5 míst na Novém Městě, kde funkcionalismus poznáte pěšky

Plnění klidně dejte víc, ale ne tekuté. Jablka nastrouhejte nahrubo, zbavte je přebytečné šťávy a smíchejte s cukrem, skořicí a rozinkami nebo ořechy. Šťávu slijte, jinak těsto odspodu rozmokne. Náplň rozložte po celé ploše a nechte po okrajích dva centimetry volné. Okraje potřete rozšlehaným bílkem, aby se spojily. Závit zavíjejte pevně, ale ne silou, aby těsto neprasklo.

Kam umístit zrcadlo, aby skutečně fungovalo Zrcadlo zvětší prostor jen tehdy, když odráží něco, co má hloubku. Nejlepší je umístit ho na stěnu kolmou k oknu, ne proti oknu. Proti oknu vzniká protisvětlo a zrcadlo oslňuje. Zrcadlo na boční stěně odrazí pohled do druhého konce místnosti a vytvoří dojem další místnosti. Velké zrcadlo od podlahy ke stropu funguje lépe než několik malých. Malá zrcátka roztroušená po stěnách působí jako dekorace, ne jako zvětšení. Pokud nemáte velké zrcadlo, použijte zrcadlové dveře skříně nebo lesklou desku stolu.

Nejčastější chyby: tmavá podlaha bez světlé stěny, nábytek naskládaný do rohů, příliš mnoho drobných předmětů na policích a závěsy přesně na okně. Každá z těchto věcí ubírá světlo nebo rozbíjí celek. Před malováním si udělejte zkoušku na půl metru čtverečním a podívejte se na ni ráno i večer. Barva vypadá jinak za denního světla a jinak pod žárovkou. Ať už zvolíte cokoli, držte se toho na všech stěnách. Jednotnost je to, co malý prostor spojí a nechá ho působit větší.

Odtud se vydejte k paláci, který stojí na nároží nedaleko Vltavy. Cestou míjíte běžné činžovní domy, ale i mezi nimi objevíte funkcionalistické úpravy – ustupující poslední patro, pásová okna, jednoduché vstupy. Praktický tip: jděte po levé straně ulice, abyste měli fasády proti sobě a nemuseli přecházet. Všímejte se také toho, jak jsou domy orientované ke světlu. Funkcionalisté řešili světlo jako první.

Sušení je druhá nejčastější příčina zničeného oblečení. Přímé slunce vytahuje barvy, sušička sráží vlákna a věšení na ramínka za mokra deformuje ramena u pletenin. Pletené kusy sušte vodorovně na ručníku, ostatní věšte do stínu a s dostatečným odstupem. Žehlete po rubu, s párou podle materiálu, a žehličku nikdy nepřitlačujte na potisk. Když látka voní po spálenině nebo se leskne, už jste zašli příliš daleko.

Nábytek stavte tak, aby podlaha zůstala co nejvíc vidět. Nožičky u sedačky a skříněk zvednou nábytek nad podlahu a místnost dýchá. Nízké a dlouhé kusy místo vysokých a úzkých. Závěsy věšte co nejvýš, ideálně ke stropu, a nechte je splývat až k podlaze. Prodlužují okno a tím i stěnu. Koberec mějte jeden velký, ne několik malých. Malé koberce místnost rozpadnou na části.

Když si nejste jistí, použijte přechodový prvek: černý kov, bílou desku, sklo nebo ratan. Neutrální materiál mezi dvěma dřevy funguje jako tlumič. A pokud chcete skutečnou harmonii, držte se jednoho pravidla — ať jedno z těch dřev dominuje a druhé ustoupí. Dvě rovnocenná dřeva v jedné místnosti se vždycky budou hádat.

Malý obývák v paneláku má obvykle jediné okno, nízký strop a stěny, které se nedají posunout. Opticky ho zvětšíte jen tím, co skutečně ovlivňuje vnímání hloubky: barvou povrchů, odrazem a způsobem, jakým nábytek stojí. Nejde o kouzlo, ale o fyziku světla. Světlé plochy odrážejí víc světla do místnosti, tmavé ho pohlcují. Čím víc světla se odrazí, tím dál se stěny jeví.

Začněte stěnami. Pro základ použijte jeden světlý odstín s teplým podtónem – například smetanovou, světle šedou nebo jemnou pískovou. Nepoužívejte čistě bílou, v paneláku s jedním oknem působí studeně a šedivě. Stejný odstín natřete i strop, klidně o jeden stupeň světlejší. Tmavý strop vizuálně snižuje místnost. Akcentní barvu nechte na jeden předmět: polštář, závěs nebo jeden kus nábytku. Více barevných ploch místnost rozseká a zmenší.

Menší lahve jsou praktičtější než jedna velká. Čím méně vzduchu nad hladinou, tím pomaleji obsah stárne. Pokud máte velké množství, přelijte část do malé lahvičky pro běžné použití a zbytek uložte neotevřený. Před každým použitím protřepejte a poté hrdlo otřete do sucha, aby se víčko nelepilo a těsnilo. Když si tyto návyky osvojíte, vydrží domácí výrobky výrazně déle a jejich účinek zůstane předvídatelný.

První zastávka patří domu, kde žila pěvkyně Ema Destinnová. Najdete ho na rohu Karlova náměstí a ulice Ke Karlovu. Nejde o velkolepý palác, ale o čistou funkcionalistickou stavbu s jednoduchou fasádou a pravoúhlými okny. Typická chyba: lidé hledají velké logo nebo plaketu. Žádná tam není, dům je v běžném provozu. Prohlédněte si ho zvenčí, všímejte si proporcí oken a toho, jak stavba ustupuje uliční čáře.