Koupání psa: chyba, která ničí srst i kůži

Základem je zubní kartáček s měkkými štětinami a pasta určená výhradně pro zvířata. Lidská pasta obsahuje fluoridy, xylitol a pěnidla, které zvířata nesmí polykat. Pasta pro zvířata je bezpečná i při spolknutí a často má masovou nebo rybí příchuť, což usnadňuje přijetí. První dny pastu jen nabízejte na prstu, aby si zvíře zvyklo na chuť a manipulaci kolem tlamy. Teprve potom přidejte kartáček.

Krmení je dalším pilířem. Pes ani kočka nejsou lidé – lidské jídlo, sladkosti, uzeniny nebo kosti vařené mohou způsobit vážné potíže. Kočka je navíc striktní masožravec, nesmí dostávat rostlinnou stravu jako základ. Pes potřebuje vyvážený poměr bílkovin, tuků a sacharidů. Když už podáváte pamlsky, pak v rozumné míře a s ohledem na celkový příjem kalorií. Obezita je u domácích zvířat častá a vede k cukrovce, artróze i srdečním potížím.

Četnost koupání závisí na plemeni, životním stylu a typu srsti. Pes, který se válí v bahně, potřebuje koupel klidně každý týden, kdežto pes žijící v bytě a česaný pravidelně vydrží i několik měsíců. Příliš časté mytí odstraňuje přirozené tuky a vede k suché, šupinaté kůži. Mezi koupelemi stačí srst vyčesat a otřít vlhkým hadříkem. Pokud se objeví zarudnutí, svědění nebo nepříjemný zápach i po koupeli, vyhledejte veterináře. Může jít o kožní problém, který šampon nevyřeší, a další mytí ho jen zhorší.

Štěně roste rychleji než cokoli jiného v domácnosti. Každý týden přibere na váze, mění se mu potřeba živin a za pár měsíců ze dvou kil udělá dvacet. Kdo krmí „od oka" nebo podle toho, co zrovna zbylo v misce, zadělává si na problémy s klouby, trávením i chutí k jídlu. Rozhodující není značka, ale načasování, množství a konzistence.

Pes, který štěká, vyje, škrábe dveře nebo ničí vybavení, když zůstane sám, neprožívá vzpouru ani pomstu. Prožívá úzkost z odloučení. Jde o stav, kdy se zvíře nedokáže samo uklidnit, protože ztratilo kontakt se svou sociální jistotou. Mnoho majitelů to řeší trestem, což situaci jen zhorší – pes se bojí ještě víc, protože k osamělosti přidá strach z návratu pána.

Pohyb a duševní stimulace patří k sobě. Pes potřebuje každodenní procházky, ne jen vypuštění na zahradu. Kočka zase ocení prolézačky, škrabadla a hračky, které napodobují lov. Nuda vede ke stresu, přejídání a ničení nábytku. U psa platí, že čím větší plemeno, tím více pohybu potřebuje – ale pozor, štěňata a starší psi mají jiné limity než dospělý jedinec v plné síle.

Pes v autě není zavazadlo ani plyšák. Je to živé zvíře, které při nárazu ve čtyřicetikilometrové rychlosti váží několikanásobně víc. Volně položený pes na zadním sedadle se při prudkém brzdění stává střelou, která může zabít jeho i posádku. Proto platí jediné: pes musí být zajištěný. Přepravní box, bezpečnostní postroj připnutý k pásu nebo mříž oddělující zavazadlový prostor. Síťka přes zavazadla nestačí, ta zadrží jen drobnosti.

Většina majitelů začne řešit zdraví svého zvířete, až když se objeví zjevné potíže – kulhání, odmítání potravy, apatie. Prevence přitom není složitá ani drahá. Stačí zavést pár návyků, které se stanou součástí běžného dne. Nejde o žádnou vědu, spíš o důslednost.

Nezapomínejte na pravidelné odčervení, očkování a kontrolu u veterináře. Intervaly se liší podle věku, životního stylu a rizika – venčení v přírodě versus byt. Blechy a klíšťata řešte preventivně, ne až když je najdete. Stejně tak zubní kámen: čištění zubů je otrava, ale dá se zvládnout postupným zvykáním už od mládí. Pokud to nejde, alespoň žvýkací pamlsky a pravidelná kontrola dutiny ústní.

Zdraví zvířete není o jednorázových akcích, ale o každodenní rutině. Když si osvojíte kontrolu, kvalitní krmení, pohyb a včasnou návštěvu veterináře, prodloužíte život svému společníkovi a ušetříte si starosti. A co víc – pes i kočka vám to vrátí klidným chováním a chutí do života.

Typická chyba: majitel si všimne, že zvíře něco trápí, ale odkládá návštěvu veterináře s tím, že to „přejde". U koček je to obzvlášť riskantní, protože maskují bolest mnohem lépe než psi. Pokud se chování změní na déle než dva dny, je čas jednat.

Co obnáší každodenní kontrola Jednou denně si zvíře prohlédněte od čumáku k ocasu. U psa i kočky zkontrolujte oči, uši, tlapky a srst. Všímejte si, zda se nemění barva sliznic, zda z očí neteče výtok, zda v uších není zápach nebo zarudnutí. U koček je důležité sledovat, zda pravidelně močí a kakají – zácpa nebo naopak průjem mohou signalizovat problém. U psů zase věnujte pozornost tomu, jakou má stolici konzistenci a zda nekulhá.