Co se stane, když postýlku a matraci vyberete špatně

Co říkat a co raději

První krok děláte ještě před odjezdem. Domluvte se s dítětem, jak často si budete volat nebo psát. U menších dětí stačí krátký telefonát obden, u starších často vydrží delší odmlku. Zbytečně časté volání může stýskání naopak prohloubit, protože dítě po každém hovoru znovu prožívá loučení. Praktické je také přibalit malý předmět, který mu připomíná domov – plyšáka, fotografii nebo knížku. Někdy pomůže i domluva s vedoucím, že se dítěti bude věnovat v prvních dnech o něco víc.

Do dvou let věku používejte jen měkký kartáček a čistou vodu. Zubní pasta s fluorem přichází na řadu až ve chvíli, kdy dítě umí plivat. Do té doby hrozí spolknutí většího množství fluoru, což může poškodit vývoj skloviny. Množství pasty na kartáčku má být do dvou let velikosti zrnka rýže, od dvou do šesti let velikosti hrášku. Po šestém roce už může dítě používat běžnou pastu s fluorem, ale stále pod dohledem.

Kdy zvýhodnění zaniká a co hlíd

S čištěním začněte hned, jak se objeví první zub. U kojenců stačí vlhká gáza nebo silikonový kartáček na prst. Od dvou let přejděte na malý klasický kartáček s měkkými vlákny a zubní pastu s fluoridem. Množství pasty je důležité: do tří let jen tenká vrstva velikosti zrnka rýže, od tří do šesti let velikost hrášku. Dítě si pastu neumí samo vyplivnout, proto ho učte plivat, ale nedělejte paniku, když ji spolkne.

Matrace rozhoduje o tom, jak se dítě vyspí Matrace musí být pevná, ne měkká. Pro kojence a batolata je vhodná tužší pěna nebo kvalitní kokosové jádro, které drží tvar. Pokud se do matrace po zatlačení rukou vytvoří hluboký důlek, je příliš měkká. Mezi matrací a bočnicí nesmí vzniknout mezera větší než dva prsty, jinak tam dítě může sklouznout. Častá chyba je koupit levnější matraci o pár centimetrů menší a „nějak to sedne" – nesedne.

Začněte rozměrem. Postýlka musí odpovídat věku a hlavně musí mít pevná, nikoliv posuvná bočnice, pokud v ní bude spát dítě samo. Rošt by měl být nastavitelný alespoň ve dvou výškách, aby se dal snížit, jakmile se dítě začne stavět. Typická chyba je koupit postýlku s ozdobnými prvky, které se časem uvolní, nebo s mezerami mezi tyčemi širšími než přibližně šest centimetrů. Do takové mezery se může zachytit končetina i hlava.

Povrch matrace by měl být pratelný a prodyšný. Nepoužívejte silné plastové podložky pod prostěradlo, brání odvodu vlhkosti. Prostěradlo má být napnuté, bez záhybů. U novorozenců se nedoporučuje žádná deka ani polštář, které by mohly zakrýt dýchací cesty. Spací vak nebo dobře připevněné prostěradlo stačí.

Před koupí si postýlku prohlédněte osobně. Zkontrolujte, zda se bočnice ovládají jednou rukou a zda se samovolně nezamknou ve špatné poloze. Vyzkoušejte, jestli rošt necvaká a zda se matrace po položení neposouvá. U použité postýlky si ověřte, že není prasklá nebo slepovaná a že všechny díly odpovídají původnímu modelu. Chybějící šroub nebo vyměněná lišta znamená riziko.

Špatně zvolená postýlka a matrace se projeví až po několika týdnech. Dítě se budí, samo se neuklidní, rodič vstává třikrát za noc a postupně se dostaví únava, která se nedá dohnat. Přitom stačí pár rozhodnutí udělat správně ještě před prvním spaním.

Postýlku umístěte tak, aby nebyla u okna se šňůrou od žaluzie, u radiátoru ani u elektrické zásuvky. Vzdálenost od nábytku musí umožnit průchod, abyste k dítěti dosáhli bez přelezení. Pokud dítě spí v postýlce s vyšším roštem, nastavte nižší polohu dřív, než se začne samo posazovat. Počítejte s tím, že se to stane nečekaně během jednoho týdne.