Když zástěna mezi lůžky nestojí správně, sourozenci spí hůř

Regál musí být upevněn ke zdi vždy, i když stojí na podlaze. Děti se o police rády věší, šplhají po nich nebo do nich strkají. Volně stojící regál do výšky se převrhne při prvním zatížení. Kotvící úhelník přišroubujte do zdi i do horní desky regálu. Pokud ji nelze provrtat, použijte popruh nebo pásek, který regál stáhne ke zdi. U polic nad postelí platí dvojnásobek: nikdy nic těžkého, žádné skleněné předměty a vždy pevné upevnění do nosné konstrukce.

Měkké rohy z pěny nebo silikonu se nasazují přímo na hranu nábytku. Drží buď lepicí páskou, nebo jsou samosvorné. Výhoda je rychlá montáž a nízká cena. Nevýhoda: lepidlo časem povolí, zvlášť na lakovaném nebo olejovaném dřevě, a dítě je dokáže strhnout. U staršího nábytku s ostrými hranami ale pořád platí, že měkký roh je lepší než nic. Před nalepením povrch odmastěte a nechte lepidlo vytvrdnout alespoň 24 hodin, jinak roh spadne při prvním nárazu.

Koutek na domácí úkoly nemusí být samostatná místnost. Stačí místo, které je stabilní, osvětlené a stranou od ruchu. V obýváku, na chodbě i v kuchyni se dá vyřešit během jednoho odpoledne, pokud víte, co skutečně potřebujete a co jen zabírá místo.

V kuchyni je výhoda: voda, jídlo a dohled. Nevýhoda: hluk, mastnota a vůně. Koutek dejte co nejdál od sporáku a dřezu, ideálně k oknu s parapetem, který využijete na učebnice. Desku chraňte omyvatelnou podložkou a po vaření ji otřete. Učte dítě uklidit všechny sešity před jídlem, jinak se papíry pomastí. Pokud kuchyň slouží i jako jídelna, jasně určete čas, kdy se stůl mění na pracovní – třeba přesýpací hodiny nebo malá lampa jako signál.

Prvním krokem je najít vhodné místo. Nemusíte kupovat speciální stůl. Postačí kuchyňská linka, jídelní stůl s podložkou, která se dá zvednout, nebo police ve výšce pasu, kam dítě položí sešit. Podložka by měla být pevná, aby se pero neprobořovalo. Dítě by mělo mít chodidla celou plochou na zemi nebo na nízké stoličce. Pokud stojí na špičkách nebo se opírá o jednu nohu, po pár minutách ho začnou bolet záda a přestane ho to bavit. Proto je lepší začít u kratších úkolů, třeba pěti minut, a postupně přidávat.

Osvětlení řešte dvěma zdroji. Stropní světlo samo nestačí, protože ruka vrhá stín na papír. Přidejte stojací nebo stolní lampu zleva, pokud je dítě pravák, zprava, pokud je levák. Světlo musí dopadat na desku, ne do očí. Vyhněte se zářivkám s blikáním, které unavují zrak.

Zástěna mezi lůžky má jediný úkol: oddělit dva spící lidi tak, aby si navzájem nerušili spánek, ale zároveň neudělala z pokoje kobku. Než začnete cokoli kupovat nebo vrtat do zdi, změřte místnost a promyslete, kudy se v noci chodí na záchod, kudy vede cesta ke dveřím a kam se vejde noční stolek. Rozměry si napište na papír včetně vzdálenosti mezi postelemi. Teprve pak má smysl řešit samotnou zástěnu.

Pod postel nepatří oblečení, které dítě nosí denně, ani hračky, se kterými si hraje několikrát týdně. Patří tam sezónní věci, náhradní povlečení, sportovní výbava nebo výtvarné potřeby, které se používají občas. Důležité je, aby úložný systém měl kolečka nebo madla a dal se vytáhnout jedním pohybem. Pokud musíte nejdřív odsunout jinou krabici, dítě tam nic ukládat nebude a prostor zůstane mrtvý.

Na chodbě využijete výklenek nebo slepou stěnu. Výhodou je klid, nevýhodou průchod a chlad. Desku proto umístěte tak, aby nezasahovala do průchozí šířky alespoň 80 cm. Pokud je chodba tmavá, přidejte nástěnné svítidlo s teplým světlem a barevně odlište místo od zbytku stěny – třeba pruhem barvy nebo korkovou deskou. Dítě tak ví, kde má sedět, a vy nemusíte nic přesouvat. Na chodbě se osvědčila i uzavíratelná skříňka místo otevřené police, protože prach a nepořádek rostou rychleji než úklid.

Obývák: oddělte učení od odpočinku V obýváku hrozí, že se koutek stane odkladištěm. Pomůže pevně dané místo – například roh u okna s policí ve výšce očí. Na polici dejte pouze to, co dítě používá denně: pouzdro, sešity, kalkulačku, sluchátka. Všechno ostatní patří do uzavíratelné krabice, kterou večer uklidíte. Typická chyba je stolek před televizí: dítě sice sedí, ale každý pohyb na obrazovce ho ruší. Pokud nemáte jinou možnost, postavte desku tak, aby dítě sedělo zády k obrazovce, a televizi během učení vypněte.

Ať zvolíte kterékoli místo, držte se tří pravidel: koutek musí být stálý, osvětlený a bez rušivých podnětů. Dítě potřebuje vědět, že si tam může sednout kdykoli a najde tam vše připravené. Když se místo každý den mění, učení se prodlužuje a roste odpor. Raději menší, ale pevný koutek než velký stůl, u kterého se pořád něco hledá.