Když děti ve družině zlobí, pomohou netradiční pohybové hry

Každou desku zabalte nejprve do bublinkové fólie, a to hladkou stranou ke sklu. Bublinky přiložené přímo ke sklu mohou při vyšším tlaku vytvořit otisk. Přes fólii přidejte vrstvu kartonu, která rozloží tlak. Rohy jsou nejzranitelnější místo, proto na ně navíc nalepte několik vrstev pásky do tvaru kříže. Mezi dvě skleněné desky vložte vždy proklad z kartonu nebo molitanu, nikdy je nedávejte na sebe bez oddělení.

Malá ložnice nutí k rozhodnutím, která by v jiné místnosti nikoho nenapadla. Každý centimetr se počítá a největší chybou je kupovat nábytek dřív, než je jasné, co všechno musí ložnice pojmout. Než začnete cokoli přesouvat, projděte si obsah stávajících skříní a zásuvek. Sepište, co používáte denně, co jednou za týden a co jen sezónně. Právě třetí kategorie zabírá nejvíc místa a patří jinam než do ložnice.

Hry, které nepotřebují drahé vybavení Další variantou je „ostrovní štafeta". Rozmístěte po místnosti novinové listy jako ostrovy. Děti se pohybují pouze po nich a nesmí se dotknout podlahy. Když se list roztrhne nebo někdo šlápne vedle, celá skupina se vrací na začátek. Pravidla určete předem a vysvětlete je názorně, ne jen slovy. Typická chyba je, že vedoucí začne hru příliš složitě vysvětlovat a děti přestanou poslouchat. Raději ukažte první kolo sám a ostatní se přidají.

Typická chyba: majitel cítí zápach, koupí žvýkací pamlsek na dech a čeká. Pamlsek může mechanicky setřít plak, ale existující kámen neodstraní. Další chyba je škrábání kámenu nehtem nebo kuchyňským nástrojem. Tím se poškodí sklovina a vznikne místo, kde se plak zachytává ještě víc. Nikdy nezkoušejte kámen odlupovat sami, ani když vypadá, že drží jen na okraji.

Na závěr: neinvestujte do drahých doplňků, dokud si nezvyknete na nové uspořádání. Největší efekt přinese změna hloubky skříněk, zkrácení pracovní desky a přidání zásuvek. Pokud to nejde, začněte alespoň tím, že vyhodíte vše, co jste nepoužili rok. Uvolníte místo, které jste hledali ve stěnách.

Když se dospělý pacient rozhodne pro fixní rovnátka, cena se neodvíjí jen od „typu" nebo od toho, kolik zubů se hýbe. Rozhoduje souhrn faktorů, které spolu úzce souvisí. Prvním je vstupní vyšetření a diagnostika. Bez kvalitního rentgenu, skenu a analýzy skusu nelze stanovit rozsah léčby, a tedy ani její cenu. Pokud se na diagnostice šetří, obvykle se to vrátí v podobě komplikací a dodatečných nákladů. Proto je lepší zaplatit za diagnostiku jednou pořádně než řešit následky.

Při hrách s těsným kontaktem nebo při přenášení předmětů dbejte na bezpečnost. Vždy zkontrolujte, zda v prostoru nejsou ostré hrany, mokrá podlaha nebo volně položené věci. Pokud má některé dítě zdravotní omezení, nabídněte mu roli rozhodčího, zapisovatele nebo časoměřiče. Nenutit do pohybu nikoho, kdo se necítí dobře. Děti se pak méně stydí a více se zapojují.

Pro udržení pozornosti střídejte dynamické hry s krátkými klidovými úseky. Po deseti minutách běhání zařaďte hru na postřeh vsedě, například předávání míčku podle rytmu tleskání. Děti si tak odpočinou a vy získáte čas na přípravu další aktivity. Netradiční hry fungují nejlépe, když je opakujete a obměňujete. Stejná hra s novým pravidlem vydrží několik týdnů.

Na závěr se vždy zeptejte, co děti bavilo a co by změnily. Jejich nápady často překvapí a vedou k dalším variantám. Vyhněte se tomu, abyste hru řídili příliš direktivně. Pokud děti samy navrhnou úpravu, zkuste ji. Právě spoluúčast na pravidlech udrží ve družině klidnou a hravou atmosféru i v době, kdy už jsou všichni unavení.

Po obědě a po vyučování je energie dětí na maximu, ale pozornost už dávno odplavala. Klasické honičky a vybíjená je přestávají bavit, dochází ke konfliktům a hra se zvrhne v chaos. Netradiční pohybové hry přitom nemusí znamenat složité pomůcky ani dlouhou přípravu. Stačí změnit pravidla, roli vedoucího nebo prostor, ve kterém se hraje. Děti získají nový podnět a vy klidnější průběh odpoledne.

Začněte tím, že hru přizpůsobíte prostoru, který máte k dispozici. Na chodbě postavte kužely nebo PET lahve a vytvořte překážkovou dráhu, kterou děti procházejí poslepu podle slovního vedení kamaráda. Dvojice se střídají v rolích „vodiče" a „robota". Vodič nesmí na partnera sáhnout, pouze naviguje slovy. Pravidlo zní: žádné běhání, pouze pomalé kroky. Když se robot dotkne překážky, vrací se na start. Tím se zapojí komunikace, důvěra i přesnost pohybu.