Když dítě roste, police do výšky musí držet krok

Pod postelí je suché a tmavé místo, ale ne úplně bezprašné. Hodí se tam sezónní oblečení, náhradní povlečení, zimní kombinézy, spací pytle na tábory, sportovní výbava nebo méně používané hračky. Naopak tam nepatří jídlo, léky, elektronika ani cokoli, co potřebujete mít po ruce každý den. Typickou chybou je ukládat pod postel hračky, se kterými si dítě hraje denně. Dítě si je nevytáhne, protože by muselo kleknout a lovit je z tmavého prostoru. Výsledkem je hromada zapomenutých věcí a přeplněný pokoj.

Police a regály ve výšce jsou pro malé dítě lákadlem i rizikem zároveň. Dítě vidí barevné knížky, hračky nebo krabice a chce se k nim dostat. Pokud regál není ukotvený, může se při šplhání převrhnout. Prvním krokem tedy je, že každý regál vyšší než 60 centimetrů musí být pevně přichycený ke zdi. Kotvy, vruty do zděné stěny nebo do nosného trámu, případně speciální úchytky pro sádrokarton. Nezáleží na tom, zda jde o knihovnu, poličku na hračky nebo úložný systém. Pokud se regál dotýká podlahy jen vlastní vahou, při zatížení dítětem se převrhne.

Obrazovka, zvuk a kabely řešte dřív než nábyt

Nosnost bývá uvedena v kilogramech a není to údaj jen pro dospělé. U matrace pro dítě počítejte s tím, že na ni občas sedne i rodič, aby dítěti přečetl pohádku. Pokud je nosnost na hranici váhy dítěte, matrace se brzy zdeformuje. Zároveň platí, že matrace se má po dvou až třech letech kontroly obrátit nebo vyměnit, pokud je uprostřed viditelný důl. Dětská matrace není investice na deset let.

Volně položené prodlužovací kabely jsou pro batolata magnet. Vypadají jako lano, dají se tahat, kousat i omotávat kolem krku. Zároveň se v nich dá zakopnout. Kabely proto veďte podél stěny a upevněte je k liště nebo k nábytku. Nikdy je nepokládejte přes cestu mezi postelí a hračkami. Prodlužovačku, která není právě potřeba, odpojte a ukliďte. Dítě si hraje na podlaze, takže právě tam je kabel nejnebezpečnější.

Typická chyba je přeplnění prostoru úložnými boxy. Čím více boxů, tím více věcí a tím méně místa na život. Dětská zóna má mít jednu uzavřenou skříň na oblečení a jednu otevřenou polici na hračky. Pokud hračky nemají pevné místo, budou se válet po celém bytě a rozdělení zón se zhroutí během jednoho dne. Rodičovská zóna má mít vlastní uzavřenou skříň, do které dítě nevidí. Vizuální chaos v rodičovské zóně zvyšuje stres a ničí pocit soukromí.

Výškové police mají i praktickou stránku. Dítě se učí uklízet, když má vlastní dosažitelnou polici. Do výšky 90 centimetrů patří věci, které smí používat samo: knížky, pastelky, menší hračky. Nad 120 centimetrů už patří věci, které vydáte na vyžádání. Pokud chcete dítě zapojit do úklidu, označte police obrázky nebo barvami. Dítě pak ví, kam co patří, a nemusí šplhat. Nikdy nepoužívejte židli ani stoličku jako schůdek k vyšší polici. Pokud dítě na vyšší věc nedosáhne, ať si řekne, ne aby lezlo.

Typická chyba je umístit regál do průchodu nebo do místa, kde si dítě hraje na honěnou. Stačí náraz a police spadne. Lepší je roh, stěna bez dveří, klidné místo mimo hlavní pohyb. Další chybou je nechat na policích volně ležet těžké předměty, které dítě při pokusu o dosažení shodí na sebe. Řešením jsou nízké boxy nebo koše, které se snadno vytáhnou a nic těžkého neobsahují.

Zvláštní pozornost věnujte regálům s otevřenými policemi bez zadní desky. Pokud stojí u zdi, může dítě strčit ruku za regál a přiskřípnout si prsty, nebo se opřít a regál posunout. Zadní deska nebo alespoň dostatečná vzdálenost od zdi tento problém řeší. U kovových regálů zkontrolujte ostré hrany a spojky. Plastové chrániče nebo izolační páska na hrany sníží riziko pořezání. Dřevěné regály by měly mít oblé hrany, ne ostré rohy. Pokud máte starší regál, zbrousit a zalakovat není zbytečná práce.

Nakonec platí, že bezpečný regál není jen ukotvený, ale také přiměřeně plný. Prázdný regál je stabilní, přeplněný se stává nebezpečným. Jednou za čas projděte police a vyřaďte rozbité hračky, těžké knihy nahoru nepatří. Dítě roste, potřeby se mění. Co bylo loni v bezpečné výšce, je letos v dosahu. Proto výšku polic upravujte podle věku a schopností dítěte. Bezpečnost není jednorázový úkon, ale pravidelná kontrola.

Kontrola stability a správné rozložení váhy Upevnění ke zdi je základ, ale nestačí. Těžké předměty patří do spodních polic. Čím výše předmět leží, tím větší páku vytváří. Knížky, krabice s hračkami nebo zásoby plen dejte dolů. Nahoru pouze lehké věci, které dítě nepotřebuje samo vytahovat. Zároveň zkontrolujte, zda regál nestojí na měkkém povrchu, jako je koberec s vysokým vlasem. V takovém případě se může naklonit. Podložte nohy pevnou deskou nebo zvolte regál s nastavitelnými nožičkami. Pravidelně, alespoň jednou za měsíc, zkontrolujte, zda se šrouby neuvolnily. Dítě se o regál opírá, věší se na něj, a spoje povolují.