Když stěhujete skleněný nábytek, chraňte hrany i spoje
Krém k mini zákuskům se nevybírá podle toho, co je zrovna v lednici, ale podle těsta, na kterém bude ležet. Jiný krém udrží tvar na křehkém máslovém těstu, jiný potřebuje pevnou oporu kakaového korpusu a jiný zase zvlhne pod vrstvou šlehačky. Než začnete šlehat, projděte si, co máte pod rukama.
Skleněný nábytek se při přepravě poškodí nejčastěji kvůli tomu, že se podcení jeho hmotnost a křehkost. Stěhování se neobejde bez pevné přípravy, jinak riskujete prasklinu, která se projeví až po sestavení. Začněte tím, že si prohlédnete každý díl a zapíšete, které části jsou z tvrzeného skla, které mají kovové rámy a kde jsou šrouby nebo spojky. Fotky z různých úhlů vám později usnadní sestavení a odhalí, zda některý spoj chybí.
Netradiční pohybovky mají společné zásady. Vždy určete jasné hranice prostoru, ať už pomocí kuželů, lavic nebo pásky. Připravte dvě varianty obtížnosti – jedna pro mladší, druhá pro starší. Po každé hře zařaďte krátké zastavení a dýchání, jinak se děti přestanou soustředit. A hlavně: pokud hra nefunguje, klidně ji ukončete po pár minutách a přejděte k jiné. Děti poznají, kdy je aktivita nebaví, a není třeba je nutit.
Na závěr si nechte krátkou hru na uklidnění. „Tichá chůze" vypadá jednoduše: děti našlapují po místnosti tak, aby je nebylo slyšet, a zároveň se vyhýbají vzájemnému dotyku. Vedoucí stojí zády a občas se otočí. Kdo je v pohybu v momentě otočení, jde na start. Po pěti minutách jsou děti unavené, ale v klidu, a vy máte prostor na zhodnocení. Právě střídání intenzity a klidu dělá z netradičních her něco, co děti chtějí hrát znovu.
Nejčastější chyba je příliš brzké nasazení koleček zpět po prvním neúspěchu. Dítě potřebuje čas a opakování. Stejně tak je chyba tlačit na výkon a rychlost. Cílem první jízdy není jet daleko, ale udržet směr a zastavit. Zastavení je totiž druhá polovina dovednosti. Trénujte ho zvlášť. Nechte dítě jet pár metrů a pak zastavit. Až to zvládne, přidejte zatáčení. Celé to berte jako hru, ne jako zkoušku.
Druhou možností je „zvuková honička". Místo očí pracují uši. Jedno dítě má zavázané oči a ostatní se pohybují v ohraničeném prostoru. Chytač se orientuje podle zvuků – ostatní musí každých pět vteřin vydat domluvený zvuk, třeba pípnutí. Chycený se stává novým chytačem. Pozor na bezpečnost: prostor bez překážek, žádné náhlé výpady a vždy jeden dospělý dohlíží. Tato hra učí děti ovládat tělo i respektovat pravidla.
Při prvním pokusu o jízdu bez koleček je potřeba vybrat místo s rovným, tvrdým a pokud možno hladkým povrchem. Tráva je měkká, ale kolo na ní ztrácí rychlost a dítě se musí mnohem víc snažit. Ideální je prázdné parkoviště, asfaltová cesta nebo hřiště s pevným povrchem. Vyhněte se místům se štěrkem, pískem a prudkým svahem. Důležitý je i dostatečný prostor, aby dítě nemuselo hned řešit zatáčku.
Když potřebujete týmovou spolupráci, zařaďte „přetahovanou s novinami". Děti stojí v kruhu, drží napnutý list novin a na povel táhnou. Cílem není soupeře přetáhnout silou, ale udržet noviny vcelku co nejdéle. Trhají se rychle, takže se během hry vymění několik týmů. Učitel zasahuje jen tehdy, když se někdo snaží podvádět. Výborně to funguje ve smíšených skupinách, kde nejde o fyzickou převahu.
Začněte rozcvičkou, která není nudná Než přijdete s hlavní hrou, potřebujete děti dostat do pohybu bez zbytečného vysvětlování. Osvědčená je „sochařská dílna". Děti se rozptýlí po prostoru a na tlesknutí ztuhnou do jakéhokoli tvaru. Kdo se pohne, vypadává, ale místo vyřazení dostane roli sochaře – chodí mezi ostatními a snaží se je rozesmát. Sochař nesmí na nikoho sahat, jen mluvit a gestikulovat. Hra trvá čtyři minuty a děti se při ní zapotí i protáhnou. Typická chyba: příliš dlouhé vysvětlování pravidel. Řekněte je za dvacet vteřin a první kolo berte jako zkušební.
První jízda bez přídavných koleček je pro dítě velký zlom. Najednou kolo drží jen na dvou místech a všechno závisí na rovnováze, ne na šlapání. Většina dětí se to naučí během jednoho odpoledne, pokud jsou na to dobře připravené. Klíčem není síla nohou, ale schopnost udržet kolo v přímém směru a včas srovnat řídítka.
Školní družina má jednu velkou výhodu: děti přicházejí po vyučování a potřebují vypustit páru. Jenže prostor je omezený, počasí se mění a klasické honičky je omrzí po týdnu. Netradiční pohybové hry proto nesázejí na výkon, ale na překvapení, pravidla, která se dají rychle měnit, a hlavně na smích. Následující sestava se osvědčila v tělocvičně, na chodbě i na dvoře.