – sůl zpevňuje slupky a prodlužuje dobu vaření. U fazolí se také nevyplácí předvařovat je ve vodě, ve které se namáčely, protože obsahuje rozpuštěné látky. Vždy slijte namáčecí vodu a použijte čerstvou.

Nejspolehlivější ochranou je sbírat jen houby, které bezpečně znáte, a u muchomůrek si vždy zkontrolovat všechny tři znaky: pochvu, prsten a bílé lupeny. Když jeden z nich chybí nebo si nejste jisti, houbu nechte v lese. Sbírání podle fotky v telefonu nebo podle barvy klobouku je nejčastější příčina tragédie.

Muchomůrka zelená je jedovatá i po tepelné úpravě, sušení ani zmrazení ji nezbaví toxinů. První příznaky otravy – zvracení, průjem, bolesti břicha – přicházejí až za 6 až 24 hodin po jídle. Po přechodném zlepšení následuje selhání jater a ledvin. Pokud máte sebemenší pochybnost, houbu nejezte a nesnažte se ji „neutralizovat" mlékem nebo octem. Uchovejte zbytek jídla i houby v lednici, aby je mohla laboratoř určit, a okamžitě volejte záchranku.

Základní znaky jsou tři. Klobouk má hladký, lysý, oranžový až červenooranžový povrch bez bílých šupinek – ty má muchomůrka červená. Lupeny jsou žluté, husté a nepřirostlé ke třeni. Třeň je válcovitý, žlutý, s blanitým žlutým prstenem, který bývá v dospělosti převislý. Na bázi třeně je bílá, blanitá pochva, často hluboko v zemi. Právě pochva je klíčová: kdo ji při sběru odřízne nebo přehlédne, ztrácí hlavní rozlišovací znak.

Typická záměna nastává s mladými plodnicemi, které ještě nemají rozvinutý klobouk a připomínají bílé pýchavky nebo vajíčka. Zde pomůže jediné: plodnici rozříznout podélně. U muchomůrky zelené uvidíte již v mládí zřetelný náznak budoucího klobouku a třeně, zatímco pýchavka je uvnitř jednolitá. Další častou chybou je záměna s žampiony, které však mají lupeny růžové až hnědé a nikdy nerostou z pochvy.

Základ je jednoduchý: po mrazu nehledejte v nížinách a na otevřených plochách, kde půda promrzne do hloubky. Vystupte do kopců, do údolí potoků a pod husté smrčiny, kde je půda krytá mechem a listím. Právě tam se drží vlhkost i teplo. Ideální je ráno po prvním mrazu, kdy je vzduch čistý a houby jsou pevné. Během dne ale teploty rychle stoupají a houby začnou měknout – sbírejte tedy brzy.

Co skutečně roste po mrazících Mezi nejspolehlivější podzimní druhy patří strmělka mlženka, která roste ve velkých skupinách na loukách i v řídkých lesích a mráz jí nevadí, dokud není příliš hluboko promrzlá. Dále je to hlíva ústřičná, která se drží na pařezech listnáčů celou zimu, a penízovka sametonohá, jež se objevuje ve trsech na tlejícím dřevě. Z bedel roste pozdě bedla vysoká, ale ta po silném mrazu rychle ztrácí kvalitu. Čirůvka fialová vydrží překvapivě dlouho, pokud není přemrzlá na povrchu. Naopak muchomůrky a většina hřibovitých hub po mrazu mění konzistenci a jsou nepoužitelné.

Typická chyba je sbírat houby, které jen vypadají jako ty jedlé, ale po mrazu se jejich znaky mění. Například některé druhy čirůvek získají tmavší barvu a zamění se za nejedlé. Vždy kontrolujte spodní stranu klobouku a třeň. U hlívy ústřičné si všimněte, že roste vždy na dřevě, nikdy na zemi. Pokud ji najdete na zemi, jde o jiný druh. Další častá chyba je sběr do igelitové tašky – houby se zapaří a zplesniví během cesty. Používejte proutěný košík nebo plátěnou tašku.

Pozor na záměnu s muchomůrkou červenou, která má bílé šupinky na klobouku a bílý třeň. Další riziko je muchomůrka královská, ta má ale klobouk žlutavý a bělavý, nikoli oranžový. Záměna s jedlou růžovkou je méně častá, protože růžovka má růžové lupeny a dužnina po rozříznutí růžoví, kdežto císařská zůstává žlutá.