Když děti ve družině zlobí, rozhýbejte je bez pomůcek

Bylinky v truhlíku jsou vystavené mrazu ze všech stran. Kořeny nemají okolní půdu, která by je izolovala, a substrát v nádobě promrzne mnohem rychleji než záhon. Proto nestačí rostliny jen přenést na chráněné místo. Rozhoduje načasování, stav rostliny před zimou a způsob, jakým je nádoba izolovaná.

Vyhněte se lesklým povrchům, které zrcadlí každý zdroj. Kovové desky, lesklé dlaždice a nerez spotřebiče vytvářejí ostré odlesky, které unavují oči a prostor rozbíjejí na kousky. Matné povrchy světlo rozptýlí měkce a kuchyně působí celistvěji. Stejně tak se vyhněte světlu mířícímu přímo do očí při vstupu do místnosti.

Odpadkový koš v malé kuchyni zabírá místo, které chybí u linky. Řešením je koš zavěšený na dvířkách pod dřezem nebo nádoba umístěná ve spodní skříňce bez víka. Třídění odpadu jde vyřešit dvěma menšími koši vedle sebe místo jednoho velkého. Stejně tak ručník: věšák na dvířkách linky je lepší než stojan na desce, který při každém pohybu překáží.

Barvy, které vydrží: hledejte reaktivní barven

Na jaře neodstraňujte ochranu najednou. Počkejte, až pominou noční mrazy, a kryt sundávejte postupně během několika dnů. Odstraňte odumřelé části, vyměňte vrchní vrstvu substrátu a začněte zalévat častěji. Přihnojte až ve chvíli, kdy rostlina vytvoří nové výhony. Takto ošetřené bylinky zvládnou zimu i v malém truhlíku a na jaře obrazí ze zdravých kořenů.

Kynutá těsta jsou pružná, vláčná a mají neutrálnější chuť. Unesou lehčí, vzdušnější krémy – šlehačkový, jogurtový nebo lehký pudinkový. Důležité je, aby krém nebyl příliš sladký, protože těsto už cukr obsahuje. U odpalovaného těsta, které je duté a suché, naopak potřebujete krém hutnější a krémovější, aby se při plnění nerozteklo. Častá chyba: příliš řídký krém vtlačený do dutiny během plnění vytéká a minizákusek se rozpadá.

Zálivku přes zimu omezte na minimum. Zalévejte jen ve dnech, kdy teplota vystoupí nad nulu, a to malým množstvím vody. Nikdy nenechte v podmisce stát vodu — led v ní roztrhne kořeny. Nádoby nikdy nepřenášejte do vytápěné místnosti. Bylinky potřebují chlad a světlo, ne teplo. Tmavý sklep je špatná volba, rostliny tam uhynou na nedostatek světla a přemokření.

Pět minut stačí, když víte jak na to Další osvědčenou variantou je „Tichá pošta v pohybu". Děti stojí v řadě čelem k sobě zády. První dostane jednoduchý pohybový vzorec – například dvě tlesknutí, jedno poskočení a mávnutí rukou. Beze slov ho předá dalšímu. Poslední v řadě předvede, co mu došlo. Většinou to neodpovídá zadání, což je pointa. Hru opakujte s delšími vzorci, ale maximálně třikrát, jinak ztratí tempo. Důležité je, aby děti nestály příliš blízko u sebe – při předvádění se často ohánějí a mohly by se uhodit.

Zazimování začíná už koncem léta. Přestat hnojit dusíkem nejpozději v srpnu, jinak vyženete měkké výhony, které první mráz spálí. Zalévejte střídmě, ale pravidelně — suchý substrát promrzá hlouběji než vlhký. Odstraňte odkvetlé květy a poškozené listy, aby na rostlině nezůstaly zdroje plísní. Vytrvalé bylinky jako tymián, oregano, šalvěj nebo máta potřebují před zimou zpevnit pletiva, ne růst.

Pro skupiny od šesti do dvaceti dětí se hodí „Barevné běhy". Rozmístěte po místnosti nebo dvoře čtyři barevné značky (kelímky, papíry, cokoli). Vyvolávejte barvy a děti musí co nejrychleji doběhnout k dané barvě a zpět. Netradiční prvek: místo pouhého běhání určete způsob pohybu – pozpátku, po jedné noze, v podřepu, jako rak. Vždy dopředu řekněte, jak dlouho hra potrvá (například tři minuty), aby děti věděly, že se nejedná o nekonečné závodění. Častá chyba: vyzvete barvu, kterou jste nikam nedali. Děti zmatkují a přestanou poslouchat. Mějte proto barvy jen čtyři a střídejte je.

Odpoledne ve školní družině bývá kritické. Děti přicházejí utahané z vyučování, ale zároveň přetažené a plné energie, kterou nemají kam dát. Klasické hry jako vybíjená nebo honička je rychle omrzí a často končí hádkou. Řešením nejsou nové drahé hračky, ale hry, které vyžadují jen prostor, tělo a trochu fantazie. Následující pohybové aktivity zvládnete bez přípravy a zaberou přesně tolik času, kolik potřebujete vyplnit.

Začněte hrou „Sochy a oživovači". Rozdělte děti do dvojic. Jeden je socha, druhý sochař. Sochař má za úkol dostat svou sochu z místa A do místa B, aniž by se jí dotkl rukama. Může foukat, tleskat, vydávat zvuky, ukazovat směr. Socha se pohybuje pouze tehdy, když správně pochopí signál. Po dvou minutách si role vymění. Typická chyba: děti začnou na sebe křičet nebo se chytat. Stanovte jasné pravidlo – žádný fyzický kontakt a žádné nadávky. Hru hrajte na měkkém povrchu, bosky to jde lépe, ale pozor na kluzkou podlahu.