Špatně zvolená autosedačka ohrožuje dítě i při malé nehodě

Druhé hledisko je vnitřní. Pokud jste unavení, hladoví nebo rozčílení, tělo nemá z čeho brát. Snažit se „zabrat" silou v takovém stavu vede k chybám, které pak musíte opravovat, a to chuť do další práce spolehlivě zabije. Lepší je krátká pauza, jídlo, procházka, a pak se vrátit. Není to slabost, je to úspora času.

Děti by měly pracovat pod dohledem, zejména při vaření vody a při manipulaci s horkou hmotou. Barvy z přírodních surovin nejsou jedovaté, ale i tak se hmota nekonzumuje. Pokud modelínu děláte pro malé děti, vynechte silné pigmenty, které se mohou obtisknout do kůže. Sůl v těstě může dráždit ranky na rukou, proto je po hraní vhodné ruce opláchnout a namazat krémem.

Důležité je ukončit hru v momentě, kdy se dítěti daří a chce pokračovat. Řekněte: „Ještě jedno poslední a končíme." Dítě si zapamatuje úspěch, ne vyčerpání. Pokud se nedaří, změňte formu – místo sezení u stolu hrajte na zemi, místo mluvení kreslete. Po každé hře chvalte konkrétně: „To bylo dobré, žes našel to písmeno sám." Vyhněte se obecnému „jsi šikovný", které dítě nerozvíjí.

Počítejte s nehodami i po několika úspěšných týdnech, zejména při hře nebo v noci. Noční suchost přichází obvykle později než denní a do pěti let je fyziologicky normální. Do té doby používejte ochranné podložky a nechte dítě spát bez tlaku. Pokud se do šesti měsíců od začátku nedaří ani denní výcvik, nebo se dítě začne nočníku aktivně bát, přerušte ho a vraťte se k němu za několik týdnů. Není to selhání, jen jiné tempo.

Střídání, které opravdu fungu

Jak vypadá první týden a čeho se vyvarovat První dny vsaďte na pravidelnost. Posazujte dítě na nočník po každém jídle, po probuzení a před koupáním, vždy jen na dvě až tři minuty. Pokud se nic nestane, nekritizujte, nechte to být a zkuste to znovu za hodinu. Když se podaří, pochvalte klidně a konkrétně — „sednul jsi na nočník, to je super", ne obecné „jsi šikovný". Odměny typu samolepek fungují, ale pozor, aby se z nich nestal hlavní cíl. Dítě má cítit úlevu a klid, ne tlak na výkon.

Mezi typické chyby patří nucení dítěte sedět, dokud se nevyčůrá, přecházení k nočníku příliš brzy po neúspěchu a střídání plen a nočníku podle nálady rodiče. Další častou chybou je zahájit výcvik v době velkých změn — stěhování, nástup do školky, nemoc nebo příchod sourozence. Takové období výcvik spolehlivě zhatí. Stejně tak nefunguje srovnávání s jinými dětmi nebo vyhrožování.

Přední sedadlo je pro dítě do dvanácti let nebo do výšky 150 centimetrů nevhodné, pokud tam není vypnutý airbag. I pak je bezpečnější vzadu. Nejbezpečnější místo je uprostřed zadní lavice, protože je nejdál od nárazu z boku. Tam ale často chybí Isofix, takže se montuje pásem. Pásová montáž je bezpečná, jen se častěji dělá chyba. Přečtěte si návod od výrobce auta i sedačky, ne jen ten krátký leták v krabici.

Pět chyb, které se opakují pořád První chyba je příliš brzký přesun do vyšší kategorie. Dítě vážící méně než devět kilogramů patří do vajíčka nebo malé sedačky proti směru jízdy. Druhá chyba je povolený pás. Volné pásy znamenají, že při nárazu dítě vyletí dopředu. Popruhy utáhněte tak, aby se pod ně vešly jen dva prsty. Třetí chyba je silná zimní bunda. Pod ní pás nedrží. Dítě oblečte nalehko a přikryjte dekou. Čtvrtá chyba je sedačka na předním sedadle s aktivním airbagem. Ten při nehodě dítě zabije. Pátá chyba je koupená sedačka z druhé ruky bez znalosti historie. Po nehodě může být skrytě prasklá.

Sedačka má životnost. Plast stárne, pěna tvrdne. Výrobce obvykle udává šest až deset let od data výroby, které najdete na štítku. Po nehodě, i malé, sedačku vyměňte. Až dítě vyroste, nepředávejte ji dál bez kontroly, zda není poškozená. Nejlepší sedačka je ta, která sedí autu, dítěti a kterou umíte správně použít při každé cestě.

Zavádění nočníku není závod ani přesně daný termín, který by platil pro všechny děti. Většina pediatrů a zkušených rodičů se shoduje, že vhodné období přichází mezi 18. a 30. měsícem věku, ale rozhodující není věk, nýbrž připravenost dítěte. Ta se projevuje tím, že dítě zůstává v suchu alespoň dvě hodiny během dne, umí si stáhnout kalhoty, rozumí jednoduchým pokynům a dává najevo, když se mu chce na záchod — třeba podupáváním, schováváním se nebo taháním za plenu.

Než začnete, pořiďte samostatný nočník, který má pevnou základnu a dítě na něm sedí s nohama opřenýma o zem. Vyhněte se adaptérům na záchod v prvních týdnech, dítě potřebuje jistotu a stabilitu. Nočník postavte na viditelné místo v koupelně nebo na toaletě, nikdy ne do tmavého kouta. Nechte dítě, ať si na něj nejprve sedne oblečené, ať ho prozkoumá, případně si na něm prohlíží knížku. Tento seznamovací týden je důležitější, než se zdá.