5 zásad, jak se naučit přehazovanou bez zbytečných chyb

Hra rukama a nohama, ne jen silou Přehazovaná není tenis ani volejbal. Míč se neodbíjí přes síť raketou, ale přehazuje se oběma rukama zespodu nebo z vrchu. Pro začátečníky je nejpřirozenější spodní přehoz, kdy míč nadhodíte oběma rukama a přehodíte ho na druhou stranu. Důležité je, aby pohyb vycházel z nohou a trupu, ne jen z ramen. Pokud budete házet pouze pažemi, míč poletí nepřesně a brzy vás budou bolet ramena. Při přehozu mějte dlaně u sebe, palce vedle sebe a míč vypouštějte těsně nad hlavou. Následný pohyb dokončete směrem k síti, abyste získali kontrolu.

Vyvarujte se tří pastí, které opakovaně vidím. První je příliš mnoho náhody: pokud o všem rozhoduje kostka, děti rychle pochopí, že jejich snažení nic neznamená. Druhá je vyřazování ze hry, protože kdo vypadne v páté minutě, ten už jen kouká a přestane ho to bavit. Třetí je příliš složitý cíl, který se nikdy nepodaří splnit v rozumném čase. Místo vyřazení dávejte druhý pokus, místo jednoho velkého cíle několik menších.

Nakonec počítejte s tím, že nejlepší hra vznikne z opakovaného hraní, ne z jednoho nápadu. Každá partie vám ukáže jednu slabinu, kterou jste neviděli. Když ji opravíte a zahrajete znovu, budete mít za pár odpolední hru, kterou budou chtít hrát i návštěvy. A to je lepší výsledek než dokonalá krabice, která leží na polici.

Nejčastější chyba je příliš dlouhý rozběh. Na deseti metrech se nevyplatí sprintovat. První běžec by měl vyrazit pomalu, aby předávku zvládl v klidu. Předávající i přebírající musí mít stejnou ruku – buď oba pravou, nebo oba levou. Předávejte kolík zespodu, ne z boku, a vždy ho předejte barvy stěn do obýváku dlaně, ne do prstů. Pokud předávka selže, zastavte hru a vysvětlete, co se stalo. Opakováním se chyba opraví rychleji než křikem.

Hotové výrobky nenechávejte na přímém slunci, šišky se rozevírají a lepidlo povoluje. Pokud chcete, aby něco vydrželo, přelakujte povrch bezbarvým lakem ve spreji – ale jen venku nebo u otevřeného okna. Děti nejvíc baví, když si mohou hrát s tím, co vyrobily. Nechte je, ať ježka schovají do pelíšku, loďku pustí po vodě a mandalu rozebrat a složit znovu. Tvoření z přírodnin není o dokonalém výsledku, ale o společně stráveném čase.
Jak na to, aby se nikdo nezranil a hra neztratila sp�

Etapová hra na celý týden vypadá jednoduše, dokud se příběh nezačne sypat. Nejčastější chyba je napsat ho celý dopředu jako román a pak zjistit, že na středu zbývá prázdné místo a na pátek příliš mnoho zvratů. Řešení je opačné: nejdřív si rozvrhnout rytmus týdne, teprve pak vymýšlet obsah.

Většina rodinných her skončí v koši ještě dřív, než se stihne dohrát první partii. Důvod nebývá slabý nápad, ale špatné tempo. Děti vydrží u stolu mnohem méně, než rodiče odhadují, a jakmile se začnou ptát, kdy už to skončí, hra je mrtvá. Proto než začnete kreslit plán, rozhodněte, kolik minut má jedna partie trvat. Pro předškoláka počítejte šest až deset minut, pro školáka patnáct až dvacet. Všechno nad to musí být rozdělené na kola, která se dají kdykoli přerušit.

Zapojte děti do rozhodování, ale ne do všeho. Nechte je vybrat téma, nakreslit obrázky a vymyslet jména figurek. Pravidla držte pevně, jinak se bude měnit jejich výklad podle toho, kdo zrovna prohrává. Až je hra hotová, uložte ji tak, aby se dala snadno vytáhnout: krabice, sáček na dílky, karta s pravidly navrch. Hra, kterou je obtížné připravit, se přestane hrát do týdne, i kdyby byla sebelepší.

Přehazovaná vypadá na první pohled jednoduše: podrobnosti hodíš míč, přehodíš ho přes síť a snažíš se, aby spadl na zem. Jenže právě v té jednoduchosti je kámen úrazu. Většina začátečníků zbytečně hraje silou a zapomíná na techniku. Přitom stačí dodržet několik základních pravidel a pokroky přijdou mnohem dříúložné prostory v malém bytě, než když budete jen bezhlavě odbíjet.

Testujte s dětmi dřív, než dokreslíte poslední políčko Nejčastější chyba je vyrábět hru celý víkend a teprve pak ji vyzkoušet. První prototyp zvládnete za odpoledne: čtvrtka, pastelky, pár figurek z jiné hry. Zahrajte si ho třikrát. Při první hře jen sledujte, kde se zdržují a kde se smějí. Při druhé si všímejte, kdo čeká nejdéle, protože čekání je to, co děti odradí nejvíc. Při třetí zkuste měnit jedno pravidlo a porovnejte, jestli je to lepší, nebo horší. Teprve potom řešte vzhled.

Praktický trik: ke každému dni napište jednu větu, co se musí stát, aby příběh šel dál, a jednu větu, co se může stát, pokud hráči selžou. Tím získáte záložní větve bez složitého větvení. Zároveň si určete, co je pevné a co je volné. Pevné je jen to, co potřebujete pro další den. Všechno ostatní nechte na hráčích. Čím víc máte pevných bodů, tím křehčí hra je.

Should you cherished this informative article and you would want to receive more details about více na webu i implore you to check out our own webpage.