Když vybíráte křeslo do obýváku, rozhoduje hloubka sedu

Na co se ptát, než zaplatíte Výška sedu se pohybuje zhruba mezi třiceti pěti a čtyřiceti pěti centimetry. Nižší sed je pohodlný pro odpočinek s nohama nataženýma, vyšší se hodí, pokud z křesla často vstáváte. U starších lidí nebo po operaci kyčle je vyšší a pevnější sed praktičtější než hluboké měkké hnízdo, ze kterého se nelze odrazit. Područky mají být v takové výšce, aby se lokty opíraly přirozeně, ne aby ramena tlačila nahoru. Zkuste si na chvíli sednout i s knihou nebo notebookem, protože jinak drží tělo jinak než při pouhém posezení.

Poslední vychytávkou je pravidelná kontrola. Jednou za měsíc projděte předsíň a vytřiďte, co se nahromadilo. Reklamní letáky, účtenky, rozbité deštníky a osamocené rukavice končí v koši. Pokud udržíte předsíň průchozí, získáte nejen místo, ale i klid při každém odchodu z domu.

Kdy se karta mění v om

Upevnění proveďte do nosné části zdi, ne do sádrokartonu bez výztuhy. Do plné cihly nebo betonu stačí vrut s hmoždinkou o průměru alespoň šest milimetrů, do pórobetonu použijte speciální hmoždinku pro pórobeton. Pokud je zeď sádrokartonová, najděte stojku nebo použijte kotevní prvek určený přímo pro sádrokarton; běžná plastová hmoždinka v desce držet nebude. Vruty veďte skrz zadní část regálu, ideálně do dvou bodů nad sebou, ne jen do jednoho. U nízkých polic stačí dva úchyty, u regálu vyššího než metr přidejte třetí bod do středu.

Nové Město pražské není jen bulvár a obchodní domy. Mezi Václavským náměstím a nábřežím leží soubor funkcionalistických staveb, které vznikly v krátkém období mezi dvěma válkami. Mnozí je míjejí bez povšimnutí, protože jejich fasády působí střídmě. Právě v tom je ale jejich hodnota: čisté linie, přiznaný beton, pásová okna a důraz na světlo. Kdo se naučí je číst, objeví vrstvu města, která vypráví o každodenním životě prvorepublikové společnosti.

Než sáhnete na cokoli, udělejte si pasport stávajícího stavu. Zaměřte okna, dveře, parapety, schodiště i dlažby. Vyfoťte detaily, které se snadno ztratí: tvar klíky, hloubku ostění, spáry v obkladu, řez zábradlím. Právě tyto detaily nesou charakter domu víc než velké plochy. Fotografie z různých denních dob odhalí, jak se světlo odráží od původních povrchů a kde by nový materiál působil cize. Pasport není byrokracie, je to nástroj, jak se vyhnout tomu, že po třech letech zjistíte, že „něco nesedí".

Jak rozeznat funkcionalistickou perlu od obyčejné kulisy Rozhodující je konstrukce. Funkcionalismus stojí na železobetonovém skeletu, který umožnil tenké stěny a volný půdorys. Poznáte to podle oken: bývají širší než vyšší, často v pásech, bez ozdobných rámů. Pokud naopak vidíte štuky, oblouky a těžké římsy, jde o jiný sloh nebo o pozdější úpravu. Dalším vodítkem je vstup. Čistý funkcionalistický dům mívá jednoduchý portál, prosklené dveře a někdy i dochovaný původní nátěr. Při fotografování se vyhněte přímému polednímu slunci, které spláchne plasticky důležité stíny.

Rozhodující je hloubka sedu. U nízkých postav bývá sed hlubší než čtyřicet pět centimetrů nepohodlný, protože tlačí na zadní stranu kolen. Vyšší lidé naopak potřebují hlubší sed, jinak sedí na okraji a přetěžují bedra. Pomůže jednoduchý test v prodejně: sedněte si tak, aby se záda dotýkala opěradla, a podívejte se, zda mezi kolenní jamkou a hranou sedu zůstane mezera na dva až tři prsty. Pokud ne, křeslo není vaše.

Začněte u budovy spojené s operní pěvkyní Emou Destinnovou. Nejde o muzeum, ale o dům, kde se prolíná bydlení, společenský provoz a tehdejší představa moderního komfortu. Při prohlídce si všímejte především orientace vůči světovým stranám. Funkcionalisté neřešili jen vzhled, ale i to, jak do bytu vstoupí ranní světlo a jak se bude větrat. Typická chyba je dívat se pouze na průčelí do ulice. Zajímavější detaily bývají ve dvoře, na schodišti a na střeše.

Zkuste, jak se křeslo chová při každodenním použití. Posaďte se, vstaňte, znovu se posaďte, opřete se dozadu a předkloňte se. Pokud se při tom houpe nebo klouže po podlaze, bude vás to dřív nebo později otravovat. Zjistěte, zda se dá potah sundat a vyprat, protože u čalouněného nábytku je to zásadní rozdíl v údržbě. A než křeslo koupíte, promyslete, kdo ho bude používat nejčastěji: pohodlí pro jednoho bývá nepohodlí pro druhého.

Kde se nejčastěji chybuje při výměně oken a dveří Největší škody vznikají na otvorech. Funkcionalistická okna bývají širší, s tenkými rámy a dělením, které odpovídá osvětlení místnosti. Výměna za tlustý rám s jiným dělením změní proporce fasády i vnitřní světlo. Pokud je nutná výměna, trvejte na stejných rozměrech zasklení, stejném počtu křídel a stejném způsobu otevírání. Barva rámu má vycházet z původní – u funkcionalismu obvykle světlá nebo v barvě omítky, ne kontrastní tmavá. Totéž platí pro vstupní dveře: jejich šířka a výška nejsou náhodné, určují rytmus průčelí.