5 her, které rozpohybují družinu i mokré boty

Základní kousky šatníku a doplňků vydrží roky jen tehdy, když jim dáte pravidelnou, ale jednoduchou péči. Nejde o nic složitého – stačí dodržovat pár zásad, které se týkají praní, sušení, ukládání a ochrany materiálů. Většina lidí dělá chyby hlavně z pohodlnosti nebo neznalosti, což se pak projeví na opotřebení.

Obuv potřebuje hlavně pravidelné čištění a střídání. Po každém nošení nechte boty vyschnout při pokojové teplotě, nikdy ne u topení. Kůži čistěte jemným hadříkem a občas ošetřete krémem nebo voskem. Semiš kartáčujte speciálním kartáčem. Textilní boty perte ručně nebo v pračce jen na jemný program a vždy je nechte volně uschnout. Vložky vyndávejte a perte zvlášť. Střídejte alespoň dva páry, aby se materiál stačil vzpamatovat.

Kolo bez koleček musí mít dvě věci v pořádku: hmotnost a brzdy. Těžké kolo dítě odradí dřív než strach z pádu, protože ho nedokáže samo zvednout ani rozjet. Brzdy musí být dosažitelné malou rukou a musí zabírat plynule, ne trhavě. Vyzkoušejte to tak, že dítě zmáčkne brzdu na stojícím kole a vy zatlačíte. Pokud kolo popojede, brzda je špatně nastavená nebo příliš tuhá.

Děti ve školní družině nepotřebují soutěže o medaile ani drahé pomůcky. Potřebují prostor, jasná pravidla a dospělého, který jde do hry s nimi. Netradiční pohybové hry fungují nejlépe, když se obejdou bez vybavení, které se musí složitě shánět, a když je zvládne vysvětlit i ten, kdo je vidí poprvé. Následujících pět her má jedno společné: během pár minut se z dětí, které se loudají u stěny, stanou běhající a smějící se skupina.

Netradiční pohybové hry ve družině nejsou o výkonu. Jsou o tom, že se děti hýbou, domlouvají se a učí se prohrávat bez urážky. Když se něco nepovede, nechte hru dokončit a změňte pravidla až příště. Děti si zapamatují atmosféru, ne tabulku vítězů.

Poslední věc, na kterou se zapomíná: mražené a trvanlivé zásoby mají také datum. Nekupujte do zásoby víc, než spotřebujete za dva až tři měsíce, i když je zboží v akci. Skladování není investice, je to jen odložené rozhodnutí. Když budete držet systém zón podle trvanlivosti a týdenní kontrolu, bude spižírna i lednice fungovat bez toho, abyste se museli nutit do velkého úklidu každý měsíc.

První jízda bez koleček se nepozná podle toho, jak dítě šlape, ale podle toho, jak brzdí a zastavuje. Než vyrazíte na cestu, projděte s ním nácvik pádu a sesedání. Na rovné, prázdné ploše ho nechte desetkrát za sebou zastavit bez použití nohou jako brzdy. Teprve pak má smysl řešit vzdálenost a terén.

Sušení a žehlení bez poškození Sušička je pohodlná, ale mnoha materiálům škodí. Bavlna a len snášejí vyšší teplotu, avšak vlna, elastan a funkční tkaniny se v sušičce srážejí nebo ztrácejí pružnost. Nejlepší je sušit na vzduchu, vodorovně na sušáku, mimo přímé slunce. Trička a košile věšte na ramínka hned po vyprání, aby se minimalizovalo žehlení. Žehlete po rubu nebo přes tenkou látku, žehličku nastavte podle materiálu. U syntetiky dávejte pozor na příliš horkou žehličku – snadno se přilepí a vytvoří lesklé skvrny.

Nejčastější chyba je vyjet hned na chodník mezi lidi. Dítě se soustředí na vyhýbání a zapomene na rovnováhu. První jízdy dělejte na asfaltu bez provozu, ideálně v době, kdy tam nikdo není. Další častá chyba je držet sedlo, když dítě jede. Ruka na sedle brání v samostatném vyvažování. Místo toho stůjte vedle a nechte dítě jet samo na krátkou vzdálenost, kterou si samo zvolí.

Výška sedla a rám, který se vejde mezi nohy Sedlo nastavte tak, aby dítě dosáhlo oběma chodidly na zem s mírně pokrčenými koleny. Když sedí vysoko jako na dospělém kole, nemá šanci se při ztrátě rovnováhy podepřít a spadne vždy naplno. Rám musí být nízký, aby dítě při sesedání nepřekážel. U malých kol se vyhněte těžkým ocelovým rámům a zbytečným doplňkům, jako jsou košíky nebo stojánky, které přidávají váhu a mění těžiště.

Počítejte s tím, že první jízda bez koleček bude vypadat jako chůze v sedle. Dítě se odráží nohama, občas zastaví, občas sjede na trávu. To je v pořádku. Důležité je, aby po každém zastavení znovu vyrazilo samo. Pokud po deseti minutách odmítá pokračovat, zkraťte trasu a skončete dřív, než přijde pláč. Příští jízda pak začne lépe.

Třetí je Tichá pošta v pohybu. Rozdělte děti do dvojic. Jeden zavře oči, druhý ho vede za ruku po vyznačené trase a šeptem naviguje: dopředu, vlevo, zastav. Po absolvování se vymění. Učte děti, že se neposmívají a že vedoucí nesmí druhé táhnout přes překážky. Tato hra odhalí, kdo zvládne nést odpovědnost, a často překvapí i samotné děti.