5 zásad pro křupavou kůrku, která nezhořkne

Nejčastější chyba je příliš horká voda. Po dechovém cvičení je tělo citlivější na teplo a voda nad 40 stupňů může způsobit závratě nebo bušení srdce. Další chyba je dlouhé setrvání. Stačí 15 až 20 minut. Kdo zůstane 40 minut, odejde vyčerpaný a spaní se mu rozpadne. Během koupele dýchej dál, ale pomaleji a mělčeji. Nepoužívej studenou sprchu hned po vytažení, pokud na ni nejsi zvyklý. Tělo po teplé lázni potřebuje pozvolný přechod, ne šok.

Křupavá kůrka vzniká při teplotě oleje kolem 175 až 185 °C. Pod touto hranicí se těsto nasákne tukem a rozpadne se, nad 195 °C se olej začne rozkládat, kouřit a hořknout. Teploměr do oleje není zbytečnost. Bez něj se dá orientovat podle kousku těsta, který by měl během dvou sekund vyplavat a začít zvolna bublat, ne se okamžitě připalovat.

Plovoucí podlaha, koberec nebo linoleum se demontují snadno a většinou se nevyhazují – dají se znovu použít, pokud nejsou poškozené. U keramické dlažby počítejte s tím, že půjde dolů v kusech a zpět se nevrátí. Litá podlaha nebo anhydrit vyžaduje vyřezání drážek pro nové trubky. U starších panelů je pod vrstvou betonu často ještě škvára nebo jiná izolace, která se musí odtěžit, jinak se nové trubky nevejdou do potřebné hloubky. Pozor na nosnou desku – do ní se nezasahuje, jinak hrozí statické problémy.

První návštěva umělé stěny vypadá jednoduše: půjčíš si boty na recepci a jdeš na to. Jenže právě půjčené boty bývají tvrdé, vytahané a mnohdy smrdí tak, že se soustředíš na ně, ne na lezení. Pokud víš, že u stěny zůstaneš aspoň pár měsíců, vyplatí se koupit si vlastní. Nejde o to utratit co nejvíc, ale trefit se do toho, jak tvoje noha vypadá a co od bota čekáš.

Jak poznat, že jsou bylinky suché, a jak je ulož

Než zaplatíš, udělej jednoduchý test: nasaď botu, postav se na špičky a několikrát přejdi po místnosti. Sleduj, jestli tlačí na patu, na malíček nebo do klenby. Pokud ano, zkus jiný model. Dobrá bota pro první výstup není nejtvrdší ani nejdražší — je to ta, ve které zapomeneš, že ji máš na noze, a můžeš se soustředit na pohyb.

Nejdřív zjisti, jaký tvar ti sedí Každý výrobce používá jiný kopyt. Některé jsou spíš do rovna, jiné zahnuté, úzké nebo naopak široké v přední části. Pro začátek hledej botu, která ti po nasazení nebolí v kloubech prstů a netlačí na nárt. Prsty by měly být lehce pokrčené, ale ne srolované do klubíčka. Vyzkoušej víc velikostí i modelů a klidně i o půl čísla menší, než nosíš v běžné obuvi — lezecké boty se časem trochu vytáhnou. Zkoušej je odpoledne, kdy má noha přirozeně větší objem, a nezapomeň, že v nich budeš stát na malých stupačkách, ne jen sedět.

Podrážka má větší vliv, než se na první pohled zdá. Měkká guma dobře drží na plastových chytech, ale rychleji se obrousí. Tvrdší guma vydrží déle, na malých stupačkách ale klouže. Pro první výstup na umělé stěně zvol zlatou střední cestu — univerzální směs, která funguje na většině cest a není extrémně drahá na výměnu. Tvar špičky by měl kopírovat tvoje prsty, ne je lámat.

Začněte výběrem broskví. Nejlepší jsou zralé, ale ne přezrálé plody — měkké na dotek, přesto drží tvar. Tvrdé broskve se špatně loupu a dužina nejde od pecky. Přezrálé se rozpadají a ztrácejí pektin. Broskve omyjte, nařízněte dokola podél přirozené rýhy a rukama je rozlomte na dvě poloviny. Pecku pak vytočte lžící nebo nožem. Pokud drží, nakrojte dužinu kolem dokola a vyklopte ji.

Suchý zip je pro první boty praktičtější než tkaničky. Rychle se nazouvají i vyzouvají, snadno se povolí mezi cestami a nemusíš řešit přetrženou šňůrku. Tkaničky drží pevněji, ale jejich utahování zdržuje a začátečník je často utáhne příliš. Pokud váháš, vezmi suchý zip a pevný obvod kolem paty.

Nejčastější chyba je koupit botu o dvě čísla menší s vidinou lepšího výkonu. Výsledek je bolest po dvou cestách a odřené prsty, kvůli kterým tě lezení přestane bavit. Druhá chyba je brát botu jen podle barvy nebo podle toho, co má na sobě někdo na stěně. Třetí je kupovat hned dva páry — jeden na teplo, jeden na trénink — když ještě nevíš, jestli u toho vydržíš.