Když vlhko škodí: co nechat v koupelně a co přesunout

Než cokoli koupíte, změřte si tři věci: světlou šířku mezi zdmi v místě, kam má skříň stát, výšku od podlahy ke stropu a hloubku, kterou jste ochotni obětovat. Právě hloubka bývá past. Úzká koupelna často neunese standardní skříň hlubokou 60 cm, protože byste se před ní už neotočili. Řešením je hloubka 30 až 40 cm — na ručníky, kosmetiku a čisticí prostředky bohatě stačí a ulička před ní zůstane průchodná.

Nejčastější chyba je kupovat řešení dřív, než si ujasníte, kolik toho skutečně vyperete. Týdenní pozorování ukáže, že tři košile a ručníky zvládne i malá přenosná pračka. Pokud ale perete denně, je lepší hledat místo jinde než v koupelně. Rozhodnutí tak nepřijde z katalogu, ale z vašeho provozu.

Kdy se co vyplatí a kde se to pokaz

Kam s ručníkem, když není věšák ani šňů

Prvním krokem je zaměření. Změřte každou stěnu ve třech místech – u podlahy, uprostřed a u stropu. Malé koupelny bývají křivé a rozdíl i dva centimetry rozhodne o tom, zda dlaždici budete muset řezat, nebo se vejde celá. Stejně tak změřte podlahu a zjistěte polohu odpadu. U velkého formátu se vyplatí nakreslit si na papír rozvržení spár. Cílem je, aby spára nevyšla přímo do osy odpadu nebo doprostřed dveří.

Koupelna je pro vlhkost extrémní prostředí. I při dobrém větrání se relativní vlhkost po sprše běžně pohybuje mezi 80 a 95 procenty a klesá pomalu. Než začnete přesouvat poličky a skříňky, změřte si vlhkost běžným hygrometrem za pár korun. Hodnoty nad 70 procent dlouhodobě znamenají, že v koupelně přežije jen minimum materiálů a vše ostatní potřebuje jiné místo nebo důkladnou ochranu.