Patrová lůžka: chyba, kterou většina rodičů podcení

Tvrdost, nosnost a materiál jád

Kdy patro aktivně škodí Horní lůžko je bezpečné až od chvíle, kdy dítě samo a spolehlivě zvládá žebřík, tedy obvykle kolem šestého roku. Do té doby hrozí pády, a to i s hrazdičkou. Stejně problematické je patro v místnosti, kde se dítě učí: horní lůžko bývá tmavé, hůř se větrá a dítě tam chodí jen spát. Pozor taky na strop a střešní okno. Dítě na horním lůžku musí mít nad sebou aspoň tolik prostoru, aby se posadilo, aniž narazí hlavou.

Základem je rozdělit oblečení podle toho, jak často ho nosíte. Sezónní kusy, které vytáhnete dvakrát za rok, nepatří do hlavní skříně. Zabalte je do vakua nebo pevných boxů a uložte úplně nahoru do skříně nebo na dno postele. Naopak věci, které nosíte denně, musí být po ruce. Pokud je budete lovit mezi svetry, přestanete je nosit a vznikne vám hromada na židli.

Výška a světlo dělají víc než metry čtverečn

Patrové lůžko se vyplatí tam, kde je málo místa, děti jsou dost staré a konstrukce je pevná. Nevyplatí se v podkroví, u dětí do šesti let a tam, kde by na horním lůžku stejně nikdo nechtěl spát. Před koupí proto zkuste, kdo bude kde spát, a teprve pak řešte, kolik centimetrů vám patro ušetří.

Nábytek vybírejte podle rozměrů místnosti, ne podle katalogu. Změřte si stěnu, kam chcete úložný systém umístit, a nechte kolem něj volný prostor na otevírání dvířek a vytahování boxů. Police ukotvěte ke zdi, zvláště pokud v pokoji skáče dítě nebo se na nábytek věší. Podlahu nechte co nejvíce volnou, protože právě na ní si děti hrají. Úložný prostor má být po ruce, ale nemá zabírat místo na hraní. Pokud to jde, vyberte systém, který se dá časem rozšířit nebo přeskládat, protože potřeby dítěte se mění každý rok.

Psací stůl pro školáka není nábytek, který se kupuje podle vzhledu nebo podle toho, co se vejde do pokoje. Dvě čísla rozhodují o tom, zda dítě u učení sedí vzpřímeně, nebo se hroutí do předklonu. Jsou to výška desky a její hloubka. Obojí se musí měřit podle konkrétního dítěte, ne podle katalogu.

Výhody jsou jasné: dvě lůžka nad sebou zaberou půdorys jednoho. U sourozenců ve sdíleném pokoji nebo v malém bytě je to často jediné rozumné řešení. Horní lůžko navíc bývá oblíbené, protože dítě vnímá výšku jako výsadu, ne jako omezení. Dolní lůžko zase poslouží i dospělému, když k vám přijede návštěva.

Druhým krokem je zbavit se oblečení, které visí na ramínkách zbytečně. Trička, která se nemačkají, patří do police, ne na ramínko. Ramínka zabírají šířku skříně a vy pak nemáte kam dát saka a košile. Naopak věci, které se mačkají, patří výhradně na ramínka. Pokud máte málo místa na věšáku, použijte tenká ramínka nebo ramínka, která se dají věšet na sebe. Ušetříte až polovinu šířky.

Druhá častá chyba je podcenění matrace. Na horním lůžku musí sedět přesně na rám, bez vůle. Když matrace klouže nebo nedoléhá, vzniká nebezpečná mezera a konstrukce při každém pohybu vrzne. Vyzkoušejte to v prodejně: položte se na matraci a zkuste se převalit. Pokud se rám rozhoupává, je špatný.

Na co se ptát přímo v prodejně: nosnost horního lůžka, tloušťka a druh dřeva, způsob uchycení žebříku a to, jestli je součástí zábrana. Žebřík, který se jen opírá o rám, se při výstupu posouvá. Pevné přišroubování ke konstrukci není detail, ale podmínka. Stejně tak zkontrolujte, jestli jsou hrany zaoblené a jestli mezi zábradlím a matrací neproleze ruka.

Častou chybou je kupovat boxy, které nemají víko. Oblečení v nich chytá prach a hlavně vlhkost. V malém pokoji, kde se méně větrá, se vlhkost drží u podlahy. Proto se vyhněte skladování oblečení přímo na zemi. Pokud už musíte, dejte pod box ještě nízkou podložku nebo ho postavte na nohy. Stejně tak nepřecpávejte police – pokud něco drží jen silou vůle, při vytahování vám všechno spadne. Nechte vždy asi dva centimetry mezery.

Posledním trikem je otáčení ramínek. Jednou za sezónu otočte všechna ramínka háčkem dozadu. Co si do měsíce neobléknete, jde do boxu nebo pryč. Uvidíte, že skutečně nosíte jen malou část toho, co skladujete. Malý pokoj není o nedostatku místa, ale o rozhodnutí, co tam nepatří.

Patrová lůžka šetří podlahovou plochu a dětem se líbí. Jenže rozhodnutí, jestli se vyplatí, nezávisí na tom, kolik místa ušetříte, ale na kvalitě konstrukce a na věku dítěte. Špatně zvolené patro je horší než žádné.

U rohových a vestavěných sestav si dopředu změřte nejen podlahu, ale i cestu na místo. Patro se často nedá složit v pokoji a musí se protáhnout dveřmi a schodištěm. Vyplatí se koupit variantu, kterou lze rozdělit na dvě samostatná lůžka. Až děti vyrostou nebo se pokoje rozdělí, využijete obě postele jinde.