Suché počasí, nebo po dešti: kdy skutečně rostou houby
Na přepravu autem platí, že košík nesmíte zavřít do kufru vedle teplých předmětů. Slunce přes sklo dokáže během hodiny zvýšit teplotu v kufru natolik, že se houby začnou potit i v prodyšném obalu. Nechte je raději v kabině, na podlaze za sedadlem, kde je chladněji a kde proudí vzduch. V horkém dni je nejlepší je převážet v otevřené nádobě a co nejdříve doma zpracovat. Pokud jedete na houby na celý den, berte dvě nádoby: jednu na sběr, druhou na přenášení už nasbíraných hub, aby se nové kusy netlačily na staré.
Typická chyba začátečníků je, že čichají jen ke klobouku. Vůně se ale může lišit podle části plodnice. Třeň bývá někdy aromatičtější než klobouk, a to hlavně u mladých plodnic. Další chybou je čichat k houbě, která je mokrá od deště nebo už několik hodin leží v košíku. Voda a teplo mění těkavé látky, takže vůně může být zkreslená. Pokud chceš mít jistotu, přivoněj k čerstvě utržené houbě ještě na místě nálezu. A pozor: nikdy neurčuj houbu jen podle vůně. Vždy ji kombinuj s dalšími znaky, jako je barva výtrusného prachu, tvar lupenů, přítomnost prstenu nebo pochvy.
Typická chyba je spoléhat jen na barvu třeně. Barva se mění stářím, vlhkem i otlačením. Další chyba je odříznout třeň příliš vysoko, těsně pod kloboukem. Tím přijdete o prstenec i o bázi, což jsou často nejdůležitější znaky. Řez veďte raději nízko, klidně i s kouskem zeminy, kterou pak oklepete. Pokud třeň drží pohromadě a ne drobí se, máte dobrý podklad pro další postup.
Larvy samy o sobě nejsou známkou jedovatosti. Mnoho jedlých hub bývá napadených a lidé je běžně sbírají. Rozhodující je, zda je třeň ještě pevný a zda houbu bezpečně poznáte. Pokud si nejste jistí ani po prohlédnutí třeně, nechte houbu v lese. Nejhorší varianta je domýšlet si znaky podle přání. Raději odeberte dvě nebo tři plodnice stejného druhu a porovnejte je mezi sebou. Rozdíly vás často upozorní na to, že nejde o jeden druh.
Na závěr platí jednoduché pravidlo: když klobouk napadl hmyz, soustřeďte se na třeň, ale ne na úkor celkového obrazu. Houba je vždy soubor znaků, ne jeden detail. Očistěte třeň, prohlédněte prstenec a bázi, přivoněte a teprve pak se rozhodujte. Když si i po tom nejste jistí, nechte ji být. Les není nákupní centrum a žádná houba nemá cenu riskovat zdraví.
Slámu je potřeba zbavit konkurenčních mikroorganismů. Nejjednodušší je ponořit ji na hodinu do vody o teplotě asi 65 až 70 °C. Teplotu hlídejte teploměrem, ne odhadem. Při nižší teplotě plísně přežijí, při vyšší si zničíte strukturu slámy a ta se rozpadne. Po pasteraci slámu nechte okapat a vychladnout na pokojovou teplotu. Mokrá a horká sláma sadbu zlikviduje během jednoho dne.
Jaké pachy si všímat a co znamenají U mnoha hub je vůně charakteristická. Některé voní po anýzu, jiné po mouce, po ředkvičkách, po okurkách, po mydlinách nebo po zkažených vejcích. Například hlíva ústřičná má jemnou, houbovou vůni, zatímco některé druhy čirůvek voní po ovoci. Naopak závojenka olovová, která je smrtelně jedovatá, má slabý, ale nepříjemný nasládlý pach, který se zesílí po rozlomení. Čich je proto užitečný při sběru v terénu, kdy si nejsi jistý, jestli držíš v ruce jedlý druh, nebo jeho nebezpečného dvojníka.
Co na třeni skutečně rozhoduje Nejdřív odřízněte klobouk v místě, kde se napojuje na třeň. Zbytek klobouku odložte stranou, ať vám nepřekáží. Na třeni si všímejte čtyř věcí: barvy, povrchu, prstence a báze. Barva se může lišit od klobouku, ale u mnoha druhů zůstává stejná nebo jen o málo světlejší. Povrch bývá hladký, vláknitý, šupinkatý nebo síťovaný. Prstenec neboli annulus může být blanitý, pavučinovitý, nebo úplně chybí. Báze třeně bývá zduřelá, zašpičatělá, s pochvou nebo bez ní. Právě kombinace těchto znaků rozhoduje, ne barva klobouku.
Když je klobouk z větší části zničený, pomůže i pach a chuť. Čichněte k řezu na třeni, ne ke klobouku. Chuť zkoušejte jen u druhů, které bezpečně znáte, a vždy jen špičkou jazyka, nikdy nepolykejte. U některých jedlých hub stačí mírně nahořklá chuť, u jiných je varovný signál. Pokud třeň páchne po zemi, po plísni nebo po chemii, houbu rovnou vyhoďte. Ani sebelepší určení podle tvaru vám nepomůže, když je materiál zkažený.
Klobouk plný larev není důvod houbu vyhodit bez rozmyslu. Třeň bývá méně napadený a často nese všechny určovací znaky, které potřebujete. Larvy muchniček a octomilek se soustředí na dužninu klobouku, protože je měkčí, sladší a rychleji se v ní množí. Třeň je tužší, vláknitější a pro larvy méně atraktivní. Proto se vyplatí ho nejdřív očistit a prohlédnout zblízka. Pokud je třeň pevný a bez děr, máte pořád dobrý materiál k určení.