Barva stěn podle světla: vyberte odstín, který vydrží
První krok je příprava podkladu. Vzorek nikdy nelepte na špinavou, mastnou nebo jinak barevnou zeď. Starý odstín prosakuje a zkresluje. Pokud jde o sádrokarton nebo čerstvou omítku, nechte ji nejdřív úplně vyschnout. Vzorky zkoušejte na dvou až třech místech v místnosti – na stěně u okna, na protější stěně a v rohu, který je nejvíc ve stínu. Světlo se v každém koutu chová jinak a barva s ním.
Pod postelí se v malém bytě skrývá často největší nevyužitý prostor. Ať už jde o klasickou rámovou postel, nebo gauč, stačí pár centimetrů výšky a můžete tam uložit věci, které jinak zabírají místo ve skříních. Nejde o to nacpat tam všechno, co doma najdete. Jde o to vybrat předměty, které použijete sezónně nebo zřídka, a uspořádat je tak, abyste na ně dosáhli bez bourání ložnice.
Čtvrté řešení: využijte prostor mezi nohami postele. Pokud má postel čtyři nohy, obalte je látkovými organizéry nebo zavěste síťku. Páté: použijte vakuové pytle na sezónní oblečení a peřiny. Po odsátí vzduchu zaberou minimum místa. Šesté: pod postelí můžete mít i knihy nebo dokumenty, ale jen v uzavřených krabicích, jinak se do nich dostane prach. Sedmé: pokud máte postel s úložným prostorem už integrovaným, roztřiďte věci podle frekvence použití. To, co vytáhnete jednou za rok, patří dozadu, to, co použijete měsíčně, dopředu.
Nejprve změřte výšku od podlahy k rámu postele. Pokud máte alespoň 15 cm, vejdou se ploché úložné boxy na kolečkách. U nižších postelí použijte látkové tašky nebo vakuové pytle, které se zmáčknou. Vždy nechte mezi úložným prostorem a podlahou mezeru alespoň 2 cm kvůli větrání. Bez cirkulace vzduchu začne obsah vlhnout a plesnivět, zvláště pokud bydlíte v přízemí nebo máte podlahové topení.
Věci, které se používají jednou za rok, zabírají místo celých dvanáct měsíců. Patří sem vánoční výzdoba, lyžařské vybavení, zahradní nábytek, sezónní oblečení, kufry nebo třeba campingová výbava. Problém není v tom, že je máte, ale v tom, že je máte na dosah. Pokud je skladujete tam, kam denně chodíte, překáží a postupně se hromadí. Řešení začíná tím, že si nejdřív uděláte inventuru a rozhodnete, co skutečně jednou za rok použijete.
Jak otestovat barvu přímo na stěně Nakupte malé vzorky nebo si nechte namíchat přesný odstín a natřete je na čtvrtku formátu A4. Papír přilepte na stěnu na čtyři různá místa: vedle okna, naproti oknu, do rohu a nad zdroj umělého světla. Nechte je tam dva dny a sledujte je ráno, v poledne, za soumraku a večer se zapnutým světlem. Teprve pak se rozhodněte. Běžná chyba je testovat barvu jen na jednom místě nebo jen za denního světla.
Na závěr: úložný prostor pod postelí není sklad. Je to chytrá výpomoc, která má smysl jen tehdy, když víte, co tam máte a proč. Začněte malou krabicí, vyzkoušejte, zda vám to vyhovuje, a teprve pak přidávejte další. V malém bytě je každý centimetr dobrý, ale jen když je přehledný.
Nejprve určete orientaci místnosti. Okna na sever přivádějí málo přímého světla a barvy v nich působí tmavší a chladnější. Naopak jižní a západní okna dodají teplý nádech a barvy v nich budou sytější. Východní světlo je ráno jasné a modré, odpoledne slábne. Podle toho volte teplé odstíny do severních místností a chladnější do jižních, kde hrozí, že vše zežloutne.
Koupelna bez okna je jako zavřená sklenice – vlhkost z ní nemá kam unikat. Pokud ji neřešíte, do několika měsíců se na spárách objeví černé tečky a zatuchlý pach se rozšíří i do chodby. Nejde přitom o estetiku. Trvale vysoká vlhkost ničí omítku, podporuje plísně a zhoršuje ovzduší v celém bytě. Následujících pět řešení vychází z toho, co skutečně snižuje relativní vlhkost, ne jen přesouvá vzduch z místa na místo.
Praktická řešení, která fungují i v paneláku Prvním řešením jsou nízké plastové boxy s víkem. Jsou vhodné na oblečení, ložní prádlo nebo ručníky. Před uložením je zabalte do bavlněných pytlíků, ne do igelitu. Druhou možností jsou zásuvky na kolečkách, které vysunete jako šuplík. Výhodou je snadný přístup, nevýhodou vyšší cena a nutnost hladké podlahy. Třetí variantou je dřevěná deska na kolečkách, kterou si vyrobíte z překližky a čtyř koleček. Desku potáhněte starým koberečkem, aby věci neklouzaly.
U starších domů se stoupačky často měnily naposledy před desítkami let. Litinové odpady mohou být zevnitř zkorodované, i když navenek drží. Pozor na to, že výměna stoupačky je zásahem do společných částí domu. Potřebujete souhlas vlastníka nebo společenství a práce musí dělat odborná firma s pojištěním. Nikdy nenechte nikoho řezat do stoupačky bez písemného souhlasu, i kdyby šlo o rychlou opravu. U vodovodních rozvodů si ověřte materiál – staré ocelové trubky se zanášejí a snižují tlak, plastové rozvody zase nesnáší horkou vodu, pokud nejsou určené pro teplou vodu.