Když chcete zdravou pleť, začněte s bylinkovými oleji

Kde se dvojí úspora rozbi

Začněte barvami, protože ty dělají největší rozdíl za nejmenší peníze. Světlé odstíny nestojí na tom, že jsou „bílé a nudné" – jde o to, kolik světla odrážejí. Strop natřete stejnou barvou jako stěny, nebo o jeden stupeň světlejší. Tmavý strop opticky tlačí dolů a předsíň z něj udělá kobku. Podlaha v tmavém dekoru působí jako druhá stěna, která prostor uzavírá; pokud ji neměníte, položte alespoň světlý běhoun nebo kobereček v barvě stěn. Vyhněte se výrazným vzorům na tapetách – drobný opakující se motiv zmenšuje plochu, protože oko nemá kam spočinout.

Domácí bylinkové oleje nejsou jen voňavou dekorací do koupelny. Při správné přípravě dokážou zklidnit podrážděnou pokožku, podpořit hojení drobných oděrek a ulevit unaveným svalům. Základem je kvalitní nosný olej a suché bylinky. Čerstvé bylinky obsahují vodu, která v oleji způsobuje plíseň a žluknutí. Proto je před macerací nechte dva až tři dny zavadnout na vzduchu, nebo je sušte při nízké teplotě. Nikdy nepoužívejte bylinky, které už plesniví nebo jsou mokré.

Rekonstrukce se nevyplácí podle toho, kolik do ní vložíte, ale podle toho, jak často vám ušetří práci nebo peníze. Rozhodující je frekvence používání a míra, s jakou vám současný stav komplikuje den. Než začnete cokoli bourat, udělejte si týdenní záznam: co vás štve každý den, co jen občas a co vlastně vůbec nevadí. Teprve pak má smysl mluvit o investici.

Domácí bylinkový olej můžete použít jako masážní prostředek, přísadu do mastí nebo k ošetření suchých míst. Nanášejte ho v tenké vrstvě na čistou pokožku a jemně vmasírujte. Pokud ho chcete použít do masti, zahřejte v vodní lázni včelí vosk s olejem v poměru 1:5 a míchejte, dokud vosk neztuhne. Vznikne tuhá mast, která se dobře roztírá. Vždy označte lahvičku datem výroby a názvem bylinky. Domácí oleje nejsou lék. Pokud máte kožní onemocnění nebo otevřenou ránu, poraďte se s lékařem.

Nakonec pamatujte, že podestýlka není jen otázka čistoty, ale zdraví nohou. Vyměňujte ji podle vlhkosti, ne podle kalendáře. V létě častěji, v zimě dávejte pozor, aby se pod slepicemi neudržovala vlhká břečka z roztátého sněhu. Kurník větrejte, ale nestavte hřad do průvanu. Sucho, měkký povrch a správná výška hřadu udrží šlachy v klidu a slepice vám poděkují tím nejlepším způsobem – budou chodit, hrabat a snášet bez bolesti.

Krmivo a voda patří do kurníku, ne ven, aby nezamrzly. Voda musí být tekutá několikrát denně, jinak slepice přestanou pít a snášet. Krmivo dejte vydatnější, s vyšším podílem energie, a dopřejte jim i teplou kaši, která rychle zahřeje. Do kurníku nikdy nainstalujte elektrické topení bez jištění a bez termostatu, hrozí požár. Daleko bezpečnější je izolace a sucho než zdroj tepla.

Když už slepice kulhá, izolujte ji od ostatních. Šikana je u slepic běžná a slabý pták dostává zobance do bolavé nohy. Umístěte ji na čistou, měkkou podestýlku, omezíte pohyb a nechte nohu odpočívat. Zkontrolujte, zda v chodidle není cizí těleso – ostrý kamínek, drát nebo zadřená tříska. Pokud je chodidlo teplé, oteklé a slepice na něj nešlape, je lepší zavolat veterináře, protože zánět šlach se může změnit v chronický a pták už nikdy nebude chodit bez bolesti. Prevence spočívá v každodenním pohledu na nohy: suchá kůže, žádné otlaky, žádné známky krust. Když si na to zvyknete, běhák poznáte dřív, než se stane problémem.

Nejrychleji se vrací izolace a vytápění. Průvan od oken, studená podlaha v přízemí nebo zbytečně přetopená místnost kvůli chybějícímu termostatu se projeví každý měsíc. Zateplení a těsnění oken se vrátí nejen nižším účtem, ale hlavně tím, že v místnosti můžete normálně sedět. Pozor na typickou chybu: lidé utěsní okna a nechají nekvalitní větrání, čímž si vyrobí plíseň. Vždy řešte izolaci společně s větráním, ideálně řízeným.

Základem je suchá a kyprá podestýlka. Osvědčuje se vrstva 5–10 cm, která se dá každý den lehce promíchat a jednou za čas doplnit. Sláma, hobliny nebo dřevěná štěpka musí být nasáklivé, ne prašné. Prach dráždí dýchací cesty, ale hlavně se s vlhkostí slepí a vytvoří tvrdou krustu, na které se šlacha otlačí. Když podestýlka voní po amoniaku nebo se při zmáčknutí v ruce drží jako mokrá hlína, je čas ji vyměnit. Častá chyba je přisypávat jen navrch – vlhko zůstává dole a problém se vrací.

Běhák neboli zánět šlach na chodidle vzniká u slepic nejčastěji tam, kde jsou dlouhodobě mokrá, tvrdá nebo znečištěná podestýlka. Není to náhlá nemoc, ale plíživý problém. Slepičí noha nemá svalovinu, která by tlak tlumila, takže veškerý náraz jde přímo do šlachy a kloubu. Když pták celé dny stojí na mokrém trusu, betonu nebo udusané hlíně, šlacha se zanítí, oteče a slepice začne kulhat, sedat si a přestane chodit krmítko. Prevence je přitom jednodušší než léčba.