Co ohrozí hru v terénu: plánování versus realita

Pravidla nejsou definice. Definice popisují, co něco je. Pravidla říkají, co má člověk udělat v konkrétní situaci. Proto je nevysvětluj jako výčet pojmů, ale jako sled rozhodnutí. Místo „sleva se nevztahuje na zvýhodněné položky" řekni: „Když je na položce už jiná akce, tuto slevu na ni nedávej." Rozdíl je v tom, že druhá věta popisuje situaci, rozhodnutí a důsledek. Posluchač si ji dokáže představit, zatímco abstraktní formulaci si musí nejdřív přeložit — a právě při překladu vzniká zmatek.

4. Počítejte s únavou a chladem. Noční hra bývá na konci dne, kdy jsou děti unavené. Zařaďte ji raději dříve večer, ne po náročném výletu. Oblékněte je do vrstev a nezapomeňte na náhradní ponožky. Pokud je chladno, zkraťte hru nebo přidejte zahřívací zastávku s teplým čajem. Nikdy nenuťte unavené dítě pokračovat. Raději hru ukončete dříve než později.

Hry, které nepotřebují běh

Než vyrazíte, projděte kostým zkouškou v pohybu. Několik kroků, dřep, zvednuté ruce. Zkontrolujte, co se rozpadá, co škrtí a co padá. Volné konce zajistěte, přebytečné vrstvy uberte. Obuv je častý problém, převleky přes boty kloužou, proto je raději vynechejte. Make-up držte jednoduchý, výrazné oči nebo jeden barevný prvek stačí. Fotografujte za denního světla, abyste viděli, jak kostým čte okolí.

Bezpečnost při hrách v terénu nezávisí na tom, kolik vybavení si vezmete, ale na tom, jak dobře znáte místo a lidi, se kterými jdete. Většina zbytečných problémů vzniká ještě před prvním výstřelem – špatným odhadem času, podceněním terénu nebo nejasnými pravidly. Před hrou si proto sedněte a projděte si trasu i scénář. Ne na mobilu v autě, ale s papírovou mapou a dostatečným předstihem.

„Pojď za mnou" je nejjednodušší hra na světě. Vy jdete pomalu po místnosti, dítě jde za vámi. Děláte přitom jednoduché pohyby – zvednete ruce, dřepnete si, zastavíte se. Dvouleté dítě kopíruje, i když to vypadá, že ho to nebaví. Po chvíli role vyměňte, i když to znamená, že vás povede dvouletý člověk. Přesně to je pointa. Další variantou je schovávání hračky pod deku nebo za zády a otázka „Kde je?" Dítě hledá, nachází a směje se. Tuhle hru vydrží hrát mnohokrát za sebou, protože mozek dvouletého dítěte miluje předvídatelnost.